Zorbing – stále vyhledávanější adrenalinový zážitek

Zorbing je vlastně jakési koulení se dolů z kopce v obrovské nafukovací plastové kouli, ve které je pomocí mnoha lanek uchycena menší koule, a do ní si vleze adrenalinuchtivý jedinec. Ten se musí uvnitř připoutat pomocí bezpečnostních popruhů a rukama se pevně chytit vnitřních lanových úchytek. Potom ho už čeká jen parádní jízda dolů z kopce plná kotrmelců. Důležité je dodat, že riziko úrazu je u tohoto sportu skutečně minimální. Důmyslná konstrukce obrovské koule totiž tlumí všechny nárazy. Také je potřebné si uvědomit, že než se otočíte o 360°, koule urazí asi 10 metrů. Takže když jste uvnitř, přestože se otáčíte jako při saltu dolů hlavou, nejde to tak rychle, aby se vám z toho zatočila hlava. Tento neobvyklý zážitek si může vyzkoušet skutečně téměř každý. Podobně jako jiné adrenalinové sporty, ani zorbing není vhodný pro těhotné ženy a osoby s vážnými srdečními nemocemi.

Zorbing nedaleko Bratislavy

Jako mnohé jiné i mne lákalo vyzkoušet si tuto zatím na Slovensku poměrně málo známou adrenalinovou atrakci. Když se na jedné z mnoha internetových stránek nabízejících různé slevy objevil i zorbing, bylo rozhodnuto. S přítelem půjdeme zorbovat. A protože jsem z Bratislavy, potěšilo mne, že si to za rozumnou cenu můžeme vyzkoušet jen na skok od domova u cyklistické trasy na petržalské straně hráze Dunaje. Tu známe skutečně dokonale, protože tam pravidelně jezdíme na kole nebo bruslíme. Přestože na cyklotrase Bratislava – Čunovo je plno stánků s občerstvením, a každý cyklista či bruslař má jeden-dva oblíbené, potěšilo nás, že zorbing vyzkoušíme nedaleko toho „našeho“. Podívali jsme se na předpověď počasí na několik dalších dní a objednali jsme se na nejbližší sobotu dopoledne. Spustit se na zorbě však můžete i bez objednávky. I když cena na místě je o něco vyšší než ta, kterou jsme platili my přes slevový portál, podle mého je stále přijatelná. Během letních víkendů se zorbuje hned za bufetem „Obrátka“, nacházející se u odbočky z hráze směrem do obce Čunovo.

Naše první zorbování

Původně jsme měli v plánu přijet na určené místo na kole nebo na bruslích, ale protože nás počasí opět zaskočilo a ráno foukal silný nárazový vítr, tak jsme se rozhodli odvézt se tam raději autem. Parkovat se dá hned za zmíněným bufetem. Nakonec jsme našeho rozhodnutí trochu litovali, protože vítr po chvíli utichl a celé dopoledne foukal už jen mírný vánek. Mohli jsme se raději trochu rozhýbat po celotýdenním sezení v kanceláři. Na místo jsme dorazili asi s hodinovým předstihem. Nikde jsme žádný zorb (velkou kouli) neviděli, a tak jsme si sedli do bufetu. Jen co jsme se usadili na dřevěné lavice, na hrázi za bufetem se objevila parta mladých chlapců, kteří začali roztahovat jakousi plachtu a nafukovat obří kouli. Dopili jsme a přesunuli se k nim. Při pohledu zblízka na mírný a poměrně krátký svah mne napadlo, zda to nebyly jen zbytečně vyhozené peníze, protože na tak krátkém úseku přece nemůžeme zažít žádný adrenalin. Jako první se šel spustit přítel. Odložil si boty, protože dovnitř se leze bez nich, a skrz boční otvor se nasoukal dovnitř. Instruktor mu vysvětlil, jak se má bezpečně zajistit a kde se má chytit rukama. Potom už jen zazněla otázka, zda je připraven, dva kluci se opřeli do koule a spustili ho z kopce. A tak se koulel a koulel. Dole stáli další dva, aby v případě potřeby kouli zachytili, to však nebylo nutné, protože se na dolní rovince zastavila sama. Když přítel vylezl, tvář mu zdobil úsměv od ucha k uchu, a tak jsem začala věřit, že přece jen to bude pořádná zábava. A byla. Jeden z organizátorů vytlačil zorb znovu nahoru na kopec a už jsem se do něj soukala. Když jsem se začala koulet dolů svahem, úsměv na tváři se dostavil okamžitě. Byl to skutečně skvělý zážitek. Každý z nás se spustil dvakrát a vždy jiným směrem. Tak jsme se kouleli kotrmelci dopředu a podruhé kotrmelci dozadu. Byla jsem nadšená právě z koulení se dozadu, protože při tom člověk absolutně nevidí, kam se valí. Přes poměrně krátkou dráhu a nevelkou rychlost mne tato zábava nadchla. Určitě si to chci ještě někdy zopakovat. Nejraději na delším a prudším kopci, ale jak jsem se informovala, momentálně se nikde na západním Slovensku z delšího kopce nespouští. Snad to někde zavedou už v dohledné době.

Text a foto: O. Kubáčková

Překlad: Jiří Výborný