Portoriko: zelený ostrov se zelená čím dál více

Ekoturistika jako odvětví se vyvinula z ekologického hnutí konce sedmdesátých let. Začátkem let devadesátých již představovala nejrychleji rostoucí část celého turistického odvětví, a celosvětově ročně narůstala mezi 20% a 34%. V roce 2002 již představovala trh v hodnotě 77 miliard dolarů jen v samotných Spojených Státech. V roce 2004 ekoturistika a cestování za přírodou rostly třikrát rychleji než celosvětový turismus jako celek. Podle časopisu Travel Weekly může alternativní turismus do roku 2012 tvořit až 25% celosvětového cestovního trhu, a tak jeho hodnotu zvýšit až na přibližně 473 miliard dolarů ročně.

Ekoturistika ve své podstatě představuje vědomou a odpovědnou turistiku a cestování zaměřené na ochranu a zlepšení přírodního prostředí, stejně tak jako na udržitelnost a blahodárnost místních a domorodých obyvatel a jejich kultur. Často jde o cesty se vzdělávacím komponentem, které jsou ojedinělé jak na každém místě tak i v každém zážitku, a nahrazují tzv. „konzumní cestování“, které nenabízí nic více než rychlou náplast na naše bolístka a únik z  každonenního života.

Mnoho firem jak na Portoriku tak i na přilehlých ostrovech nyní pohotově reaguje na zvýšený globální zájem o zdravější a lépe udržitelný životní styl i cestování. Ekoturistika pojímá vše od organického zahradničení a farmářství, přes tělesnou i duševní pohodu, až po ekologickou architekturu, alternativní zdroje, recirkulaci odpadních vod, využití dešťových vod a inteligentní recyklaci. Majitelé malých penzionů i luxusních hotelových řetězců si už dlouho uvědomují ekologické, ale také ekonomické výhody, které s sebou ekoturistika přínáší.

Jednou z forem ekoturistiky je tzv. agroturistika, zaměřená převážně na zážitky ze zemědelství a farmářství. Mnoho rodinných farem po celém světě v dneštní době reaguje na zvýšený zájem cestovatelů o venkovské tradice a životní styl. Zatímco farmáři, kteří návštěvníkům nabízí jak pohostinnost tak vzdělání v oblasti tradičního i organického farmářství mají tímto možnost dodatečného výdělku, tak návštěvníci zase získávájí ojedinělé zkušenosti a přímý náhled do „reality“ farmářkého a venkovského života.

Ekoturistika se stala efektivním nástrojemna zachování biologického i kulturního děditství. 

Pro demonstraci různých vlivů ekoturistiky na místní život i ekonomiku jsme vybrali tři naprosto odlišné lokality a prostředí vrámci souostroví Portorika.

První zastávkou bylo malé městečko se jménem Rincón (což ve španělštině znamená „zakoutí“), nacházející se na západním pobřeží hlavního ostrova u Karibského moře. Již od šedesátých let se městečko vyvíjelo díky surfování a stalo se tak světově proslulou destinací. Důvodem proč je zde surfování tak jedinečné je přítomnost korálových útesů, které jsou domovem mnoha ohroženým druhům, jako např. korálu losí roh (elkhorn), mořským želvám, obrovské škále útesových rybiček, delfínům a dokonce i velrybám keporkak (humpback), které se z jara do Rincónu přicházejí pářit. Velryby představují nejvyšší indikátor zdravého habitatu oceánů i jeho biologické různorodosti. V roce 2004 zde byla založena rezervace Tři Palmy za účelem ochrany a prezervace těchto ohrožených útesů a mořského života pro budoucí generace. Většina místních firem okamžitě reagovala vzděláváním svých klientů jak zodpovědně navštěvovat tamní pláže, vodní zdroje i přírodu, a také propagací místních plodů a produktů s cílem celkového zlepšování životního prostředí. Ekoturistika je dnes hlavní atrakcí hlavně pro rodinné a skupinové návštěvy. Turisti si zde mohou vyzkoušet všechno od práce na místních farmách se zachráněnými koňmi, šnorchlování v korálových útesech, pozorování velryb až po ruční sběr rozmanitého tropického ovoce přímo ze stromů. A právě stromy zde daly základ i novému rozvoji tzv. „stromových domů“, které narůstají na popularitě, neboť stále více rekreantů preferuje dovolenou se soukromím a přístupem „zpátky do přírody“.

