řeka Panenský potok - Česká republika
Pramení v Libereckém kraji nedaleko od obce Jitrava, ve výšce 505 m n.m..
28 km
Základní informace o řece Říční úseky Kilometráž Lokality | Služby Články Fotogalerie Videogalerie | Diskuze Vodní stavy |
Články
Jablonné v Podještědí
Jablonné v Podještědí, jako jedno z historicky nejstarších měst českého severu, bylo odedávna správním střediskem panství se soustředěním obchodu i řemesel. Vzniklo kolem roku 1240 na obchodní cestě z Čech do Lužice. První zmínka o něm pochází z roku 1249, kdy byl majitelem zdejšího panství Havel, syn Markvartův, který si nedaleko Jablonného nechal postavit opevněné sídlo, hrad Lemberk. Po roce 1250 založil Havel se svou manželkou, Zdislavou z Křížanova, v Jablonném klášter, tehdy nové, dominikánské řehole. Zdislava byla známa svým léčitelským uměním a milosrdným srdcem. Sama se obětavě starala o chudé a nemocné. Jablonné se brzy začalo rozrůstat na město, bylo obehnáno hradbami se dvěma branami a koncem 13. století zde vznikla i mincovna.
S počátkem 14. století počalo město střídat majitele. Po pánech z Lemberka získali město Berkové z Dubé, od nichž je roku 1418 koupili Vartenberkové. V období husitských válek byl majitel panství zprvu stoupencem Zikmunda, a tak město roku 1425 obsadila husitská vojska Hynka Bočka z Kunštátu a kostel i s klášterem vypálila. Když v roce 1428 zdejší Vartenberk přešel k husitům, bylo město uchráněno před dalšími válečnými škodami. Ještě v roce 1468 však bylo obléháno žitavským vojskem. Poté se město opět vrátilo Berkům, kterým patřilo až do roku 1706. V 16. století bylo město Jablonné obohaceno o několik nových staveb, a to Špitální kaplí sv. Volfganga, renesančním zámkem Nový Falkenburk, pivovarem, školou a započala stavba chrámu sv. Vavřince.
Ani Jablonnému se však nevyhly kruté rány osudu, když v průběhu třicetileté války utrpělo velké škody. V roce 1623 zde začala tvrdá pobělohorská rekatolizace, město velmi trpělo ničivými vpády vojsk a mnohé kulturní památky byly odvezeny do Švédska. V letech 1680 a 1775 došlo na zdejším panství k několika selským povstáním. Z dalších držitelů města se zapsali do dějin Pachtové z Rájova, kteří dokončili výstavbu chrámu a nechali postavit menší rokokový lovecký zámek. Za josefinských reforem byl roku 1788 zrušen dominikánský klášter a téhož roku postihl město ničivý požár, kterému padlo za oběť 196 domů i oba kostely a zůstalo jen 10 domů s předměstím. Významu města odpovídalo i zřízení pošty, které zpočátku sloužil lovecký zámek, od roku 1737 zde byla stanice jízdní pošty a od roku 1761 poštovní úřad. Obnovu města narušovaly další tahy vojsk za napoleonských válek, kdy Jablonné 19. srpna 1813 navštívil sám Napoleon Bonaparte. Ten očekával vpád svých nepřátel z Čech do Saska a proto soustředil v Lužici vojsko, z něhož na 30 tisíc Francouzů a Poláků vpochodovalo 19. srpna do Čech. Nakonec se i s doprovodem vrátil zpět do Žitavy. Jeho předsunuté oddíly pobyly ještě nějaký čas v kraji, ale potom bez větších střetnutí odtáhly.
Na počátku 1. světové války zde byl zřízen dřevěný zajatecký tábor, v němž byli od listopadu 1914 soustřeďováni váleční zajatci, převážně vojáci ruské carské armády, jejichž počet dosáhl až 12 tisíc. U obce Lada byl pro tábor zřízen tzv. ruský hřbitov. Po 28. říjnu 1918 byl tábor rozpuštěn, ale koncem května roku 1919 zde bylo ještě internováno přes 4500 příslušníků Haličské ukrajinské brigády, která byla v polsko-ukrajinské válce zatlačena na naše území a vzápětí odzbrojena. Až na podzim roku 1921 byla tato brigáda definitivně rozpuštěna a její zbytky přemístěny do Josefova. Po konci 2. světové války zaznamenalo město mnoho velkých změn. Jablonné se začalo velmi rozvíjet, textilní průmysl byl nahrazen sklářským. Podnik Precioza dodnes zaměstnává mnoho obyvatel Jablonného. Po roce 1989 zde byla utlumena zemědělská výroba a postupně se začal rozvíjet cestovní ruch.
Z hlediska možností které poskytuje Jablonné v Podještědí svým návštěvníkům, je třeba zmínit nejznámější stavbu Jablonného, tj. baziliku minor sv.Vavřince a sv. Zdislavy, jež je prvním velkým dílem Jana Lukáše Hildebrandta, který se stal mistrem rakouského baroka. Bazilika s bohatou vnitřní výzdobou patří k předním stavbám barokního stavitelství ve střední Evropě a je místem posledního odpočinku sv. Zdislavy. V kryptě je umístěno dvacet čtyři malovaných obrázků s výjevy z legendy o jejím životě. Před chrámem najdeme tři podlaží až 39 m hlubokých katakomb, kde byli od 18. století pohřbívání dominikánští mniši. Nejstarší dochovanou stavbou ve městě je kaple sv. Volfganga, která byla v 16. století renesančně přestavěna. Za zmínku stojí i bývalá stanice jízdní pošty, která je od roku 1770 přestavěna na rokokový zámeček Pachtů z Rájova a barokní sloup Nejsvětější Ttrojice z roku 1682. Určitě bychom si neměli nechat ujít ani náměstí Míru, kterému dominuje morový sloup z roku 1686 s plastikou sv. Salvadora obklopenou podstavci soch českých patronů. Po zajímavé procházce městem si pak můžeme odpočinout u Zdislaviny studánky, pramenu léčivé vody vyvěrajícího z emírového glorietu, či navštívit několik nedalekých zámků a městské koupaliště.
Text: Denisa Arvajová
Foto: Wikimedia Commons, Daniel Baránek, č.2, Matěj Baťha, č.2, Zákupák, č.2, Bjoern Hoernitz, Trendy64