Kaňon řeky Blyde

Toto místo nese mystický název - Dračí hory, jejichž tvář zdrsnily stovky potoků, říček a řek, které rozčlenily svými hlubokými údolími náhorní plošinu v téměř neprůchodný horský terén. Jednou z těchto řek byla i nenápadná Blyde, která svou vytrvalou činností vytvořila v horském masivu velice nápadný, ba impozantní kaňon, jenž ustupuje od okraje pohoří do nitra skal v délce 24 km. Řeka ztracená hluboko ve svém úzkém údolí míjí opuštěné základny prospektorů, mechem porostlé strmé a rozeklané sklaní stěny, ze kterých je slyšet písně exotických ptáků, ukrývají tisíce malých pramenů.  Z dávno rozpadlých zlatokopeckých táborů se ozývá už jen řev paviánů. 

Tento výjimečný kaňon vyúsťuje spolu s řekou Blyde na okraji pohoří ve vysoké zlomové stěně, zvané též Velký stupeň (Great Escarpment), která nabízí jeden z nejkrásnějších rozhledů Afrického kontinentu. Ostrý zlom je zároveň branou mezi dvěma naprosto odlišnými světy: náhorní plošinou Highveld a přímořskou nížinnou Lowveld, která se pozvolna svažuje k vodám teplého Indického oceánu. Ještě dřív než Blyde opustí horské sevření a prorazí si cestu 1000 metrů vysokou stěnou, protéká okolo řady dominantních vrcholů. Nejnápadnější z nich je trojice okrouhlých masivních sklaních věží zvaných Tři rondely (Three Rondawels). Svůj název dostaly pro podobnost s tradičními příbytky Afričanů, kterými jsou téměř na celém kontinentě hliněné stavby kryté rákosím nebo papyrem.

Z náhorní plošiny nad vysokou zlomovou stěnou Dračích hor se nabízejí úžasné výhledy na krajinu Lowveldu, která se rozkládá kdesi dole. Na zdejších travnatých savanách se také nachází jedna z nejznámějších afrických rezervací – Krůgerův národní park, který se svou rozlohou 20 700 km čtverečních řadí k největším přírodním rezervacím světa. Své útočiště zde našlo mnoho chráněných druhů zvířat. Mezi vzácné obyvatele patří nosorožci, ale také hroši, sloni, několik druhů antilop a skoro všichni zástupci velkých kočkovitých šelem – levharti, lvi a gepardi. Ze tří druhů opic jsou nejpočetnější paviáni, jejichž tlupy najdeme skoro vždy ve stínu osamělých stromů a skalisek.

Z této poklidné krajiny pobřežních savan mohli lidé a zvířata pronikat do Dračích hor jen tam, kde cesty ve skalách vytvořila sama řeka. Archeologické výzkumy prokázaly, že prvními návštěvníky kaňonu Blyde byli již před 100 000 lety lovci doby kamenné. O mnoho tisíc let později je následovali Sanové, známější spíše pod pojmenováním Křováci, kteří po sobě zanechali pozoruhodné kresby na skalních stěnách a v jeskyních. Dalším, třebaže  morbidnějším odkazem historie tohoto místa jsou kosti svazijských válečníků, zabitých během kmenových válek  příslušníky kmene Pedi roku 1864. Horskými údolími také často postupovaly skupiny búrských kolonistů. Dramatická cesta jedné z nich se pojí se jmény dvou řek. Muži tenkrát zanechali vyčerpané ženy a děti u jedné horské řeky a sami se vydali k oceánu. Konkrétně do místa, které je dnes známé jako přístav Maputo. Muži se však nevrátili a tak ženy usoudily, že jejich ochránci zahynuli. Nazvaly tedy řeku, u níž stál jejich tábor, Treur, tedy „smutek“. Krátce nato se ženy s muži skutečně setkali, avšak na jiné řece, kterou pojmenovali příznačně – Blyde, tedy radost. Od konce 19.století i zde zavládla zlatá horečka, která sem přivedla celé kolonie zlatokopů, hledajících v této krásné a opuštěné krajině svoje štěstí. Mezi takové šťastlivce patřil i farmář Tom Bourke, vlastník pozemku u soutoku řek Blyde a Treur. V tomto místě se vytvářejí silné vířivé proudy, které vymlely ve sklaním dně oblé prohlubně, zvané obří hrnce, podobné těm šumavským na řece Vydře. Vyhloubily je oblázky, které uvízly v prvotní prohlubni a vodní proud jimi po tisíce let otáčel, až postupně do říčního dna vymlely prohlubně obřích rozměrů, některé mělké pánve dosahují délky až 6 m. Tom byl velmi duchapřítomný, podobnost vyhloubených hrnců s náčiním zlatokopů, konkrétně s rýžovacími miskami, ho dovedla k rozhodující myšlence. Stejně jako na dně misek, tak i v obřích hrncích zůstávají na dně jen ty nejtěžší kameny, ty lehké jsou proudem vody odplaveny. S touto myšlenkou se vydal prozkoumat obsah prohlubní a skutečně tam nalezl zlaté nugety. Od té doby se kamenným útvarům na soutoku řek říká Bourkeho štěstí - Bourke's Luck Potholes.

Romantické zátočiny a přítoky nabízejí i možnost koupání, což není na Africkém kontinentě, ani v Jihoafrické republice zrovna obvyklé, jelikož obyvatelem většiny pomalých a především stojatých vod je bilharzie, drobounký parazitický červík, který se umí prokousat tkáněmi a uhnízdit se v cévách a některých vnitřních orgánech. Napadení tímto parazitem je v současnosti léčitelné, ale nevěřím, že by rande s touto potvůrkou chtěl někdo vyzkoušet na vlastní kůži.

Tok řeky je na konci kaňonu regulován přehradou, která zajišťuje rovnoměrnou distribuci vody do přilehlých oblastí a Krugerova parku.

zpracoval Jan Chaloupka

foto archiv a kruger2canyons.com

zpět