Druhou zastávkou bylo horské městečko se jménem Adjuntas, rozléhající se podél pohoří centráního regionu ostrova, kterému se díky poměrně chladnému počasí přezdívá „Malé švýcarsko“, nebo také „Spící Obr“ podle tvaru jeho nejvyšší hory. Kombinace subtropického podnebí a chladných nocí vzhledem k vysoké nadmořské výšce, poskytuje regionu ideální podmínky pro pěstování mnoha tropických plodin a hlavně kávy, která si svou specifickou chutí a vysokou kvalitou dnes probíjí pozici na mezinárodním trhu. Farmy s kávou jsou zároveň centrální atrakcí agroturismu a lákají návštěvníky jak z USA, Evropy tak také z Jižní Ameriky a Japonska. My jsme navštívili farmu pojmenovanou Hacienda La Florida, která se rozprostírá po strmých kopcích o rozloze téměř 220 akrů, a kde se její majitelé Sandra a Israel González starají asi o 28 tisíc kávových stromečků, všechny sázené a ošetřované ručně. Kromě kávy zde také pěstují bohatý sortiment tropických ovocných stromů, jako pomeranče, grepy, mandarinky i méně známé mamey, chirongy, pitahaya, tawa, starfruit, caimito, guavu, breadfruit nebo zappotes.

Naše třetí zastávka byla na malém ostrůvku v Atlantiku nedaleko východního pobřeží, pojmenovaném Vieques. Většina ostrova byla po dobu šedesáti let uzavřena kvůli přítomnosti Americké námořní armády a proto se zde turismus téměř vůbec nerozvinul. Od roku 2003, kdy byla armáda odsunuta, se ostrov rychle stal populární destinací, a je propagován jako nedotčené místo “Starého světa“ s kouzlem venkova a překrásnými opuštěnými plážemi. A v dneštní době si navíc ještě získává reputaci díky eko a agroturistice. Pozoruhodným jevem jsou zde dva původní bio-luminiscenční zálivy, z nichž první s názvem “Komáří záliv“ má nejvyšší koncentraci tohoto světélkujícího planktonu na celém světě. Pod vedením místní legendy pana Abyho jsme se za bezměsíčné noci vydali do zálivu na kajacích, a dověděli se vše o těchto jedno-buněčných organizmech, které vytvářejí světlo v momentě kdy ve své blízkosti cítí pohyb. Návštěvníci si mohou tuto surealistickou podívanou zažít přímo kolem sebe, když se sami začnou pohybovat nebo plavat v teplých vodách tohoto zálivu.

Několik skupin na ostrově nyní propaguje a rozvíjí nemovitosti, převážně pro rezidenční ale i hotelové využití, které jsou kompletně odpojené od veřejné elektrické sítě. Například přímořský hotel Bravo přeměnuje tento malý butikový hotýlek na plně funkční mini eko-resort, kde vše od jídla a pití poskytovaného hostům až po potřeby a produkty pro údržbu resortu pochází z místní produkce. Technologie stávajícího bazénu je přestavována na slanou vodu, která nevyžaduje užití chemických přípravků, a v blízké budoucnosti bude celý areál napájen pouze solární energií. Vedle přímého ekologického dopadu, je také propagována interakce s místní komunitou, a připravují se vzdělávací programy a mezinárodní semináře, které pomohou tuto praxi rozšířit po celém světě.

Text/foto: Katka Konečná-Rivera