Víte, že? Norsko - za krásami severu IV.
Touto otázkou se asi příliš turistů a cestovatelů nezaobírá, jelikož, co by mohlo být více symbolické pro „konec světa“ než skály a útesy padající do studených vod Barentsova moře, za kterými leží už jen arktické oblasti. Severní točna, tedy pól, je od norského pobřeží vzdálen v průměru okolo 2200 kilometrů. Celá posvátnost tohoto místa má však jeden, nepříliš podstatný háček. Mys Nordkapp se nachází na ostrově. Ten je sice s pevninou spojen podzemním tunelem, který překonává nepatrnou úžinu, ale i tak to dosti otřásá faktem, že nejsevernějším místem kontinentu je právě Nordkapp. Hnidopich, resp. každý tvrdošíjný kartograf, však bude trvat na tom, že nejsevernějším místem Evropy je o 20 km východněji položený mys Kinnarodden na poloostrově Nordkinn.
My však zůstaneme věrni tradici a ostrovu Magerøya, na němž se právě nachází všemi obdivovaný a fotografovaný glóbus – symbol Nordkappu. Silnice spojující pevninu s ostrovem a přilehlými městy byla vybudována až v roce 1956. Na jejím konci leží muzeum mapující slavné expedice, které objevovaly nejsevernější cíp světa již před více jak 500 lety.
Až roce 1553 získal tento kus země a impozantní 300 metrové skalní stěny své oficiální jméno, to když britský mořeplavec Richard Chancellor se svou lodí Bonaventurou hledal severní obchodní cestu do Číny. Monumentální útes Knyskane, okolo kterého za bouře proplouval, nese od té doby pojmenování North Cape – tedy Nordkapp. Od té doby byl ostrov cílem mnoha expedic a to doslova z celého světa. Krom evropských mocnářů, skandinávských šlechticů a dobrodruhů sem v roce 1907 zavítal i thajský král… Od počátku 20. století však sílily hlasy od uzavření mysu pro širší veřejnost a to zejména z důvodu zachování původního krajinného rázu a přírodních hodnot. Během druhé světové války se nedaleko Nordkappu odehrála jedna ze slavných námořních bitev mezi britskou flotilou a říšskou Kriegsmarine, tzv. bitva u Severního mysu. V roce 1956 pak vznikla již zmíněná první asfaltová silnice. V roce 1984 byla realizována stavba monumentu Northkalott a zahájil činnosti The Royal North Cape Club. Krátce poté vznikl také rozsáhlý podzemní prostor obsahující kinosál, modlitebnu, expozici thajského krále, expozice z historie mysu a venkovní vyhlídkovou plošinu. V současnosti je však celý komplex ještě obsáhlejší a zahrnuje: parkoviště, hlavní vstup, pamětní kámen Oscara II, expozici Děti Země, informační stánek, sociální zázemí, veřejný telefonní automat, výtahy, kinosál, spojovací tunel podzemí, Grotten Bar, The Royal North Cape Club, kapli, thajské muzeum, kavárnu Kompasset, restauraci Kompasset, Coffe bar, prodejnu suvenýrů, poštovní přepážku, panoramatickou halu, severní východ, ocelový globus a monument. (viz.Wikipedia.cz)
Monument Northkalott – Cestou půlnočního slunce (Midnattsolveien) byl postaven za přispění všech správních orgánů této severské oblasti, na kterém se podílelo Norsko, Švédsko i Finsko. Celkově je mohyla sestavena z 12 různých druhů kamene z jednotlivých oblastí. V roce 1989 zde byl také dokončen dětský projekt sousoší, na němž se podíleli především samotní malí výtvarníci ze všech kontinentů – je symbolem spolupráce, přátelství, naděje a štěstí… 7 světadílů – 7 plastik, na které shlíží sousoší matky s dítětem. Asi nejznámějším motivem fotografií a grafik je však ocelový globus, resp. jeho kostra. The Royal North Cape Club je pak spolkem těch, kteří Nordkapp navštívili a mají tak de facto jedinou členskou výhodu, kterou je doživotní volný vstup do jinak placeného areálu. No neberte to?!
Text: Jan Chaloupka
Foto: wikipedia commons: Y.Zhang, VRebel, F.Einvik, Nordkapp cest.průvodce
Diskuze u článku (0) |