Lenešice: stavba kostela na spadnutí - VIDEO

Lenešice – bývalá zemědělská vesnice nedaleko Loun. Má všechno, co každá jiná obec – obecní úřad, hospodu, školu, knihovnu nebo náves a dokonce i malý zámek. Co ale v Lenešicích chybí – to je kostel, chladné a pro všechny tak trochu mystické místo, kde se lidé tradičně schází, aby se pomodlili se za svá přání. Na návsi  stojí jen jeho ruiny. Věž kostela spadla 3. července 2008. Hodiny, které na ní visely, se zastavily přesně v čas jejího pádu.

Románský Kostel sv. Šimona a Judy zdlouhavý administrativní proces, který se vázal k jeho nutné rekonstrukci, prostě neustál. Lenešickým najednou chyběla dominanta celé vesnice a klukům zase pikola – centrum tradiční dětské hry na schovku. Spolu s věží zmizely lidem z očí i hodiny a v Lenešicích jako by se tehdy zastavil čas.

Když není kde pikat, tak vznikají spolky…

Dětské vzpomínky, nostalgie, ale hlavně úcta ke starým časům vedla ke vzniku Lenešického okrašlovacího spolku. „Od malička jsme si tady hráli. Věž byla naše pikola a najednou spadla,“  vzpomíná na svůj impuls k záchraně kostela předseda spolku a lenešický rodák Zdeněk Plaček.

Je neděle a pan Plaček spolu s námi prochází rozbořenými zdmi kdysi krásného kostela. Odkrývá kazatelnu a překračuje modlitební lavice, aby nám ukázal částečně zachovalé románské sloupky. To, co má zůstat posvátné, je v troskách. Na starobylé dlažbě leží ulomená ruka sošky kohosi ze svatých, který ještě před časem zdobil interiér kostela. Plaček spolupracuje s archeology a památkáři a spolu s ostatními, kteří ho podporují, dělá všechno možné, aby obnovil to, o co se měla starat celá společnost – bez ohledu na víru v Boha.  

Kostel sv. Šimona a Judy prošel v minulosti rekonstrukcí mnohokrát. Ta, která byla naplánována na léto 2008, přišla pozdě. „Ironií osudu je, že věž spadla čtyři dny před tím, než se mělo začít s její opravou. Bylo to vlastně štěstí v neštěstí. Nedokážu si představit, že by pak spadla i s lidmi, kteří by kostel opravovali.“ vypráví Plaček a přitom se prstem dotýká písmen číslic vrytých do nárožního kamene. „Z nápisu je zřejmé, že kostel byl postaven roku 1262. Je ale možné, že to bylo už roku 1241. Ale ani v době, kdy kostel stál, nebyla číslovka příliš čitelná,“ krčí rameny.  

Lenešičtí nevěří pohádkám, chtějí zpátky hodiny

Pád věže si prý místní jako zlé znamení nevykládali. Jen jim prostě chyběl kostel a hodiny na věži. Nepochybně ale mnozí došli k uvědomění a jakési pokoře k umění našich předků. „Náš spolek pořádá různé akce, protože bez příspěvků od lidí by to nešlo. Jejich podporu potřebujeme. Díky nim ve sbírce na obnovu kostela přibylo 200 tisíc,“ říká Plaček. Z grantů pak jeho spolek dostal něco málo přes milion korun. Celková suma, kterou si ale obnova kostela žádá, se podle expertů pohybuje kolem 24 milionů. „Každý rok jsme schopni sehnat zhruba milion, přestože úřady s námi velmi dobře spolupracují. Dobře si totiž uvědomují, co se stalo - spadla vzácná románská stavba a to je průšvih,“ konstatuje Zdeněk Plaček.

Teď je na lenešické návsi přichystáno všechno tak, aby stavba obvodových zdí mohla začít. Začátkem října by tu měla stát asi půlmetrová zeď z původních kamenů. „Tu pak přijedou posoudit památkáři a statici, pak můžeme pokračovat,“ vysvětluje předseda Lenešického okrašlovacího spolku, který dobře ví, že tvrdá práce vlastně teprve začne. A jestli to půjde tak jako doteď má Lenešický spolek na čtvrt století o zábavu postaráno.  

„Posilování povědomí lidí o historii jejich bydliště, osudech jeho obyvatel a jeho víry je sice v době značných migračních pohybů nesnadné, ale zároveň je to nejlepší obrana proti nezájmu a ničení. Neznalost totiž vzbuzuje nejen lhostejnost nebo strach, ale také odmítání a nenávist.“

Ze Sborníku přednášek Lenešického okrašlovacího spolku

Text/video: Klára Svobodová

Foto: Štěpánka Svobodová