Víte, že? Norsko - Špicberky II.

Víte, že svalbardské souostroví je vůbec nejseverněji trvale osídleným místem světa? To, co sem táhlo dobrodruhy po celá staletí byl především rybolov a polární expedice, později, po objevení nerostného bohatství, zde vznikaly kolonie horníků, řemeslníků a vědců doslova ze všech koutů planety. Tento zájem časem upadal, ale i tak se těší ostrovy relativně širokému zájmu z řad turistů toužících zažít něco málo z útrap severu, i když komfortní podmínky dnešních plavidel či ubytování jsou ve srovnání s minulostí opravdu jen k pousmání. Samozřejmě, nelze předpokládat, že na Svalbard, tedy Špicberky, míří zhruba tolik cestovatelů jako na Kanáry. Od konce dubna až do konce srpna je pak zájem nejvyšší, důvodem je arktické léto, kdy slunce nezapadá po celých 24 hodin…půl roku. Nastává období, kdy zde ožívají hejna polárních ptáků, lední medvědi, mroži, lišky nebo sobi i turisté. Ani květena nezůstává pozadu, ale vzrostlé stromy bychom zde hledali marně. Vrcholem flóry jsou tu drobné kvítky, velikosti našich prvosenek či konvalinek. Unikátem je pak nejnižší prales světa, tvořený značně zakrslým březovým hájkem…

Léto je tu zároveň jarem i podzimem, přičemž tato půlroční etapa vrcholí v červenci, kdy průměrné denní teploty atakují i 10 °C! Nejchladnějším měsícem v roce je březen s -15 °C v denním průměru.

Ostrovy jsou pokryty ze 60% ledovci, které střídají nekonečná sněžná či kamenitá pole a hory, ostré štíty až kam oko dosáhne. Nejvyšším bodem je Newtontoppen (1717 m n. m.) na severozápadě největšího ostrova Spitsbergen, přičemž své jméno dostala po fyzikovi  Isaacu Newtonovi.

Národní parky zaujímají také velmi podstatnou část plochy ostrovů a některé z nich jsou dokonce chráněny natolik, že lidská noha se k nim nesmí přiblížit na méně jak půlkilometrovou vzdálenost. Omezení a přísná pravidla pohybu jsou jistě opodstatněným krokem, jelikož právě zde může být původní přírodní systém dokonale zachován, izolován a zároveň pod dohledem povolaných odborníků - přírodovědců. Bezpečnostní opatření jsou podstatná i v místech, kde je na denním pořádku kontakt s ledními medvědy, kterým se na ostrovech skutečně daří. V případě takovýchto smrtících setkání jsou prakticky všichni návštěvníci, a především pak účastníci expedic, proškoleni v zacházení s puškou. Aktivní lov a záměrné rušení zvěře je však striktně zakázáno. Krom medvědů zde běžně potkáme i polární lišky či špicberského soba, z menších savců jsou to pak především hraboši.

V současnosti čítá stálá populace ostrovanů zhruba 2800 osob, dvoutřetinové zastoupení zde mají Norové, zbytek Rusové a další národnosti. Ekonomickým potenciálem číslo jedna je rybolov, těžba uhlí však nezaostává, přičemž výhradním vývozcem je Norská státní uhelná společnost.  

Největším sídlem Svalbardu je Longyearbyen, s populací téměř 2000 tisíc obyvatel je zároveň nejseverněji položeným hlavním městem světa. Nedaleko něho se nachází nejseverněji položená vesnice světa. Tím však výčet NEJ nekončí: V Longyearbyenu je také nejsevernější banka, nemocnice, mateřská škola, knihovna, noční klub, hospoda, škola, supermarket a cestovní kancelář. Historie města sahá až do roku 1906, kdy ho založil Američan John M. Longyear, který sem přišel jak jinak než za uhlím.

Nedaleko města se nachází známé úložiště semen, známé jako Špicberské globální úložiště semen. Toto zařízení bylo založeno pro zachování široké rozmanitosti semen rostlin z míst po celém světě. Zařízení má být mj. bezpečné útočiště semen v případě velkých regionálních či globálních krizí. Obří ledové haly bývalého dolu ukrývají stovky černých beden, zmrazených na -10 až -20 stupňů, které takto zakonzervované údajně vydrží stovky let. Celková kapacita činí na 2,5 miliardy semínek… dnes je zde uloženo zhruba 750 000 semen od 4200 druhů rostlin.

Město Longyearbyen je až na nějaký ten integrovaný dopravní systém plnohodnotným centrem veškerého společenského života ostrovanů i turistů. Sportoviště, kulturní zařízení, tři hotely, různé obchody, muzea, kino i noční kluby, to vše je k dispozici. Představte si, že jdete 26. října večer do baru a vrátíte se až ráno, tedy 15. února…to už by mohl být slušný mejdan, co myslíte. Po zbytek roku, během polárního dne, pak můžete vyspávat kocovinu. Velmi reálnou možností, jak ostrovy navštívit, je přihlásit se na studijní pobyt na místní univerzitě. Univerzita Svalbard je od svého založení v roce 1993 nakloněna studentům z celého světa. Z českých vysokých škol s ní spolupracuje Jihočeská univerzita a to především v přírodovědeckých a geografických studijních programech.

Ve městě funguje i malé mezinárodní letiště, které však není mezinárodní v tom pravém slova smyslu, jelikož hlavní spoje létají právě jen do norských měst Tromsø a Osla. Kotví zde i ruské trajekty či ledoborce pro výpravy do Arktidy - o tom si ale povíme více v příštím díle. Hlavními aktivitami pro turisty je návštěva okolních hor, ledovců a útesů s ptačími rezervacemi, rybolov je možný po získání povolení. Žádanou atrakcí je jízda se psím spřežením nebo na mořském kajaku po vodách Adventfjordu. Okolí města je i rájem pro geology, na své si zde přijdou i sběratelé fosilií, pokud se připojí k povolené expedici.

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: MateuszW, Bjoertvedt, M.Boris, Hylgeriak