Caminito del Rey - stezka odvahy pro náročné

Cílem této cesty bude slunečná a temperamentní Andalusie, která krom koridy, červeného vína, opravdových cikánů a ohnivého flamenga nabídne i zábavu poněkud extrémnějšího rázu, ale i to se dá od Pyrenejského poloostrova očekávat.

Andalusie je pro našince přece jen trochu vzdáleným koutem Evropy a když už se sem vypravíme, třeba jako v tomto případě za dobrodružstvím, vyplatí se si na tento kus Španělska rezervovat několik dní a věřte, že na to do smrti nezapomenete.

Mnohé cestovatele sem přiláká vysokohorská turistika, která nabídne krom nejvyššího pohoří Sierra Nevada i další zajímavé vrcholy a to zejména v pásmu Sierra de la Baza, které nabízí hned několik vrcholů s výškou přes 2000m. Toto území by se dalo označit za ráj botaniků, jelikož jen málo kde se dá objevit na 150 endemitických rostlin. Flora však není to, co zdejší kaňony proslavilo. Ve správním středisku této lokality, v městečku Baza, tak začíná putování mnoha odvážlivců, kteří se do této krajiny pískovcových monumentů vydali objevovat krásy některé z šesti oficiálních turistických stezek. Trekking po zdejších horách má však jeden háček a tím je absence jakéhokoliv přesnějšího topografického zpracování zdejšího náročného terénu, ale i to může být pro mnohé důvod se do oblasti mezi městečky Caniles, Tablas a Narvaez vydat. Běžný turista bude obdivovat krásy historické Sevilly, čtvrtého největšího města Španělska, které rozhodně stojí za návštěvu, ale o tom si budeme povídat jindy.        

Naše cesta povede do hor, resp.do soutěsky u tří tyrkysových přehradních jezer na řece Guadalhorce. Oblast nedaleko půvabné Antequery byla až donedávna turisticky zcela neznámým kouskem země. A je otázkou, zda-li neměly průzračné vody, nad nimiž se tyčí ostré vápencové stěny a majestátní vrcholy pohoří Sierra de Huma (1191m), zůstat ještě déle skryty. Krása jezer a  především impozantní rokle, ze kterých lze jmenovat např. Garganta El Chorro činí z tohoto místa jeden z nejatraktivnějších koutů Andalusie. Samotná krajina však ničím Andalusii nepřipomíná. Země je tu na rozdíl od vyprahlého jihu krásně zelená, svěží vzduch jen málo připomíná prašné pláně, kde je vláha vyvažována zlatem. Zde je vody kam oko pohlédne a i slunce je milosrdnější. Někdo tento kraj popisuje jako takové malé Švýcarsko v jižanském stylu...

Největším lákadlem oblasti je 5 km dlouhý kaňon El Chorro - Pramen, sevřený až 400m vysokými vápencovými stěnami, který si svou oblibu získal především v řadách horolezců, kteří se sem vydávají zejména v zimních měsících, kdy je jinde v Evropě přírodní lezení nemožné.

A nyní slibovaný extrém. Ti, kdož v sobě najdou dostatek odvahy, lépe řečeno dokážou potlačit pud sebezáchovy, vyrazí do přímo do kaňonu El Chorro. Ten zdobí technická památka, nikoliv přírodní, které nemá nejen v Evropě obdoby.

Stavba soustavy přehrad, budovaných na řece Guadalhorce v letech 1914-1921, byla na žádost samotného španělského krále Alfonse XIII zpřístupněna pomocí stezky, kterou přímo na hraně strmých skalních stěn představovaly betonové desky na železných vzpěrách. Tento popis jen stěží vystihuje realitu. Představme si, že nad více jak 100 metrovou propastí dnes procházíme po soustavě vratkých, rozpraskaných, děravých a především chybějících asi půl metru širokých deskách, jejichž datum výroby je někdy krátce po první světové válce, nemluvě o trvanlivosti, která je i vzhledem k současnému stavu naprosto jedinečná.

