Cestovatelský průvodce

Potosí - na dosah bohů

Publikováno: 26.6.2008

Potosí (Bolívie) bývá považováno za nejvýše položené město na světě, leží ve výšce 4070 m. n. m. a je zapsáno v seznamech kulturního dědictví UNESCO (stalo se tak 11. listopadu 1987). Proč město na tak neuvěřitelném místě vzniklo?

     Abychom si odpověděli, musíme nahlédnout do minulosti. Někdy v první polovině 16. století jistý indiánský pastevec v těchto místech objevil stříbrnou žílu. Roku 1545 zde bylo Španěly založeno město. Zpráva o stříbru se roznesla široko daleko a přilákala mnohé dobrodruhy ze starého kontinentu. Množství drahého kovu bylo tak ohromné, že se z Potosí stala nejbohatší latinskoamerická kolonie a doly zde byly nejvýdělečnější na světě. Jenomže i tento úspěch měl svoji odvrácenou tvář. K rozsáhlé těžbě bylo potřeba velké množství pracovní síly. To znamenalo přísun milionů nedobrovolných dělníků, kteří se skládali jak z místních indiánů, tak z otroků dovezených z Afriky. Jejich pracovní podmínky byly otřesné. Odhaduje se, že za tři století koloniální správy, si Bohatá hora (Cerro Rico) vzala asi 8 milionů životů. Kolonisté si na madridském dvoru vyžadovali přísun 1500 až 2000 afrických otroků ročně. Horníci umírali především na důsledky zranění, nemocí nebo kontaktu s jedovatou rtutí a jinými chemikáliemi. V 19. století, přes zavedení ochranné výstroje proti neustálému vdechování prachu, byl průměrný věk horníků kolem 40 let. Přesto mělo Potosí v roce 1645 více obyvatel než kterékoli tehdejší velké město Evropy.

     Cerro Rico, Bohatá hora, je vskutku přiléhavý název, který nejlépe dokládají čísla. V období 1556-1783 se z hory vytěžilo 45 000 tun čistého stříbra! Přičemž španělská monarchie z tohoto množství měla „jen“ 7 000 tun. Během 18. století bylo Potosí považováno za největší a nejlépe prosperující město Jižní Ameriky. V 19. století začaly stříbronosné žíly vysychat a hlavním produktem se stal cín. Tento vývoj znamenal pomalý ekonomický pád. Dodnes se však může chlubit zachovalou koloniální architekturou, muzei nebo bohatě zdobenými kostely.  

      Jedinečnost tohoto místa je i v dnešní době patrná v tom, že název Potosí je stále pojmem. Potosí se například objevuje jako idiom pro výjimečné bohatství v Cervantesově románu Don Quijote. Jedna z teorií zastává názor, že značka mincovny v Potosí (písmenka PTSI navrstvená na sebe) je pravzorem značky amerického dolaru.

      Přestože se stříbro a jiné kovy těží i dnes, sláva Potosí je dávno za zenitem. Podle oficiálních údajů mělo Potosí k listopadu roku 1996 121 097 obyvatel a to je značný pokles, uvědomíme-li si, že na přelomu 16. a 17. století jich mělo na 200 000.

      Město je v současné době vábivé především pro turisty. Mezi hlavní atrakce patří beze všeho samotná Cerro Rico, dále kupříkladu La Casa de la Moneda, první mincovna postavena v druhé polovině 18. století. A za vidění zajisté stojí i katedrála, jež byla vybudována v druhé polovině 16. století a dokončena byla na začátku 17. století.

     Oficiální zdroj uvádí, že pokud se chcete dostat do Potosí, máte několik variant.  Jednou z možností je, že vyrazíte ze Sucre. Cesta by byla dlouhá 164 km a vedla by po asfaltové a štěrkové cestě. Nebo můžete zkusit jet z Tariji, což by bylo 328 km po štěrkové cestě. Případně máte vyzkoušet 321 km dlouhou cestu z Orura po asfaltové a štěrkové cestě. Do Potosí jedou i vlaky, například ze Sucre, který směřuje přímo do Potosí.

Text: Maxim Kucer

Foto: Google-Earth