Víte, že? Nejstrašidelnější hrad světa

Panství hradu Glamis leží nedaleko vesnice Angus, ve stejnojmenném hrabství, na východním pobřeží Skotska, které je samo o sobě dosti fascinujícím místem, kde se snoubí krása a nevlídnost severské přírody. Samotný hrad patří jednoznačně k největším lákadlům tohoto úrodného kraje v přímořské nížině, která se proslavila především chovem kvalitního skotu Agnus. V současnosti je domovem hraběte a hraběnky rodu Strathmore-Kinghorne, jenž obývá toto místo již od 17. století. Hrad byl také po dlouhá léta rodným domem Elizabethy Bowes-Lyon, nám lépe známé jako královna matka. Dlouhá historie místa a nespočet jmen by mohl zajímat leda tak historiky. Nás však zajímá skutečné kouzlo tohoto mýty opředeného místa, které jako by vypadlo z oka všem těm strašidelným palácům z filmů, kde za nocí a během prudkých bouří musí někdo jednoznačně přijít o život strašlivou smrtí…

Nejslavnější legendou, spojenou s hradem, je jistá pověst o „Monster Glamis“, což snad není ani nutné překládat. Ta vypráví o znetvořeném dítěti, narozeném v rodině obývající tento hrad, které bylo po celý svůj krátký pozemský život drženo v temnotách hradu před okolní světem..! Jeho cela a místnosti, které obývalo, byly po jeho smrti zazděny a jak už to tak bývá, jeho ohyzdný duch se potuluje hradem dodnes.

Velmi podobný příběh se poutá i k relativně konkrétní události z roku 1486, kdy nechal zdejší pán zazdít družinu ze sousedního panství, která zde v době konfliktů s dalšími skotskými rody žádala o krátkodobý azyl. Prvotní předstíraná laskavost se v mžiku proměnila v upřímnou nenávist ze strany zdejšího pána, který nechal bojovníky zazdít v kobce, kde byli vydáni bez milosti krysám a červům.

Jestli máte pocit, že to je ještě málo, tak vězte, že jsme teprve na začátku výčtu děsivostí spojených s tímto místem, kde se za dlouhých nocí ozývá šílené kvílení obětí a nedobrovolných vězňů tohoto panství.

Mezi další "VIP strašidla" patří jistá lady Janet, která měla tu smůlu, že i jako žena zdejšího pána patřila původem k nenáviděnému rodu Douglasů a tak jí nechal tehdejší král skotský Jakub V., vězněný zamlada tímto rodem, nařknout z čarodějnictví, načež následovaly procedury jen těžko popsatelné v nedělním článku našeho portálu. Upálení bylo jen pouhým závěrem útrap krásné lady Janet, která se i dnes za dlouhých ponurých nocí, jako slavný přízrak Šedé paní, účastní strašidelné show, nejčastěji se vyskytující v kapli, kde se na kolenou modlí k Bohu…

Mezi mírumilovnější patří duch černošského chlapce, sluhy, který tak dlouho trpělivě čekal na rozkazy svého pána, až jeho otisk zůstal na stoličce u jednoho z hradních pokojů. Sluha prý zemřel na podchlazení, takže je dost možné, že ho schvátila jistá smrtelná mužská nemoc, nechvalně známá jako rýmička! Jisté však je, že tento neškodný duch tam jen sedí, čeká a tiše smrká. 

Tím nejlepším na závěr musí být bezesporu nejznámější legenda vázaná k tomuto hradu. Tou je divoká karetní hra, ke které usedl vášnivý karbaník a živel hrabě Crawford a několik místních šlechticů. Sobotní hazardní seance se však protáhla přes půlnoc, ale jak bývá v dobré společnosti zvykem, v neděli – v den Páně, není slušné karbanit. To však rozlítilo právě hazardéra Crawforda, který vyzývá samotného ďábla, aby si s ním šel dát partičku, když se tedy zbožným mocipánům nechce. A jak už to tak bývá, nečekal na svého pekelného společníka dlouho. Rozjela se doslova ďábelská partie, během které bylo za zavřenými dveřmi slyšet jen nadávky a zlostné bouchání do stolu. Jeden ze sluhů to nevydržel a podíval se klíčovou dírkou na ono pekelné představení. Vzápětí byl však oslepen a sražen k zemi rozezleným Crawfordem, který důrazně žádal vyděšené ex-společníky, aby ho při hře se svým hostem nerušili. Když se pak vrátil ke stolu, byl pryč satanáš i s výhrou v podobě úpisu duše nebohého hraběte. Když po několika letech i hrabě za podivných okolností umírá, nesly se hradem žalostné skřeky, klení a rány z místa, kde partie probíhala. Zazdění místnosti ani tentokrát nepomohlo, a tak i dnes je možné slyšet a vidět opravdu hrůzyplné odezvy těchto nelidských činů. Nebo je to jen vítr a krysy ve zdech starého panství? Kdo ví…  

Text: Jan Chaloupka

Foto: wikipedia commons, Baryonic Being , Ian Robinson