Víte, že? Norsko - Špicberky I.
Publikováno: 26.2.2012
Ledové souostroví ležící na půli cesty mezi Skandinávií a severním pólem ukrývá možná více pozoruhodných míst, než by se mohlo zdát. Nerostné bohatství a unikátní geomorfologické složení zdejších hornin i drsná krajina sem přilákaly množství expedic, dobrodruhů a v posledních desetiletích i turistů. Dnes se sem podíváme i my.
Na pomyslném středu Severního ledového oceánu leží souostroví nesoucí až mysteriózně znějící jméno Svalbard. Tento ekvivalent názvu ostrovů, pro nás známých jako Špicberky, napovídá, že souostroví je pod správou Norského království a zároveň je jeho nejsevernějším územím. Úředním jazykem i měnou jsou zde norská koruna resp. norština. Z celé skupiny ostrovů jsou trvale osídleny pouze tři: Západní Špicberk (nor. Spitsbergen), Medvědí ostrov (Bjørnøya) a Hopen.
Největší z nich - Západní, je zároveň největším ostrovem Norska, na němž se nachází i hlavní město Svalbardu Longyearbyen.
Prvními novodobými osadníky však nebyli Skandinávci, ale Rusové a Vikingové, kteří sem poprvé dopluli v průběhu 12. století. První zmínky dále nacházíme i v islandském národním písemnictví a to z roku 1194. Za prvního oficiálního objevitele je však považován až Willem Barents, slavný holandský mořeplavec, který zde přistál až v roce 1596. I přes tento akt nikdo nepopíral svrchovanost norsko-dánského územního práva. V následujících desetiletích a staletích se zdejší vody staly jednou z nejvýznamnějších velrybářských lokalit světa. Hlavní rybářskou základnou se stal Smeerenburg, jehož historická úloha vzrostla i během prvních expedic do nejsevernějších polárních oblastí i k samotnému pólu. Startovaly zde mnohé výpravy Nora Roalda Amundsena i památný let vzducholodi Italia objevitele Umberta Nobileho, který s ní v roce 1928 dosáhl „severní točny“. Až od poloviny 20. století se pak zájem vědců a především pak geologů soustředil i na jinak neprobádané vnitrozemí jednotlivých ostrovů.
Po napadení SSSR nacistickými vojsky bylo prakticky celé obyvatelstvo ostrovů evakuováno britským námořnictvem. Následná likvidace infrastruktury Špicberk, osad, těžebních plošin na ropu, uhelných dolů a radiostanic uvrhla souostroví zpět do středověku. To vše z obavy před obsazením hitlerovským Německem, ke kterému došlo v červnu roku 1943 během masivního útoku námořnictva pod vedením obávaného křižníku Tirpitz. Malé posádky několika pevností nemohly takto masivní invazi vzdorovat příliš dlouho. Až v posledním válečném roce se znovuzískaná území měla rozdělit mezi Norsko a SSSR, kterému by připadl Medvědí ostrov - Bjørnøya. K tomuto dělení však nakonec nedošlo. Dalším zásadním bodem v historii souostroví se stalo období mezi lety 1973 - 1975, kdy zde byly norskou vládou vyhlášeny 3 národní parky a zároveň bylo vybudováno mezinárodní letiště Svalbard lufthavn v Longyearu.
