Pompeje
Téměř 1800 let byla antická města Pompeje a Herculaneum pohřbena pod vrstvami lávy a nedotčena historickými změnami. Bylo to důsledkem faktu, že 24. srpna roku 79 po Kr. způsobil výbuch sopky katastrofu pro tato malá italská města. Během několika hodin bylo všechno živé v Pompejích udušeno popelem a deštěm kamení a Herculaneum zaplaveno proudy bahna a lávy. Ačkoli byly osudy těchto dvou sousedících městeček na úpatí Vesuvu u Neapole i jejich poloha známy po staletí z líčení římských historiků, začal se s vykopávkami teprve v 18. století. Dodnes jsou sotva tři pětiny z celkové plochy zasypaných Pompejí (65ha).
V Herculaneu brání dalším vykopávkám silné, těžko překonatelné vrstvy ztuhlé lávy a snad ještě více novější zástavba nad pohřbeným městem. Podoba antického města se v Pompejích a Herculaneu vytvářela během staletí. Rané vlivy Osků, Etrusků, Samnitů a Řeků v této části Apeninského poloostrova asi od 7. století před Kr. byly od 2. století před Kr. vystřídány ustavením římské nadvlády, která se nezadržitelně šířila po celé Itálii. Z té doby pocházejí nejen jednotlivé budovy, ale zejména celkové uspořádání města Pompejí, připomínající tvar mříže s pravoúhlými boky domů a většinou přímými ulicemi dlážděnými kamením. Veřejné budovy a různá zařízení podporují dojem vzorového římského městského plánování.
Četné nálezy v Pompejích nám umožňují nahlédnout do všech oblastí života římského maloměsta v 1. století po Kr. Rozvaliny – a z části pozoruhodně zachované stavby – obsahovaly množství předmětů denní potřeby a součásti vnitřního zařízení. Řemeslné nářadí a nejrůznější domácí náčiní nám poskytuje obraz o tom, jak se žilo, pracovalo a obchodovalo v krámech, dílnách a soukromých domech, jaký dostatek vládl v měšťanských a předměstských vilách, ale také v jaké chudobě žili jiní. Četné nástěnné malby a mozaiky uvnitř budov vyprávějí o zvyklostech Pompejanů a poskytují vzácné informace o dobové architektuře.
Herculaneum a Pompeje poskytují ale také otřesné dokumenty o chvílích zániku obou kvetoucích měst a jejich obyvatel. Kolem 20 000 lidí zahynulo pod vrstvami žhavého popela a kamení nebo bylo otráveno jedovatými výpary Vesuvu. Ve zmatku a panice hledali mnozí z nich úkryt ve sklepích a komorách a tam se udusili. Jiné, kteří ve spěchu popadli svůj nejcennější majetek, zastihla smrt na útěku. Okamžik jejich smrtelného zápasu nám zůstal v mnoha případech zachycován: vrstvy popela, které je pohřbily, časem ztuhly a vytvořily negativní otisky těl, které pak archeologové odlili ze sádry. Krutou ironií osudu tedy tragédie obou měst umožnila doplnit i získat nové informace o životě lidí té doby.
Text: J.Štantejský a Monumente der Welt
Foto: Monika Babická
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek