Ledovcový expres

Historie

Osm hodin vlakem ve světoznámém Ledovcovém expresu ze Svatého Mořice přes hory a údolí do 291 km dále položeného Zermattu. Osmihodinovou cestu z jednoho známého rekreačního střediska do druhého luxusním vlakem první třídy lidé neabsolvují jen kvůli pouhému přesunu z jednoho místa do druhého, ale pro cestu samotnou. Trasa totiž nabízí překrásný výhled na švýcarské Alpy a přejezd přes průsmyk Vysokých Alp ve výšce 2033 m také opravdovou vysokohorksou romantiku.

Velkolepý trimuf švýcarksé inženýrské a horské stavební techniky vznikl na počátku 20.století. Po letech náročné výstavby železnice a tunelu byl 20.června 1930 první vlak tlačen parními lokomotivami. Teprve od roku 1982 je nebezpečná horská trasa zajištěná natolik, aby zde vlak mohl projíždět i v zimě. Luxusní salonní vyhlídkové vozy patří k výbavě nejpomalejšího rychlíku na světě od roku 1993. Komfortní rychlík stál celých 25 milionů švýcarských franků. Jeden odborník na železnice z Bernu prohlásil, že ledovcový expres vlastně vůbec neexistuje, protože expres vlastní tři různé společnosti, tudíž jde o tři různé vlaky. Každá společnost si na svém území vymění lokomotivu, a tím dá ostatním najevo svou nezávislost. Ve Svatém Mořici začíná Rhatišská železnice, u opatství Disentis přebírá odpovědnost za vlak Furka-Oberalpská železnice a z Vispu do Zermattu vlak spravuje Zermattská železnice. Dříve museli cestující na jednotlivých územních hranicích přestupovat, avšak dnes mají tyto tři železniční společnosti již společný systém poplatků. Tento krok se ukázal být velice rozumným, protože o lístky na vlak přes švýcarské hory a ledovce se zajímá stále více turistů z celého světa a místa v jídlením voze je třeba rezervovat dlouho dopředu. Denně se na cestu vydají až čtyři vlaky a také jeden prosklený expres, který speciálně pro tuto trasu vyprojektoval italský návrhář Pininfarina.

Současnost

Výlet začíná ve Svatém Mořici, který leží ve výšce 1775 m n.m. Rychlostí 60km/h začně vlak z Engadinu stoupat směrem k tunelu Albula. V tomto úseku musíme smeknout nad uměním švýcarkých stavitelů tunelů. Nejdříve se objeví tunel ve výšce 1792 m a potom další ve výšce 1376 m. Také následující viadukt u Filisuru patří k mistrovským dílům raného inženýrského umění. Po přejezdu Filisuru se před námi objeví Lenzer Horn ležící ve výšce 2900 m. Když vlak projede kolem hradů a zámků na úpatí Domlesch, je čas zasednout ke stolům v jídelním voze. Kvůli příkrému stoupání či klesání se zde švýcarské víno podává ve sklenicích s nakloněnou nohou vyrobených speciálně pro expres. Potom se cestujícím nabízí pohled na 3583 m vysoký Galenstock. Když expres opustí malou propast na břehu předního Rýna, překoná strmý průsmyk Vysokých Alp a poté dorazí k vodopádu a průsmyku Furka. Zde se vnoří do tunelu měřícího celých 15 km. Když se opět vynoří ze tmy, spatří cestující první vrcholky matterhornské oblasti s výškou přes 4000 m. Matterhorn lze zahlédnout až na konci cesty, krátce před vjezdem na nádraží v Zermattu. Vystupující cestující jsou sice unaveni z 8 hodinové jízdy, ale plni zážitků.

Text: Denisa Arvajová

Foto: Wikimedia Commons, jay8085, ch-info.ch, Tobias Alt, Sunna, Chriusha, Champer, Daniel Schwen    

zpět