Nerostné bohatství (uhlí a ropa) plus výjimečnost geomorfologického podloží ostrovů daly vzniknout výzkumným stanicím mnoha národů, což umožňovala stále platná dohoda z roku 1920, z níž vyplývá, že krom Norska mohou signatáři dohody (i Československo) stejným právem využívat přírodní nerostné bohatství pro vědu a výzkum. Asi nejaktivnějším z národů pak bylo v průběhu 20. století Rusko, které zde mj. vybudovalo proslulou osadu Pyramiden, dnes známou jako "město duchů". Původní švédská kolonie z roku 1920 byla v roce 1927 odkoupena Sověty. Důlní region a město Pyramiden mělo během své nejslavnější éry v polovině století až 2000 stálých obyvatel. Dřevěné domy osadníků, důlní komplexy a výzkumná pracoviště však od ukončení prací r.1998 už jen chátrají. Arktické klima naproti tomu funguje jako dokonalý konzervační prostředek a tak je životnost „města duchů“ předpokládaná na dalších 40 let. Většina objektů je volně přístupná, ale riziko úrazů, propadů do šachet a dalších nepříjemností je zde natolik velké, že i přes značnou návštěvnost nedochází k rozsáhlejší devastaci této bývalé ruské kolonie. Asi největší atrakcí je zde monumentální busta V.I.Lenina – nejsevernější socha svého druhu vůbec. Stejně jak rychle přišli, tak také odešli. Překotné vystěhování tisícovky pracovníků v roce 1998 trvalo doslova jednu noc. Pokyn z Moskvy zněl jasně: "Loď, která Vám přivezla zásoby je poslední, která sem míří, takže pobrat co se dá a hajdy zpátky do Ruska." Stručné, jasné a rychlé… Do Pyramiden se dostanete pouze lodí, například z 50 km vzdáleného Longyearbyenu na jihu. Ve městě žije v současnosti pouhých 5 - 10 stálých obyvatel.
Další zajímavosti a informace o Špicberkách naleznete na našem webu již příští neděli!
Text: Jan Chaloupka
Foto: Bc.Blanka Pechačová
celá fotogalerie k vidění zde - s laskavým svolením autorky
(foto z geolog.expedice Svalbard 2011 PřF UK)
Vložit nový příspěvekExpedice Svalbard 2011
Blanka P. 20.5.2012, 17:35
Jako autorka fotografií musím opravit poznámku v závorce - nejednalo se o geologickou expedici PřF UK (ta pouze dodala pár studentů a vyučujících!), ale o KURZ POLÁRNÍ EKOLOGIE pod záštitou Centra polární ekologie JČU v Český Budějovicích! Pro bližší informace můžete navštívit internetové stránky instituce.
Souvisejicí články
Publikováno: 23.3.2022
Poté, co jsme si prohlédli unikátní Borgundský dřevěný kostel, jsme se evropskou silnicí číslo 16 (E16) přesunuli do druhého největšího norského města Bergen, kde jsme strávili noc i celý následující den.
Publikováno: 30.3.2022
Po návštěvě Bergenu jsme se přesunuli do hlavního města Norského království – Osla. Jelikož den byl dlouhý a náročný, procházku večerním městem jsme vyměnili za hotelovou postel a odpočinek. Ale hned ráno jsme se vydali vstříc dobrodružství.
Publikováno: 4.1.2023
Milovníky věčné zimy a ledu určitě potěší čtení následujících řádků. Tentokrát zavítáme na největší ostrov světa, který je paradoxně nazýván „zelený“ – do Grónska. V místním jazyce se ale tento ostrovní mohykán nazývá Kalaallit Nunaat, což v překladu znamená Země lidí.
Publikováno: 4.10.2016
Budete-li cestovat do Norska letadlem a vaším cílem návštěvy bude objevování fjordů, předpokládám, že budete přistávat na letišti v Bergenu (25 min od centra). Já sice nejsem zrovna milovníkem velkoměst, ale i tak doporučuji nějaký čas strávit prohlídkou města.
Publikováno: 11.10.2016
Norsko se řadí mezi severské státy a společně se Švédskem leží na Skandinávském poloostrově, který zemi udává charakteristické rysy. Hlavním lákadlem jsou překrásné fjordy západního pobřeží, které se zařezávají hluboko do vnitrozemí. Takových fjordů je na území Norska požehnaně. Kde není přítomná mořská hladina, tam zajisté najdete jedno z tisíců jezer či nějakou kopcovitou oblast, náhorní plošinu, hluboké lesy nebo hornatý masiv s ledovcem. Divoká rozmanitost přírody a impozantní výhledy lákají stále více turistů. Za návštěvu stojí nejen příroda, ale i dvě největší města – Oslo a Bergen. Sever země bývá turisty většinou nepovšimnut, pokud tedy toužíte po naprosté samotě, bude skvělou volbou.
