Plitvická jezera
Přes četné zpěněné, několikanásobné rozvětvené vodní kaskády proudí průzrač
ná voda z jednoho jezera do dalšího. Na holých vápencových výběžcích mezi vodním tokem vodní mlhou prosvítají husté zelené porosty mechu, které z vlhce lesknoucích se skal často visí jako závěsy. Mezi mohutnými svahy chorvatských hor Licka Plješevica, Mala Kapela a Medvedjak chrání Národní park Plitvická jezera fascinující, hučící vodní svět s podivuhodnými skalami, jeskyněmi a hlubokými lesy. 16 křištálově čistých jezer Plitvické pánve jsou rovněž výsledkem biologických a chemických procesů, které neustále mění vodní toky, přetvářejí jezera a vytvářejí nové kaskády.
12 horních jezer krasové pánve se nahromadilo před bariérami, které se díky usazeninám uhličitanu vápenatého, neustále zvětšují. Nejen mech, ale i řasy a vodní bakterie zbavují vodu uhličitanu vápenatého, který pak opět vylučují pod sebe. Organismy tak postupně navrstvují stále vyšší a vyšší vápencové hráze, které zadržují vodu a vytvářejí stále nové, kuriozní katarakty dosahující výšky až 80 m. Travertiny, velmi křehké a citlivé vápenaté útvary, povyrostou každoročně asi o 1 cm. Někdy voda části měkkých vápencových hrází odlomí, a prorazí si tak cestu k dalšímu jezeru, ležícímu níže. Mladý mech je zelený a měkký, neboť ještě nevyloučil žádný travertin. Ale již po roce, během nějž na spodní straně mechových porostů vzniknou vápencové spoje, rostliny ztmavnou. Starší mech je nažloutlý, pokrytý vápenitou vrstvou. Postupem času zkamení a odumírá. Biologicko-chemická souhra mezi minerály a organismy je velmi citlivá.
Voda znečištěná a kalná. I nepatrné množství kalu by tuto snadno zranitelnou rovnováhu zničilo. Jíž blízko za mostem přes řeku Koranu, kde lze vidět náznaky vzniku nových jezer a kaskád, se do vody dostává tolik organických látek, že růst travertinu náhle ustane. Také proto jsou návštěvníci parku vedeni do blízkosti jezer a vodopádů pouze po dřevěných chodnících. Zcela jiným způsobem se naproti tomu vyvinula čtyři spodní jezera. Jedná se o krasové jeskyně, které mají propadlý strop. Velká část vody z horních jezer totiž prosakuje vápencovým dnem a vymílá podzemní jeskyně. V blízkosti spodních jezer se nachází přibližně 20 takových jeskyní. Pokud se jejich klenba propadne, vzniknou propasti, které rychle zaplní voda a ty se tak promění v jezera. Plitvický park se neustále mění. Například vodní hladina některých jezer stoupla za pohých 35 let o 0,5 m, a změnila tak jejich obrysy i tvar kaskád. Avšak jezera a vodopády jsou jen zlomkem z celkové rozlohy parku, která činí téměř 300 km². Chráněné jsou také zdejší hluboké lesy a okolní krasová krajina. Bez rozlehlých lesních oblastí by totiž povětrnostní vlivy dolomitové skály rychle narušily. Úlomky skal a štěrk by zasypaly jezera a zničily tak křehké travertinové katarakty. Dolomitové půdy v okolí horních jezer a pramenných potoků jsou pokryty jehličnatými stromy, habrem obecný a smíšeno jedlo – bukovovými porosty. Vápencové půdy ležící v okolí dolních jezer porůstají jehličnaté a bukové lesy. Bují v nich kapradiny a houštiny javorů a vřesu, ve kterých se ukrývají vlci a medvědi. Ve volné přírodě však medvědy hnědé zahlédneme jen stěží. Setkáme se s nimi spíše na parkovišti před vchodem do parku, kde prohrabávají odpadkové koše.
Text: Denisa Arvajová
Foto: Štěpánka Svobodová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek