Víte, že? Rusko - přístav Murmansk

Když drsná zima zahalí celou zemi pod svůj mrazivý kabát, jen málokteré řeky či jezera zůstanou splavné. Vrstvy ledu, čítající desítky centimetrů, vytvoří ledové dálnice a lodě uvězní v přístavech. Obchodní cesty ve většině “velké země“ tak na značnou část roku zůstanou mrtvé. Sever Ruska má sice několik větších přístavních měst, ale jen málokteré zůstává po celý rok bez ledového příkrovu a zamrzlých zátok. Jedním z mála je právě přístav Murmansk, nacházející se cca 200 km od finské, resp. norské hranice. Při bližších zkoumání  mapy zjistíme zajímavý fakt, že Finsko nemá přístup k severnímu Barentsově moři, takže většina obchodních cest vede přes přístavy norské či právě ruské.

Dnešní moderní metropole Murmansk je s více než půl milionem obyvatel jedno z největších ruských měst, nacházejících se za polárním kruhem. Co lidi táhlo do mrazem sevřených končin poloostrova Kola, do míst kde dva měsíce v roce slunce nevychází nad obzor? Tím důvodem je právě přístav, obří doky, továrny, strojírny a překladiště a především dlouhý záliv, který vlivem jedné z větví Golfského proudu jako jediný severní přístav po celý rok nezamrzá. Tato skutečnost a politické uskupení Evropy sehrály na počátku roku 1916 významnou úlohu v historii této jinak zapomenuté oblasti, vzdálené více jak 1500 km po železnici od dnešního Petrohradu. Město a přístav byly oficiálně založeny na počátku října již zmíněného roku 1916, kdy carské Rusko nemělo jiný přístup k mezinárodnímu námořnímu obchodu, než právě přes severní oblasti, jelikož během právě probíhající 1. světové války bylo ruské pobřeží Baltu a Černého moře na jihu země pod kontrolou nepřátelských vojsk. Carská stolice tedy vynesla rozhodnutí vystavět nový přístav, nesoucí název Romanov-na-Murman, na počest tehdy vládnoucí carské dynastii Romanovců. S bolševickým převratem v roce 1917 přišel i zjednodušený název města, tedy Murmansk. Během druhé světové války byly pak přístav i rodící se město terčem drtivé německé invaze, která prakticky celou oblast srovnala se zemí. Po válce musel být tedy celý Murmansk znovu vybudován. Sovětští architekti a stavbaři se však svého úkolu zhostili s chutí a podle jejich odvážných plánů vzniklo jedno z nejmodernějších velkoměst na světě. Hrdiny té doby dodnes připomíná monumentální pomník hrdinného vojáka „Aljoši“, stojícího na jednom z městských návrší. Murmansk získal později i honosný sovětský titul Město-hrdina!       

Dnešní, již značně postmoderní metropole, disponuje díky majetku z mezinárodního obchodu značným kapitálem, který je podpořen i masivní výrobou plavidel všeho druhu. Avšak v nedávné minulosti byla hlavním zdrojem financí především přítomnost sovětské a později ruské baltické flotily s rozsáhlou vojenskou základnou, odkud pravidelně vyrážely atomové ponorky, nesoucí jaderný potenciál schopný zlikvidovat v globálním konfliktu celou planetu. Jedním z takových monster byl i nechvalně známý Kursk, který se ve vodách Barentsova moře navždy potopil v roce 2000. Zlatá éra města však postupně upadala a upadá i dnes. Armádní vliv zeslábl a stejně tak i obchod a ekonomika, která byla po dobu sovětské éry řízena centrálním plánováním. Ani výrazná státní podpora, sociální zvýhodnění a zajímavé pracovní podmínky nedokázaly zastavit odliv obyvatel do jižních krajin či do vyspělejší Skandinávie. Z půlmilionového města zmizela mezi lety 1990 a 2010 téměř třetina stálých obyvatel. Murmansk, největší město arktického kruhu, se tak i nadále vylidňuje. Za sovětské éry zde fungovalo i něco tak prostého, jako je centrální vytápění, ale i to je dávnou minulostí a tak jednou z posledních radostí místních zůstává fungující hromadná doprava, zajišťovaná převážně trolejbusy, které jsou zde vůbec nejseverněji fungující transportní dopravou svého typu na světě. Nedaleko přístavu se také nachází značně utajené pohřebiště ponorek, které před několika lety navštívili zástupci zahraničních médií, aby s hrůzou konstatovali, že na severu Ruska hrozí další jaderná katastrofa. Rezavějící trupy lodí a ponorek jsou zde doslova poházeny v jedné ze zátok a na mnoha z nich se údajně stále nachází i aktivní jaderné palivo... Kdysi hrdé město je však stále důležitou zastávkou pro zboží na severní obchodní lince. Funguje zde vojenská námořní akademie, strojírenská učení i univerzita, která je opět zaměřena především na technické a obchodní obory. Akademici mají k dispozici i největší plachetnici světa – Sedov. Stejně jako v jiných polárních oblastech zde dva letní měsíce v roce slunce prakticky nezapadá, (22.5. - 22.7.) a to je také doba nejvhodnější návštěvy, naopak v zimě dva měsíce slunce nevychází (29.11. – 15.1.).

Do města se lze nejlépe dostat po železnici z 1500 km vzdáleného Petrohradu, cesta trvá cca 45 hodin, nebo letadlem. Město je také výchozím bodem pro výlety na souostroví Špicberky, ostrov Nová země, anebo expedic až na severní pól.   

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: T.Thiel, M.Lie, US Navy E.Kessler, Insider 

+ působivá fotogalerie mrazivého Murmansku na englishrussia.com