Víte, že? USA: New York - Bronx

Když se řekne Bronx, představí si většina z nás šedivé ulice, oprýskané vraky aut, hořící popelnice, graffity  a opuštěná basketbalová hřiště. Město ve městě, ležící v jednom z pěti newyorských okrsků při severním okraji státu, a jako jediné neleží na ostrovním výběžku, bylo od počátku 60. let jedním z nejdrsnějších a nejbrutálnějších míst v USA. Kriminalita = Bronx a Bronx = smrt, drogy a násilí. Asi nikde jinde ve státech nebylo odcizeno tolik vozidel, znásilněno tolik lidí a prodáno tolik drog, jako v tomto semeništi zla. Obzvláště černou minulost za sebou má jižní část - South Bronx.

Historie Bronxu, jako severní periférie daleko od všech honosných stavení měšťanů a slavných mrakodrapů, sahá do období před první světovou válkou. V té době byl New York cílem stovek tisíců především evropských imigrantů, kteří sem za lepším putovali z válkou zmítaného starého kontinentu. Bronx se tak stal jejich novým domovem. Mezi nejsilnější patřila irská, italská komunita a židovská komunita. A právě poslední jmenovaná zde byla v roce 1937 ta nejsilnější. S více jak 600 000 členy dosahovala takřka 45% podílu populace čtvrti. Vznikalo mnoho synagog, které však postupem času až do dnešních dní ztrácely význam, jelikož i z židovské obce je zde dnes pouhá desetina oproti válečným létům. V té době fungovala v USA silně kontrolovaná prohibice, tedy zákaz výroby, distribuce a prodávání alkoholu na základě 18. dodatku americké ústavy, který vznikl na popud světonázoru, že alkohol je drogou rozvracející lidskou osobnost, vztahy, rodiny a je tedy původcem všeho zla. Přímou reakcí na zákaz obchodování s alkoholem byl enormní zájem o ilegální obchod s jinak milovanou whiskey. - Zde si dovolím malou odbočku, jelikož znalci i příznivci tohoto nápoje jistě postřehnou rozdíl v názvu samotného nápoje. Ve Skotsku a Kanadě se užívá název whisky, zatímco např. americký bourbon, tedy nápoj s 50% podílem kukuřice, se píše whiskey. Skutečným odborníkem na slovo vzatým, tedy co se týče ilegálního obchodu s tímto zlatavým nápojem, byl asi nejznámější gangster Al Capone, který však působil převážně v Chicagu, městě, které si ve zločinnosti s Bronxem nic nezadá.

Prohibice tedy dala vzniknout imigrantským gangům Irčanů a Italů, kteří se však po konci druhé světové války pomalu přesouvaly dolů do honosnějších částí města. Opačným směrem putovaly davy afroameričanů a hispánců, pro které byl v pokojnějším Harlemu až příliš nudný klid a na poměry i draho, a to už je co říct. Od konce 60. let pak zažívá rozlehlý okrsek Bronxu prudký úpadek kvality života, často spojený s masivní výstavbou typických panelových budov, které daly vzniknout ghettům s příslušnou komunitou a atmosférou chudoby, špíny, strachu a beznaděje. Vlna žhářských útoků, často jako záminka pojistných podvodů, sužovala Bronx po celá 70. léta. Zničeno bylo mnoho budov, bezpočet automobilů a obchodů.

Od počátku 90. let však divoká pověst i populace postupně upadala. Bronx se stal obyčejným sídlištěm, ale pachuť nepřívětivosti a zmaru stále přetrvává. Cizinec nemá víceméně jediný důvod se do těchto končin vydávat, leda že by se sem zatoulal nějaký fanda baseballového velkoklubu New York Yenskees, kteří mají svůj svatostánek při jižním okraji této čtvrti, ve které i dnes žije okolo 30% rodin pod hranicí chudoby. Sice zde přibylo zeleně a parků, barev i optimismu, ale Bronx je stále něčím, co v nás vzbuzuje rozpačitost a odpor, možná i neprávem, ale to ukáže až budoucnost, která naopak dává Bronxu potenciál místa pro rozvoj kultury a lepšího života vůbec.

Bohužel z našich dostupných obrazových zdrojů příliš ponuré atmosféry nečiší, a tak doporučuji zapátrat i po dalších ilustračních snímcích, jako jsou například tyto v odkazu google pictures .

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: P.Stanziola, J.Fekner, A.Tallam