Irsko: Svatý Patrik a davové šílenství
Až těsně před odletem mi to došlo – a nadšený jsem zrovna nebyl. 17. března je totiž v Irsku svátek nejvýznamnějšího irského světce, svatého Patrika. A jeho oslavy probíhají asi podobně, jako u nás Silvestr, vítězství v hokejovém mistrovství a zápas Baníku se Spartou dohromady. Jen se navíc všichni a všechno nabarví na zeleno...
Když už to tedy muselo být, celkem vážně jsem uvažoval, že bych na samotný svátek odjel do centra dění – Dublinu. Nakonec jsem se však rozhodl zůstat v Corku, druhém největším irském městě, a dle televizního přenosu z hlavního města jsem dobře udělal. Dublin totiž na Patrika okupují desítky tisíc turistů z celého světa a sjíždějí se tam po tisících i sami Irové. Na ulicích to potom trochu připomíná válku, pivo a whiskey teče proudem a vzhledem k mé hrůze z nekontrolovatelných davů bych tam asi nepřežil.
V Corku naštěstí šílenství zdaleka nedosahuje takových rozměrů a dá se říct, že jsem si celý den dokonce celkem užil. Kolem poledne jsem opustil byt třech Slováků, kteří byli natolik národnostně solidární, že mi poskytli na dva předchozí dny azyl, a vydal jsem se do centra města, kde měl ve tři hodiny začít slavnostní průvod. Táhl jsem s sebou všechny věci, protože u Slováků se mi už zůstávat nechtělo a absolutně jsem netušil, kde budu spát další noc. Celé město bylo ověšeno irskými vlajkami a zelenými trojlístky – známým symbolem sv. Patrika; téměř každý člověk měl na sobě alespoň něco zeleného a mnoho lidí si nabarvilo hlavu do barev vlajky, tedy zelené, bílé a oranžové, nebo alespoň celou zeleně. Na ulicích v centru vám v několika stáncích mohli vlajku či trojlístky namalovat i na obličej, případně bylo možné ze své tváře nechat udělat doslova malířské plátno a nechat se pomalovat zajímavými motivy.
Přesně ve tři hodiny skutečně na hlavní třídu vešel velkolepý průvod, který se skládal ze zástupců snad všech národností, které v městě žijí. Hned na čele šli Číňané s obrovským žlutým drakem, následovali je Indové, černoši, Irové, Češi a Slováci, Brazilci, Poláci a mnozí další, přičemž všichni ukazovali něco ze své národní tradice (Češi bez piva by nebyli Češi, že?). Byl jsem trochu zklamaný z toho, že se přes přihlížející dav nedalo téměř nic zajímavého vyfotit, fotil jsem tedy alespoň výrazy lidí v davu.
Hned po ukončení průvodu jsem se rozhodl uložit někam svůj těžký batoh a pokud možno zkusit přes Couchsurfing najít místo k noclehu. Naštěstí jsem si vzpomněl, kde najít kavárničku, ve které jsem den předtím potkal velice příjemnou českou servírku Lucii a vydal jsem se tedy tam. Češka tam díky bohu byla a krom toho, že mi našla místo pro krosnu, nabídla mi i možnost přespání u ní doma. Nic lepšího jsem si ani nemohl přát. Nasadil jsem tedy na foťák své „dělo“ (přes půl metru dlouhý teleobjektiv) a vydal jsem se opět do ulic fotit čím dál tím více opilé lidi. Ještěže Irové mají den po Patriku v práci volno, nedovedu si představit, jak by tam vypadali.
Po ulicích pobíhaly spoře oděné slečny (bylo zhruba 10 stupňů!), většinou s lahví alkoholu v ruce, a já jsem si opět uvědomil, jak jsou Češky krásné. Tohle byl děs. Myslím, že v Irsku se skutečně perou ženy o muže a ne naopak. Hospody praskaly ve švech a skupinky lidí přecházely od jedné ke druhé. Po ulici se válel neuvěřitelný nepořádek a mnozí ještě schválně rozbíjeli lahve a pohazovali po zemi dopité plechovky. Pohybovat se mezi opilými lidmi na ulici mi pomalu přestalo být příjemné, a tak jsem se raději vrátil do kavárny, vychutnal si šálek dobré kávy a spolu s Luckou se po zavíračce vydal k ní domů.
Pokud se sami chystáte někdy na Patrika vyrazit do samotného centra dění, nezapomeňte si uvědomit, co všechno se po skončení parády, kterou Irové každoročně připraví pro turisty, skutečně děje. Pokud máte chuť vypít za večer několik litrů zeleného piva a zapíjet ho whiskey, směle do toho, Irové vás mezi sebe rádi přivítají! Pro mě však takové akce nejsou...
Text/foto: Matouš Vinš
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek