Víte, že? Evropské sopky II.
S úctyhodnou výškou 3323 m n. m. je také nejvyšší horou Evropy na jih od Alp. Opakovanými erupcemi v posledních desetiletích se její výška stále snižuje a to v řádech desítek metrů. Obvod celé hory činí 140 km, přičemž samotná základna se rozprostírá na ploše 38 x 47 km. Je takřka jeden a půl krát vyšší než neapolský Vesuv. Na území Evropy ji předčí pouze vyhaslý vulkán Pico de Teide (3718 m n. m.), který tvoří osu kanárského ostrova Tenerife. Tato hora je zároveň nejvyšší horou Španělska, i když geograficky spadá již pod africký kontinent.
Etna je jednou z nejaktivnějších sopek planety. Její záznam erupcí je prakticky nepřetržitý, ale ani to nebrání Sicilanům, aby na jejích úrodných svazích zakládaly vinice či ovocné sady. Nejúrodnější je pak jižní oblast Catania. Stejně jako Vesuv je i Etna potenciální hrozbou pro statisíce obyvatel, kteří našli domov právě v jejím stínu. Nejznámějšími městy na úpatí hory jsou přístav Messina, třetí největší sicilské město s více jak čtvrt milionem obyvate,l a dále pak Catania, která již byla v historii několikrát prakticky zničena zemětřeseními a erupcemi, naposledy pak v roce 1669.
Pakliže byste chtěli zdolat přímo její vrchol, vězte, že to prakticky není možné, pokud nejste vulkanolog či naprostý blázen. Etna totiž každých 5-8 dní pravidelně vybuchuje a žár z jejího jícnu je cítit na několik kilometrů od věčně žhavé kaldery. Lze se však dostat relativně velmi blízko - na hranici 2700 m n.m., přičemž si můžete vybrat mezi lanovkou, offroadem či se vydat po vlastních. Poslední stanice vleku je ve výšce 2500 metrů, dál můžete sami a to pouze v případě, že místní seismologická stanice nevyhlásí stav nebezpečí. Je nutné si uvědomit, že stále stojíme na nevypočitatelné hoře magmatu. Štiplavý syrný zápach, zlověstné dunění a všudypřítomné stopy již dávno vychladlých proudů lávy, vytvářejících neskutečná sousoší a tvary, dávají tušit, jak to asi vypadá před branami pekla. Skuteční odvážlivci se pak vydají na vlastní pěst i k některému z hlavních kráterů. Ještě v roce 1940 zde byl kráter jediný, dnes jsou tu čtyři - nejmohutnější a nejmladší Boca Nuova, následují Voragine, Severovýchodní kráter a Jihovýchodní kráter. Ty jsou pak doplněné desítkami menších kuželů. Většina cestovatelů využije k výstupu právě lanovku, která je společně s jeepy dopraví na plošinu Torre del Filosofo, do výšky 2900 m n.m. Pěší výstup by pak zabral celý den, ale dle zkušeností cestovatelů se vyplatí skutečně alespoň poslední úsek cesty absolvovat pěšky, jelikož jenom tak uvidíte, jaké neskutečné tvary a útvary dokázaly proudy magmatu postupem věku vytvarovat. Cesta měsíční krajinou, která je po většinu roku pokryta nesouvislou vrstvou našedlého sněhu, je asi nejpůsobivějším zážitkem do chvíle, než se probudí samotný vulkán. Okolo stezky jsou vidět ještě zbytky staveb, které v posledních desetiletích pohřbila vlna lávy společně s všudypřítomným popílkem. Zbytky observatoře a stanice lanovky jsou toho důkazem. Ke kráterům je pak možné dojít pouze se zkušeným průvodcem a to za předpokladu, že sopka má jednu ze svých klidových fází. I tak je třeba mít dostatek štěstí i odvahy, protože živel těchto rozměrů nezná dne ani hodiny. Výlet na Etnu je pro mnohé sice záležitostí jednodenní, ale je určitě dobré jí věnovat alespoň tři dny. V zimě je zde v provozu i lyžařské středisko a to už je zábava pro opravdu skutečné milovníky adrenalinu.
Pakliže se rozhodnete pro návštěvu této monumentální hory, rozhodně nezapomeňte i na přímořskou dovolenou přibalit pevné pohorky, teplé oblečení a brýle proti prachu a popílku.
text: Jan Chaloupka
foto wikipedia commons: Cirimbillo , Salvatore88 , ISS , Fontanelli
Diskuze u článku (0) |