Publikováno: 18.10.2016
Další zastávkou po cestě na sever východním pobřežím fjordu Sorfjord je zajisté pro každého Lofthus – malá vesnička charakteristická jabloňovými sady. Lofthus je navštěvován díky příkré turistické stezce, která vede nahoru na náhorní plošinu národního parku Hardangervidda, což je nezalesněná plocha ohromné rozlohy.
Publikováno: 24.3.2024
Opět budeme cestovat. Po návštěvě švédského kostelního městečka Gammelstad a hlavního města Stockholm se přesuneme do sousedního Norska. Navštívíme tu přístavní město Trondheim, které se rozprostírá na březích Trondheimského fjordu a řeky Nidelva.
Publikováno: 6.5.2013
Hlavním cílem naší cesty do Skandinávie byl národní park Sarek ve Švédsku. Putování po jeho horách nedopadlo tak, jak jsme si představovali, zklamaní jsme ale rozhodně nebyli. I špatné počasí přináší zajímavé zážitky a těch jsme zajisté měli dost.
Publikováno: 15.1.2012
Lofoty, perla severské přírody, nacházející se za polárním kruhem. Souostroví, jehož dech beroucí scenérie vás ani na chvíli nenechají zahálet.
Publikováno: 5.2.2012
Nejsevernější bod Evropy, místo, kde slunce nezapadá a kus drsné země, která však odnepaměti lákala dobrodruhy ze všech končin světa... Je však skutečně tím nejsevernějším bodem právě mys Nordkapp?
Publikováno: 4.3.2012
Druhé zastavení v divokém skalnatém souostroví, které i přes své drsné klima, nehostinnost a polohu láká stále více a více turistů, kteří sem cestují za magickou mocí půlnočního slunce či nebeským divadlem polární záře. Co vše je sem táhne, to si povíme v dnešním příspěvku.
Publikováno: 11.3.2012
Severní pól, místo, které již od 16. století fascinovalo řadu dobrodruhů i vědců. V dnešním díle se vydáme po stopách oněch slavných výprav z počátku dvacátého století, abychom se v závěru sami nalodili na ruský ledoborec a vydali se vstříc arktickým končinám.
Publikováno: 18.3.2012
Polární turistika je dnes již samozřejmou součástí nabídky i běžných cestovních kanceláří. Co zažijí ti, kteří za čtrnáctidenní dobrodružnou plavbu k severnímu pólu investují více než půl milionu korun? Na to snad odpoví dnešní článek.
Publikováno: 1.4.2012
Zhruba v polovině cesty mezi Norskem a Islandem leží zelené souostroví, které i přes svůj nesporný půvab zůstává trochu mimo hlavní turistické trasy mezi výše zmiňovanými destinacemi.
Publikováno: 22.1.2012
Třetí pokračování norského putování věnujeme výčtu NEJ míst. Navštívíme nejvyšší horu, nejdelší fjord, největší jezero i vodopád a další zajímavosti této severské země.
Publikováno: 29.1.2012
Za jedním z nejpůsobivějších míst norského království se musíme vydat až na daleký sever. Přístav Tromsø je pak jedním z mnoha míst, kde se cestovatel může pokochat úchvatným představením v podobě polární záře.
Publikováno: 8.1.2012
Skandinávie je každoročně cílem mnoha cestovatelů, které láká drsná a netknutá krajina a vody s hojností ryb. Naše cesta však postupně povede až na dálný sever, na samý okraj Evropy, který leží již za polárním kruhem. První díl seriálu putování za nejsevernějším bodem Evropy nás provede uličkami rybářského městečka Bergen.
Souvisejicí fotogalerie
Panenská příroda pokrytá desetitisíce let starým ledem pod správou Dánska, tak nějak bychom mohli...
Souvisejicí videa
Pokud pojedete objevovat norské fjordy, pravděpodobně přijedete do Bergenu, kde doporučujeme něja...