Tuto ojedinělou stavbu si nechal král vybudovat, aby mohl osobně dohlížet na stavební práce. Tak zde krom stezky vznikla i soustava tunelů i železniční trať, která byla stejně jako zbytek komplexu otevřena v roce 1921. Celý tento úchvatný jev dostal jméno Caminito del Rey, tedy Královská stezka. Odvážný král po ní dokonce, pevně přitisknut ke skalnatým stěnám, prošel. Cesta se měla stát jedením z turistických zázraků Španělska. Leč nestalo se tak. Údržba chodníku byla finančně a technicky příliš náročná a trasa byla zanedlouho uzavřena a tento status jí vydržel až do dnešních dnů. Stezka si v celé své historii vyžádala již několik lidských životů a proto není divu, že se španělské úřady snaží od této atrakce jakkoli odpoutat pozornost potencionálních dobrovolných sebevrahů, pro které má však filosofie outdooru pochopení. Ze všech přístupových cest, především dvou hlavních, bylo odstraněno prvních několik metrů desek, čímž měl být vstup do kaňonu znemožněn. Kdo jiný, než adrenalinu chtivý turista, by tento počáteční komplikaci měl překonat. Přístup do kaňonu je možný ze severu, od přehrady Pantato, kde však cestě brání kovová brána a odstřelených prvních 5m stezky. Tuto zábranu však lze překonat riskantním výstupem a následným sestupem, který však vzhledem k Vaší bezpečnosti nebudu podrobněji popisovat. Touto cestou se dostaneme do nejužšího místa soutěsky. O mnoho zajímavější je přístupová cesta do Caminito del Rey, která vede od jihu. Výchozím bodem bude vesnička a vlaková zastávka, která dostala jméno podle samotného kaňonu - El Chorro. Již od zmiňované zastávky je cesta k soutěsce víceméně jasná.

Vápencový masiv s ostrým zářezem kaňonu snad nelze přehlédnout. Cesta odtud vede okolo jezera s průzračnou a netypicky nazelenalou vodou. Čím blíž Caminitu jsme, tím menší dušička v nás je. Visuté můstky, vratké přechody a absence hned několika metrů betonových panelů již dává tušit, co nás v nejbližších hodinách čeká. Tam kde chybí část stezky, je připraveno jistící lanko, či konopný provaz, který by se spíš hodil jako šibeniční lano pro ty, jimž strach nedovolí udělat už ani krok dopředu, natož zpět. O zábradlí si můžeme nechat zdát, od pádu do stometrové propasti nás dělí jen centimetry a někdy ani to ne, to když budeme chybějící traverzy obcházet po rezavé kovové trubce - rámu, jež tvoří podklad celé stezky. Rizikovými partiemi jsou především místa, kde se kaňon a stezka stáčí. Tady se do odvážlivců opře i často silný poryv větru, který naruší již tak napjatou stabilitu. Přemostění přes strž jsou relativně zachovalá, ale skutečně jen relativně, naopak přístupy k železničním tunelům jsou naprosto neschůdné, což je rozhodně škoda. Jistou nadějí a zároveň hrozbou adrenalinového dobrodružství je plán regionálního govermentu Andalusie, který v roce 2006 schválil, resp.přednesl plán na obnovu Caminita del Rey v ceně přesahující 7 miliónů Euro.

Ti, kdož se na tuto stezku odvahy vydají, asi využijí i ideální místo k táboření na březích přehrady Embalse de Guadalhorce. Přestože to je na několika místech zakázáno, jsou zde vybudovány pikniková místa a i samotní Španělé na nějaké zákazy kašlou. Koupání je zde povoleno. Jediný kempink, využívaný ponejvíce horolezci najdeme v blízkosti stanice El Chorro. Na celou cestu, včetně obou částí Caminito del Rey si každopádně vyhraďte celý den. Pro plánování výletů „využijte“ podklady z ojedinělé vojenské mapy Cartografia Militar de España, č. 1643 - Ardales v měřítku 1:50 000, kterou však stejně seženete jen těžko. Pro ty, kterým se zdá přechod po Královské stezce příliš nebezpečným podnikem, což doopravdy je, byl v blízkosti osady El Chorro vyznačen poměrně dlouhý a na slunci značně vyčerpávající výstup na nejvyšší vrchol pohoří Huma (1191m, cca 2,50 - 3 hod.).

Pakliže Vás tento příspěvek navnadil a rozhodne se do těchto končin vydat, rozhodně předem zvažte svoje možnosti, nepřeceňujte dosavadní zkušenosti a berte na vědomí i fakt, že je vstup i v liberálním Španělsku ilegálním počinem...

u toho článku si neodpustím doporučit odkaz na video odvážlivce, který prošel část stezku a svůj počin zaznamenal ve vysoké kvalitě na videokameru, tudíž se valnou část cesty nedržel...

sledujte zde: http://www.youtube.com/watch?v=xNSVcmBnt-o

k článku je vznikla i fotogalerie:

zpracoval Jan Chaloupka

foto: google earth

zpět