ČR: Luhačovice - Valašsko pravé - lázeňské

Je horký letní den a město doslova praská ve švech. Žije pravým lázeňským životem. Do stylových kalíšků se z několika lázeňských pramenů nabírá léčivá voda, posedává se v lázeňském parku, ochutnávají se lázeňské oplatky, popíjí se káva a vychutnává Sachrův dort. Ve tvářích lidí, kteří zavítali do tohoto města, se odráží spokojenost.

Přes viditelný úpadek všech českých lázeňských měst, zůstávají Luhačovice živým perspektivním městem a to i přesto, že většinu klientů tvoří starší a ne zrovna zdravím překypující lidé. Na Valašsko přijeli, aby se zbavili neduhů - jako jsou potíže s dýcháním, trávením a obezitou.

Možná ani ne tak léčivé prameny, z nichž nejvýznamnější je Vincentka, ale spíš pohoda, která v Luhačovicích panuje, dává pacientům zapomenout na vše, co je trápí.

Na luhačovickém centrálním kurtu s tribunou, připomínající prvorepublikovou éru, se hraje tenisový zápas. Výkon Rafaela Nadala nepřipomíná ani jeden z hráčů, ale o kvalitu hry zas tak luhačovickým divákům nejde. Posedávají na lavičkách a hlasitě hodnotí jednotlivé údery. Tleskají, když vyhodnotí, že tenhle byl povedený. Jeden druhého neznají, ale působí jako skutečný fun club. Většina z diváků přitom popíjí pramenitou vodu. Nakonec kvůli tenisu přece do Luhačovic nepřijeli.  

Luhačovický Dirty dancing

Dokonce i po setmění zůstává v ulicích spousta lidí. Pod krytou kolonádou, vedle pramene Vincentka, se tančí. Tango tam přijela vyučovat dvojice profesionálních tanečníků. Do scén z filmu Hříšný tanec mají jejich kreace sice daleko, ale jejich lekce zdá se být výživná. Všichni, kdo na hodinu tance přišli, se vyfikli jako na první rande. S úsměvem a bez jakéhokoliv ostychu se pak oddávali rytmům tanga. Ti, kteří šli náhodou kolem, zastavili nebo alespoň zvolnili.

Přehrada bez vody

Zatím nezahojenou jizvou Luhačovic by se mohla nazvat luhačovická přehrada, která stojí asi dva kilometry od města. Na řece Šťávnici se začala stavět roku 1913, dokončena a napuštěna vodou byla až o 17 let později.  Před rokem 1989 byla oblíbeným místem rekreantů ROH. Zatímco v těch letech byly hotely kousek od hráze skutečným luxusem, dneska jsou jen smutnou vzpomínkou na kdysi šťavnaté časy. Taky samotná přehrada za ta léta jaksi ztratila svůj pel. Kvůli sinicím se v ní už roky nesmí koupat. Loni se kousek od hráze otevřelo nové aquacentrum a tak se možná léto se vším všudy vrátí taky sem, k přehradě. I když je paradoxní, že ne přímo na ní.

Samotná přehrada měla být od veškerých sedimentů vyčištěna ještě před letošní letní sezonou. Nepovedlo se. Ještě v září vypadala jako pláž. Povodí Moravy a město uveřejnily hned několik výmluv. Nepovedlo se počasí, nepovedlo se uklidnit místní lidi, kteří protestovali proti těžké technice, nepovedlo se správně nastavit financování. Jediné, co se povedlo…najít na dně luhačovické přehrady nevybuchlý granát z druhé světové války. Jak se říká: všechno zlé, k něčemu dobré.

Text/foto: Klára Svobodová