Slovensko: Limbach – vinařská tradice u Bratislavy

Obec Limbach leží na úpatí pohoří Malé Karpaty, trochu mimo běžné turistické trasy – s výjimkou Malokarpatské vinné cesty, jež spojuje tradiční vinařské vesnice a městečka v okolí Bratislavy. V obci žije přibližně dva tisíce obyvatel, tento počet však pravděpodobně poroste, protože podobné malé obce v blízkosti slovenské metropole se stávají vyhledávanými lokalitami na výstavbu rekreačních usedlostí a nových rodinných domů, hlavně pro majetnější Bratislavany. Mimochodem právě v Limbachu má svůj rodinný dům například i současný slovenský prezident.

Název obce má dvě podoby výkladu, které mají společné pouze německý základ „bach“, tedy potok, a název stromu. V něm se však už historici rozcházejí. Podle jedněch to byla limba, co potvrzuje i vyobrazení v obecním erbu, podle jiných však šlo o německé spojení „lindenbach“, tedy lipový potok. Skutečností zůstává, že od 13. století až do konce druhé světové války se v Limbachu hovořilo převážně německy. Osadníci z německých a rakouských končin byli zváni uherskými panovníky ve středověku, aby znovu osídlili území vypleněné tatarskými vpády. Obec Limbach, patřící do panství šlechty v nedalekém Pezinku a Svatém Juru, byla jedním z podobných příkladů.

Příchod nových obyvatel však měl na další vývoj obce rozhodující hospodářský význam, protože k původnímu dřevorubectví, pálení uhlí, případně hornictví, noví osadníci přinesli nové zručnosti – mlynářství a hlavně pěstování vinné révy a výrobu vína. Ta proslavila obec široko daleko a je neoddělitelnou součástí obce dodnes.

Z historických staveb v obci stojí za pozornost hlavně dva kostely. Uprostřed obce září bílý evangelický kostel s věží, na němž upoutá nápis v německém a slovenském jazyce: „Ein feste Burg ist unser Gott – Hrad prepevný je Pán Boh náš" (Hrad přepevný je náš Bůh). Druhý kostel nezapře gotický původ a najdeme ho až dále na horním konci mezi vzrostlými stromy u hřbitova. Zajímavostí je, že jako jediný na Slovensku je zasvěcen anglickému světci sv. Theobaldovi, patronovi uhlířů.

Text a foto: Jiří Výborný