Víte, že? Evropské sopky I.
Dnešní díl našeho nekonečného seriálu bude věnován evropským sopkám, které ještě stále hrozí svou nepředstavitelnou ničivou silou, což však nezabránilo lidem postavit si svá obydlí na svazích i těch nejaktivnějších vulkánů Evropy.
Když se řekne sopka, většina z nás si vybaví nedávnou krizi spojenou s výbuchy islandských sopek. Ostrov ohně a ledu, jak je Island nazýván, je i přes svou krásu přeci jen obydlen zcela sporadicky, resp. je jeho život soustředěn do několika menších správních center. Příroda a drsná krajina severu je však v drtivé většině neobydlena a nehrozí tak v případě erupcí významnější ztráty na životech či majetku. Pravým opakem jsou pak sopky, na jejichž úbočí se rozkládají doslova milionové metropole.
Nejznámější evropské sopky, Etna a Vesuv, tyto parametry splňují a my se dnes podíváme, jak se lidem v jejich stínu žije.
Menší z nich – Vesuv, ční jako hrozba nad italskou Neapolí. Ač její výška nedosahuje nijak závratnou mez, pouhých 1279 metrů nad mořem, je hlavní dominantou neapolského zálivu i celé oblasti. Za celou svou historii, čítající zhruba 17 tisíc let, vybuchla více než sedmkrát. Přestože se zdá toto číslo, vzhledem ke stáří hory, naprosto zanedbatelné, je nutné si uvědomit, že zde během zničujících erupcí našlo hrob tisíce obyvatel, přičemž nejznámější katastrofou bylo zničení města Pompeje.
Lehkovážnost zdejších obyvatel, kteří po staletí považovali Vesuv za již dávno vyhaslý vulkán, dostala tvrdou ránu koncem října roku 79 n.l., desetitisícové město zahalil mrak jedovatých plynů, žhavého popela a lávy, která společně s prachem pokryla město do výše 6 metrů! Tři dny trvající erupce, doprovázená zemětřesením, způsobila také ničivé vlny tsunami. Na své znovuobjevení čekala města Stabia a Ercolano celých 17 století! Až v roce 1738, resp. 1748 byla postupně odkrývána hrozivá historie tohoto místa. Největší objevy však proběhly až po polovině 19. století. Vážený archeolog Giuseppe Fiorelli také objevil schránky a prachové dutiny se zakonzervovanými lidskými ostatky, z jejichž pokřivených tváří lze dodnes vyčíst, co děsivého se zde tehdy událo.
Podobný osud by však čekal i dnešní obyvatele blízké Neapole, která se však dnes topí především v hromadách odpadků. Třetí největší město Itálie s téměř pěti miliony obyvatel je tak pod permanentní hrozbou podobné katastrofy. Poslední významnější erupce zde proběhla relativně nedávno, v roce 1944. Od té doby je magmatický kotel v hloubce asi 8 kilometrů pod stálým dohledem odborníků a seismologů. Poklidný život na úpatích hory, vinice a romantické vesničky, to vše se může během několika hodin změnit k nepoznání a stejně tak osud prakticky celé Evropy. Sopečný oblak ze silné erupce by podle většiny prognóz na několik dní až týdnů zastínil slunce a nastala by sopečná noc. Vše by pokryl popel, rostliny by vlivem jedů a nedostatku světla hynuly. Letecká i běžná doprava by kolabovala. Oběti na životech by šly do milionů…
Zbývá jen doufat, že se ani ty nejčernější představy o Vesuvu nenaplní. Tento vulkán však není zdaleka jediný, naopak, o několik set kilometrů jižněji dřímá možná ještě větší strašák – sicilská Etna, ale o té až někdy příště.
text: Jan Chaloupka
foto: Wikipedia commons: Pastorius ,Errabee , drew a ilustrace Discovery Channel
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek