Slovensko: Ružomberok – město mnoha tváří
Zastavení v Ružomberku se v minulosti mnozí vyhýbali, protože je odrazoval intenzivní zápach z místních průmyslových závodů, který se držel v kotlině Váhu mezi horami. Z tohoto pohledu se situace v posledních desetiletích výrazně zlepšila, a tak - je-li „vzduch čistý“ - určitě stojí za to se tam aspoň na chvíli zastavit. Až do druhé poloviny 20. století byl Ružomberok, zejména díky silné průmyslové tradici, centrem regionu Liptov, dnes o tento post soupeří s nedalekým Liptovským Mikulášem - obě města mají přibližně 30 tisíc obyvatel.
Jiná města mohou Ružomberku jen závidět hornaté okolí. V těsné blízkosti se nad městem vypíná vrch Čebrať, o něco dále vrcholky Chočských vrchů na druhém břehu Váhu a Velké Fatry a Nízkých Tater za zády. Přestože samotné město nemá nějaké zvlášť výrazné pamětihodnosti, které by sem lákaly davy turistů, už krátká procházka centrem návštěvníka ohromí rychle se měnící a různorodou tváří jednotlivých zákoutí. Větší část architektury budov poznamenalo 20. století, ať už jde o funkcionalistické stavby 30. let nebo ne příliš vzhledné paneláky poválečného období, mezi nimiž se snaží upoutat pozornost kolemjdoucích často křiklavé barvy fasád renovovaných obchodů nebo penzionů.
Procházíme kolem rekonstruovaného historického Kulturního domu s příznačnými prvky pražské architektury meziválečného období. Ve skutečnosti jde o multifunkční areál, kde kromě kina, divadelního sálu, restaurace a kavárny nechybí hotel, sokolovna, kancelářské, obchodní a další prostory, a nese jméno kněze Andreje Hlinky, který údajně věnoval celý svůj majetek na jeho výstavbu. Po pěší zóně stoupáme nahoru směrem k radnici. Není pochyb, že právě tento poměrně strmý pahorek nedaleko soutoku říčky Revúca a Váhu zřejmě už od nepaměti lákal na osídlení jako vhodné útočiště před nepřítelem i případnými povodněmi.
Název města vznikl prý z německého Rosenberg, tedy Růžový vrch. Před budovou radnice se ruch města najednou mění na poklidnou atmosféru návsi. Kolem náměstí Andreje Hlinky totiž převažují vesnické domky a středem náměstí od mariánského sloupu vede alej košatých lip a kaštanů, které tak vytvářejí jedinečné zelené „plíce“ města.
Pamětní deska s bustou na budově radnice připomíná britského historika a novináře Roberta Williama Seton - Watsona (1879-1951, pseudonym Scotus Viator), který se zasazoval za práva národů utiskovaných v bývalém Rakousko-Uhersku a podpořil vznik Československa v r. 1918. Vedle radnice se nachází jedna z dominant města – římskokatolický kostel sv. Ondřeje. Českého turistu zaujme informace, že právě asi tam Andrej Hlinka pokřtil zdejší rodačku a později známou džezovou zpěvačku Vlastu Průchovou (1926-2006).
Z terasy náměstíčka s balustrádou a sochami je nádherný výhled na panorama Velké Fatry a Nízkých Tater. Náměstíčku dominuje socha už zmíněného slavného rodáka Andreje Hlinky. Jemu je také zasvěceno mauzoleum pod chrámovou terasou. Trochu překvapuje skutečnost, že takové mauzoleum se u nás stavělo už deset let před nástupem komunismu, navíc katolickému duchovnímu. Jako hrobka však sloužilo jen během druhé světové války, od té doby je prý prázdné a zavřené.
Ve městě ještě stojí za pozornost historické a vlastivědné sbírky Liptovského muzea a také moderní stavba Galerie Ľudovíta Fully, vybudovaná převážně na ochranu díla dalšího slavného zdejšího rodáka (1902-1980), které věnoval Slovenské národní galerii. Při návštěvě Liptovského muzea každého návštěvníka pozvou i do dalších expozic muzea v okolí, jako je hrad Likava, „živý“ skanzen ve Vlkolínci (zařazený do seznamu světového dědictví UNESCO), archeoskanzen Havránok nad přehradní nádrží Liptovská Mara, další skanzen v Pribylině, národopisná expozice v Liptovském Hrádku a několik dalších. V okolí Ružomberku se vyplatí nevynechat rekreační středisko Hrabovo se skiareálem Malinô, nedaleké Kúpele Lúčky (přezývané i slovenské Františkovy Lázně), případně Thermal Park Bešeňová.
Text a foto: Jiří Výborný
Diskuze u článku (0) |