Historie Spojených států IV.

Cesta k nezávislosti

V polovině 18. století vláda v Anglii usoudila, že americké kolonie jsou velice drahé na vydržování, a proto přišla s plánem jak z nich mít zisk. Kolonie si musely samy zaplatit vydržování britské desetitisícové armády, resp. Británie zavedla takzvaný cukerní zákon, který sice snížil clo na polovinu, nicméně ukládal nové clo na dovoz textilu, vína, kávy, indiga a cukru. Roku 1765 byla schválena i kolková daň – byly zřízeny kolky na tiskoviny a všechny druhy právních dokladů –  a konečně britským parlamentem prošel i zákon o ubytování, jenž nařizoval, aby kolonie zásobovaly britské oddíly potravinami a opatřily jim ubytování.

Tato nová opatření byla pro Američany nežádoucí a vzbudila patřičné reakce – pamflety, projevy a rezoluce útočící na zákon o kolkovném. Začaly dokonce vznikat různé spontánní demonstrace, které v kolonistech počaly vytvářet pocit sounáležitosti, a všichni si postupně uvědomovali svého nepřítele – anglického krále Jiřího III., resp. Anglii. Kvůli protestům a i kvůli dalším okolnostem, které se udály na vysokých politických místech v Londýně, byl v první polovině roku 1766 zákon o kolkovném zrušen.

Ovšem to nebyl konec nepříjemností ze strany domovské mocnosti. Roku 1773 Británie chtěla získat peníze z ladem ležících téměř osmi tun čaje Východoindické společnosti, proto ho za velmi příznivou cenu vyvezla do severoamerických kolonií. Reakce však byla opačná, než se očekávalo – kolonisté považovali levný čaj za nízkou snahu Anglie koupit si jejich loajalitu. Koncem listopadu 1773 se skupina kolonistů v přestrojení za Mohawky dostala na britské lodě s čajem a vyházela z nich přes tři sta beden. Tato událost pak vešla do dějin jako bostonský čajový dýchánek.

Dne 5. září 1774 se sešel První kontinentální kongres, který zasedl ve Filadelfii. Delegáti zastupovali dvanáct amerických kolonií. Kongres schválil usnesení ze Suffolku, která prohlásila "šikanující" zákony ze strany Británie za neplatné. Rovněž bylo přijato Prohlášení amerických práv, které vymezovalo práva britského parlamentu pouze na regulaci obchodu a striktně imperiálních záležitostí. Král byl samozřejmě takovýmto jednáním hluboce pobouřen a již fakticky začal chování v koloniích považovat za revoltu, kterou bylo nutno potlačit...

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia.org