Socha Svobody v New Yorku

Už déle jak sto let zdraví monumentální socha Svobody z malého skalnatého ostrova, ležícího ve vjezdu do přístavu severoamerické metropole, vplouvající lodě, především však jejich pasažéry. Již z dálky je v noci vidět rozzářená elektrická pochodeň ve zdvižené pravici sochy. Tuto 46 metrů vysokou měděnou dámu na jejím 47 metrů vysokém podstavci na ostrově Bedloe Island (dnes Liberty Island – Ostrov Svobody) navštívilo od doby jejího přicestování do New Yorku v roce 1886 už více jak 50 miliónů lidí. Dáma má za sebou dlouhou cestu: byla darem francouzského lidu Spojeným státům ke stému výročí nezávislosti Ameriky. Od roku 1871 do roku 1884 pracoval v Elsasku narozený sochař Fréderic Auguste Bertholdi v Paříži na monumentální postavě, která byla financována částečně francouzskou vládou, částečně z darů. Na základě dvou modelů, jednoho vysokého 2,11 m a druhého o výšce 8,50 m, vypracoval sochař dnešní podobu a určil konečné rozměry sochy.

Ocelové lešení v jejím vnitřku zkonstruoval Gustav Eiffel, stavitel pařížské Eiffelovy věže. Vnější „pokožka“, která přikrývá kostru, se skládá přibližně ze tří set měděných desek, z nichž každá je asi 0,2 cm silná. Dohromady váží všechny víc než 80 tun: je to nejtěžší plášť na světě. Po třinácti letech práce se socha Svobody vydala v roce 1885 na cestu přes Atlantik. Státní dar (celková váha 225 tun) byl do Ameriky dopraven rozebrán na jednotlivé části. „Za hřmění 500 děl, za zvonění zvonů a za mohutného potlesku byla socha odhalena,“ psaly britské noviny The Illustrated London News o odhalení obrovského pomníku, k němuž došlo 28. října 1886.

Socha, nazývaná původně Statue of Liberty Enlightening the Word (Socha Svobody, která osvětluje svět), byla postavena na žulovém podstavci spočívajícím na základových zdech bývalé pevnosti. V levé ruce drží socha tabuli s datem vyhlášení americké nezávislosti – 4. července 1776. Roztržené řetězy pod jejíma nohama symbolizují osvobození z otroctví a od vlády násilí (jsou však vidět pouze z ptačí perspektivy). Pochodeň obrovského pomníku má konstrukci ze skla, mědi a oceli a je bezmála 9 metrů vysoká. Když byla v roce 1984 zahájena celková restaurace sochy Svobody: byly vyměněny všechny téměř 100 let staré měděné a ocelové hřeby, čepy, nýty a šrouby, které drží pohromadě celou nosnou ocelovou kostru uvnitř sochy. Výměny se dočkal také vnější obal z měděných desek. Obrovské dámě byla do ruky vtisknuta také nová pochodeň – tu starou je možné si prohlédnout dole na zemi docela zblízka jako exponát. Celkem 167 schodů vede od postavce k nohám sochy, korunované diadémem paprsků.

Po točitém schodišti uvnitř sochy se 171 stupni – což odpovídá zhruba výšce dvanácti poschodí – musí vystoupat každý, kdo chce vychutnat pohled okny zasazenými v čelence sochy, kterým lze panoramaticky dosáhnout přístav a celý obzor New Yorku. Odtud je vidět také ostrov Ellis Island, vzdálený od ostrova Svobody asi 1 km, který byl mezi roky 1892 a 1954 předběžnou konečnou stanicí pro zhruba dvanáct miliónů přistěhovalců. Zde se museli, sotva minuli sochu Svobody jako vytoužený symbol volnosti v Novém světě, podrobit přistěhovaleckým formalitám a strávit tu předepsanou karanténní dobu. Mnohý z těchto zoufale doufajících lidí se přes tuto zastávku nedostal a byl poslán nazpět.

Text: J.Štantejský a Monumete der Welt

Foto: Wikipedia Commons: Derek Jensen (Tysto), Pascual De Ruvo