Víte, že? Nejzamořenější města světa

Blacksmith Institute skládá každoročně žebříček těch nejzamořenějších míst naší planety, které z hlediska nebezpečnosti ohrožují nadměrné množství obyvatel dané lokality. V poslední dekádě jsou postupně střídána ruská metalurgická města a jejich nelichotivé primáty přebírá Čína spolu s Indií, kde si průmyslový boom takto vybírá svou daň. Ekologické limity jsou zde naprosto podřízeny národnímu hospodářství. Zbytek světa nenápadně mlčí, protože je lepší těžit a zpracovávat jedovaté kovy někde na Sibiři, než ve zbytku civilizovaného resp. obydleného světa, který z těchto produktů žije. Ovšem i zde žijí lidé a není jich málo.  Co naplat, že délka jejich života často nedosáhne ani 50 let… Nyní si přiblížíme ty nejhorší oblasti, které shrneme v krátkém popisku. Naše putování začne v Číně: 
Tato průmyslová oblast severovýchodní Číny patří dlouhodobě k nejzamořenějším místům světa. Expanze asijského trhu nezná mezí a provincie Shanxi je toho důkazem. Region bohatý na nerostné suroviny, jemuž vévodí těžba a zpravování uhlí. Dýchatelný vzduch je ve 4 milionovém regionu pouze dva týdny v roce, kdy je provoz fabrik a elektráren státem regulován.  Vzduch je tak prakticky po celý rok nedýchatelný, zapáchající a plný škodlivin, mezi které patří uhelný popílek, olovo a všemožné druhy dráždivých chemikálií.  Domy, ulice a auta jsou zde zčernalé uhelným spadem. Prach se dostane všude a především do plic více jak 3 milionů obyvatel města Lin-Fen, jejichž délka života jen málokdy přesáhne hranici pěti desetiletí…
Podobně na tom je i čínský Tianying, který je sice populací menší, ale svou vedoucí pozicí v čínské produkci olova patří k největším zabijákům vůbec. Na vině jsou zastaralé technologie spolu s absencí jakýchkoliv limitů na zpracování toxických kovů, které tak končí ve vodě a půdě i ovzduší. Místní pšenice obsahuje 24x více olova, než je čínský standard. Tianying se spolu s Lin-Fen dělí o dlouhodobě nejhorší místa k životu a to i přes údajné zpřísnění dohledu na životní prostředí ze strany čínské vlády, která mnohé z ilegálních a přestárlých provozů již uzavřela…
V posledních letech se stále častěji zmiňuje i Indie a její oblast Sukinda, která je ohrožena těžbou šestimocného chromu a jiných kovů, kterých je zde více jak 90% z celé indické zásoby.
Šestimocný chrom je jedním z nejhrozivějších teratogenů - látek ohrožujících lidský organismus na genové úrovni, způsobujících především rozsáhlé nádorové bujení. Ten se k více jak 2,5 milionům obyvatelům regionu dostává především z podzemních pramenů, které jsou zde prakticky jediným zdrojem vody – kontaminovaným. O podobném problému pojednává i film o neodbytné aktivistce Erin Brockovich s Julií Roberts v hlavní roli. 
Indie by na tom ekologicky byla asi stejně, kdyby její průmyslová expanze byla stejně rychlá jako ta čínská, takže lze tvrdit, že na svůj ekologicky katastrofický boom Indie teprve čeká. Dalším z měst je Vapi, ležící na konci 400 km průmyslové oblasti. Místní voda je 96x více zamořena rtutí, než je povolený limit Světové zdravotnické organizace – WHO, nemluvě o dalších zplodinách v ovzduší a půdě. 
 
Sovětský svaz i dnešní Rusko bylo vždy na vrcholu pomyslného žebříčku, ale je pravdou, že z hlediska počtu obyvatel se dostává až za svého čínského souseda i za některé z průmyslových oblastí Jižní Ameriky. Na Rusku je fascinující, lépe řečeno skličující, celkový obraz místního života a především zdevastované krajiny dálného severu, které však má velká země dostatek, a tak není třeba tento problém příliš řešit. Jedním z hlavních sibiřských center těžařského průmyslu je Norilsk. Depresivní hlavní město Krasnojarské oblasti, které bylo založeno až roku 1935, jako neslavně známý pracovní tábor – gulag. Zdejší trvale zmrzlá půda (permafrost) je však nadmíru bohatá na kovy niklu, mědi, kobaltu, platiny a především palladia. Tuto mozaiku doplňuje i uhlí, a tak netřeba popisovat, jak to zde vypadá. Trvalá inverze, smog, černá kaliště a nekonečné pláně mrtvých stromů v sibiřské pustině. Kouřící komíny, oprýskané paneláky, ukrutná zima a jedy všude okolo. Norilsk je světovou jedničkou ve zpracovávání niklových rud. Ročně se zde do ovzduší dostane na 4 miliony tun látek typu kadmium, měď, olovo, nikl, arsen, selen a zinek… Podle odhadů produkuje tato nevelká oblast více jak 1% světových emisí oxidu siřičitého. V roce 2001 získalo město statut uzavřeného území pro cizince. Zdejší mešita malé komunity Tatarů je nejsevernější stavbou tohoto typu na světě. Místní obyvatelé dokonce těží nikl a další drahé kovy ze vzduchu, resp. deště. Když prší, nachytají dešťovou vodu, kterou následně převaří a získané vrstvy kovů pak prodávají zpět do fabrik. Stejně tak lze obchodovat s prachem, který zde pokrývá snad vše, a spolu s kyselými dešti zabíjí nejen přírodu. Průměrný věk mužů je zde hrozivých 41 let.  
 
Dalším z ruských měst v top 10 je Dzerzhinsk, ležící 400 km od Moskvy, v průmyslové oblasti Nižnij Novgorod. V dobách SSSR byla tato uzavřená oblast hlavním centrem výroby chemických zbraní, jimž dominoval yperit, vyráběný v závodě Kaprolactam – oficiálně fabrika na výrobu organického skla, jehož vedlejším produktem byl arsen, kyanovodík a fosgen – bezbarvý jedovaný plyn. Odhaduje se, že na 300 tisíc tun prudce jedovatých a nekvalitně uskladněných odpadních látek postupně proniká do podzemních vod. Limit dioxinů a fenolů je zde údajně 17 000 000 krát překročen!!! Úmrtnost zde v posledních deseti letech činí oproti porodnosti v průměru 250%... Znečištění je zde však neviditelné, nejsou zde tak patrné kouřící komíny, jako plíživý zabiják kdesi v podzemí, ve vodě.
 
A to byl jen malý výčet hrůzných oblastí našeho současného světa, jelikož další nespočet takovýchto regionů najdeme i v Africe, Jižní Americe i na Blízkém východě. Oproti tomu je Černobyl relativně příjemným místem na strávení letní dovolené…  

text: Jan Chaloupka

Foto:

Wikipedia Commons: Bobak , David 0379

Panoramio.com: Vladimir Maltsev , F20.00