ČR: Brno - Žabovřesky

Původně samostatná obec Žabovřesky vznikla v blíže neurčené datum v období středověku a první relevantní písemný údaj zmiňující obec pochází teprve z roku 1314. V 17. století se na území Žabovřesk nacházelo celkem 26 zemědělských usedlostí s poli a vinicemi, v polovině 18. století byl jejich počet téměř dvojnásobný a celkem zde v tomto období žilo kolem 300 obyvatel.

K Brnu se část Žabovřesk připojila v roce 1850, kdy sociální rozdělení obyvatel odpovídalo době rozvíjejícího se průmyslu. Většinu zde žijících tvořili dělníci, řemeslníci a lidé vykonávající jiná povolání než ta spjatá se zemědělstvím. Když se v roce 1919 Žabovřesky zcela připojily k jihomoravské metropoli, začala naplno prvorepubliková výstavba, která po sobě zanechala například funkcionalistický dětský domov Dagmar, jehož návrh pocházel z atelieru Bohuslava Fuchse, funkcionalistickou kolonii „Nový dům“, která se stala evropským unikátem, nebo Kounicovy studentské koleje. Současné Žabovřesky zaznamenaly masivní kladný přírůstek obyvatelstva, které tvoří přibližně 24 tisíc osob a z městské části činí jednu z největších v Brně.

A čím se Žabovřesky pyšní?

Mezi památky, na které jsou místní hrdí, patří bezesporu v prvé řadě Jurkovičova vila. Dům, postavený roku 1906, se nachází na úpatí Wilsonova lesa a jeho význam spočívá především v jeho secesním charakteru, který z něj činí jednu z nejdůležitějších budov tohoto slohu v Brně. Vilu navrhl Dušan Jurkovič, slovenský architekt a etnograf, jenž ji roku 1919 prodal. Poté střídala majitele a konečně v roce 2006 se dostala pod správu Moravské galerie v Brně a v současné době zde návštěvníci mohou navštívit stálou expozici „Dušan Jurkovič – Architekt a jeho dům“. Svojí podstatou tato výstava navazuje na podobnou událost, která proběhla před více než sto lety, roku 1906, a kterou uspořádal sám Jurkovič. Výstava měla veřejnosti představit moderní způsob bydlení a krom toho také samotnou tvorbu architekta, což má za cíl také její současná verze. Prohlídku s výkladem je nutno rezervovat předem.

Jiným architektonickým komplexem, hodným obdivu, jsou Kounicovy koleje. Původně byly majetkem Roberta Václava Kounice, vlastence, který svůj dům věnoval pro účel ubytování studentů a zřídil fond, jenž měl financovat výstavbu dalších kolejí. První studenti se zde ubytovali v roce 1923. Ale jakmile přišla druhá světová válka a s ní nacistická okupace, účel domů se změnil, protože jej okupanti začali využívat jako věznici, jíž prošly desetitisíce lidí, a popraviště, kde zahynulo na 800 lidí. Po skončení druhé světové války zde postupně vznikla stálá expozice sloužící jako památka hrozivých událostí, které mezi zdmi kolejí proběhly. Navíc kolem objektu bylo vztyčeno několik památníků – na místě, kde bývalo popraviště, byl umístěn bronzový reliéf Vlastenec, v parku pak Památník vítězství nad fašismem. Přes všechny tragické události slouží komplex původnímu účelu.

Dětský domov Dagmar vznikl na podnět brněnského spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, známého pro svoji Lišku Bystroušku, který inicioval veřejnou sbírku. Ta roku 1928 umožnila, aby se začalo se stavbou domova. Jméno domov dostal podle dánské královny Dagmar, která byla dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Roku 2006 dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dodnes slouží pro náhradní výchovnou péči.

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia.org - Kirk (2), palickap, bazi (2)