Víte, že? Somálské Mogadišu dnes a zítra II.

Koloniální systém však přetrvával až do roku 1960, kdy se sjednocením ustanovilo jednotné Somálsko. Další zlom nastal až počátkem 90. let, kdy byl milicemi svržen do té doby přežívající diktátorský režim prezidenta Berreho. Vítězné strany se však nedokázaly shodnout nad základní otázkou, tj. kdo převezme moc nad svobodnou zemí. Ideální základ občanské války mezi jednotlivými frakcemi, jejímž výsledkem byla smrt desítek tisíc obyvatel, totální devastace města, hladomor i epidemie. OSN vyslalo v roce 1992 do země své pozorovatele i humanitární jednotky s nezbytnou pomocí. Spolu s nimi se nedaleko od města vylodilo i na 20 000 příslušníků námořní pěchoty USA, jejímž hlavním cílem bylo zajmout nejradikálnějšího vůdce Farraha Aidida. Uskutečnění mise s krycím názvem Obnovená naděje je i tématem již zmiňovaného velkofilmu. Zajetí dvou Aididových poradců a následné vrtulníkové operace, sestřelení a boj o holý život v ulicích ponurého města jsou vylíčeny přesně tak, jak se tehdy v roce 1993 udály. Ztráty na obou stranách: 19 příslušníků námořnictva a zhruba tisíc Somálců. Do dvou let od neúspěšné akce zemi opustili jak Američané, tak OSN.

Relativně nedávno, v roce 2006, se opět rozhořely vášně mezi potenciálně nejsilnějšími proislámskými frakcemi. Následkem byly krvavé boje s téměř 200 mrtvými. Vládu převzaly radikální milice Svazu islámských soudů, které však tvrdě prosazují striktní islámské právo šaría a v ulicích opět zavládlo zděšení. Do celého sporu se navíc zapojila etiopská armáda a konflikt na sebe nenechal dlouho čekat. Islamisté prchali a do města se tak mohl opět navrátit chaos, násilí a války jednotlivých klanů.

V posledních letech však Somálsko zažívá relativně klid a jisté náznaky spolupráce vyvíjí i zahraniční investoři, což je de facto jediná cesta k obnově a alespoň částečné prosperitě. I když je nutno dodat, že asi vše by bylo lepší, než to, jak tomu zde bylo posledních 30 let. Obchodu nahrává i fakt, že zde vlivem neexistující řízené ekonomiky nefungují daně či regulační poplatky. Průmyslovému odvětví vládne především zpracování ropy a textilní výroba, avšak mezinárodní odbyt je značně poškozován pravidelnými útoky pirátů, jak o nich často slýcháme ve zpravodajství. Mezinárodní letiště je dlouholetými boji značně poznamenané. Dnes 2x týdně létají pravidelně snad jen Turkish Airlines. Naopak na výborné úrovni (na africké poměry) zde fungují telefonní operátoři a dokonce i internetová síť. To však neznamená, že tyto služby nějak zásadně mění život obyčejných Somálců. Každoroční období sucha a s tím spojené hladomory decimují na statisíce lidí ročně, přičemž ohroženo je zde téměř 5 milionů dalších. Mezinárodní pomoc po minulých zkušenostech značně vázne, potraviny jsou předmětem obchodu na černém trhu a opět se pro ně vraždí.

Mogadišu jako metropole budoucnosti! Tak se ji snaží vykreslit propagační letáky. Země, kde donedávna prakticky neexistovaly cizí ambasády či fungující soudy je spíš blíže realitě. Velkou osobností země a možná jediná naděje Somálců, to je prezident Šaríf Šajch Ahmed. Nebo se alespoň o to snaží. Nedávno jako první po desetiletích sjednotil město, umlčel radikální islamisty a nastavil světu druhou, světlou tvář města i země. Staví se nemocnice, opravují se silnice. Podporují se sporty! Vždyť i fotbal byl hrou nevěřících psů a jeho sledování, natož hra, se trestalo smrtí. Jakákoliv forma zábavy byla zapovězena. Tady šlo jen o holé přežití. Dnes je tomu jinak, do města se vrací život, což je po jednadvaceti letech občanské války skutečně na čase.

Nevím sice, je-li tento příspěvek spíš varováním nebo tipem na výlet, ale být vámi, tak raději ještě pár let počkám a trávím léto spíše na Mácháči, Kanárech nebo Šumavě. Dobrodruhům však nedoporučuji lepší vyžití, než právě Mogadišu…!                                        

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: P.Heimer, Oriez, McGalliard