Jezero Bajkal

Jezero Bajkal je 1648 m hluboké a obsahuje celou pětinu objemu sladké vody na zeměkouli, tedy asi 23 000 krychlových kilometrů. Jeho tvar připomíná půlměsíc, který se táhne v délce 635 kilometrů od města Irkutsk na jihu, po Nižneangarsk v jeho nejsevernější části. Obvod jezera činí téměř 2000 km. Šíře dosahuje v průměru necelých 50km. Jezero leží na neméně slavné Transibiřské magistrále, která staví v Irkutsku.

 Bajkal leží v hluboké příkopové propadlině v tzv.riftové zóně, která jako by byla pokusem o rozštěpení Asie. Podle geofyzikálního výzkumu se pod vodní masou v různých částech kotliny nacházejí usazené vrstvy o tloušťce až 6 000 m. Za začátek vytváření bajkalské propadliny a jejího zaplňování vodou považuje většina vědců konec třetihorního paleocénu a raný neocén (tzn. celkový věk jezera je přibližně 25 miliónů let). Tektonické pohyby pokračují i v současné době, o čemž svědčí mnohá zemětřesení v oblasti, která jsou někdy doprovázena viditelným propadem částí břehů a dna jezera. Bajkal leží ve třech samostatných prohlubních, které se během milionů let propojily. Do dnešní podoby se jezero dotvořilo zhruba před dvěma miliony lety. Nejhlubší je část střední, od ústí řeky Selengy k poloostrovu Zlatý Nos. Ač se údaje o nejhlubším místě v ruské odborné literatuře rozcházejí, za platnou se uvádí hloubka 1648 metrů. Tuto prohlubeň kdysi uzavíralo v jižní části pohoří, které se táhlo od Svatého Nosu až na největší bajkalských ostrov – Olchon (730km²). Pohoří později pokleslo, zůstaly jen nejvyšší vrcholy a vody dvou starobylých jezer se spojily v Bajkal.

Do jezera vtéká na 336 řek, avšak pouze jediná z něj vytéká. Je jí řeka Angara, která se vine na jih v délce 1779 kilometrů a vlévá se do řeky Jenisej. Tento tok má velký hydroelektrický potenciál. Nachází se na ní kaskáda čtyř přehrad (Irkutská, Bratská, Usť-Ilimská a Bogučanská) s vodními elektrárnami.

Na jezeře je 27 ostrovů, z toho 22 stálých a 5 periodicky zaplavovaných. Největší jsou ostrovy Oľchon (730 km²) a Velký Uškanij (9,4 km²).

V minulosti byl gigant využívaným zdrojem pitné vody, kterou odebíraly obyvatelé asi 40ti malých měst a vesnic, ležících na jeho březích. V současnosti je však voda chemicky znečištěna průmyslovými zplodinami a odpady, přesto se dá stále považovat za průzračnou. V květnových dnech, kdy roztaje první led, je vidět až 40 metrů pod hladinu! Mezi nejvýznamnější pobřežní města patří Sljudjanka, Bajkalsk a Babuškin, dále se zde nachází přístavy Bajkal, Tanchoj, Vydrino, Usť-Barguzin, Nižněangarsk a další. Většina z nich se nachází na jižním a jihovýchodním břehu. Na břehu se rovněž nacházejí turistické chaty. V oblasti Bajkalu je rozvinutý těžební a papírenský průmysl, výstavba lodí, zpracovávání ryb a rybolov.

Podnebí Bajkalu

Bajkal má vliv i na ostré kontinentální sibiřské počasí, které je masou vod výrazně zmírňováno. Už začátkem října se okolní hory pokryjí bílým kobercem sněhu, ale samotná vodní plocha zamrzá až začátkem ledna, kdy se tloušťka ledu pohybuje od 70 do 120cm, což umožňuje přejezd jezera i těžkými nákladními auty. Tam, kde zmrzla nehybná voda, je led průzračný jako sklo. Takže je pod ním vidět i plavoucí ryby. Tento jev je však ojedinělý, jelikož krutá zima a pnutí ledové masy vytváří křivolakou mozaiku popraskaných ledových ker. Pukající led pak vystraší asi každého nováčka, protože se jedná o rány jako z děla. Poslední zbytky ledu roztají až v červnu, ale koncem srpna má voda již 15-20 stupňů, stačí však jeden větrný den a voda se ochladí zpět na průměrnou hodnotu okolo 10 stupňů. Bajkalské počasí může být v každé roční době zrádné, jelikož vysoko nad nedozírnou hladinou probíhají ojedinělé atmosférické cirkulace, přinášející ostré poryvy větru a nestálost počasí. Obávaným jevem je Sarma, která přichází v zimě a dosahuje rychlosti a síly uragánu. Dalšími obávanými návštěvníky jsou větry, které pravidelně bičují břehy a ostrovy bajkalské prolákliny. Mezi hlavní patří jižní kutluk, verchovik a berguzin. Ač je zde život krutý, pro Burjaty, mongolský národ žijící v této oblasti, bylo jezero vždy sídlem bohů. Hlavní z nich, Burchan, podle legendy obývá ostrov Olchon, který proslul zejéna svou Skálou šamanů.

Bajkalská fauna a flora

Svůj nedozírný význam má Bajkal i v oblasti živočišné, jelikož zde žije více jak 1000 endemických druhů. Rostlinný a živočišný svět jezera je velmi tedy velmi bohatý. Od hladiny až po nejhlubší místa ho obývá na 600 druhů rostlin. ¾ druhů se pak vyskytuje pouze zde.

Z rostlin je to především mnoho druhů rozsivek. Z prvoků zde žije mnoho druhů řasinek (okolo 300 druhů). Svérázní jsou bajkalští houbovci. Dále zde žije velké množství červů, měkkýšů, chrostíků a především korýšů. Právě korýši jsou významnou složkou jídelníčku ryb. V jezeře žije 50 druhů ryb ze 7 řádů. Nejpočetněji je zastoupena skupina hlaváčovitých (25 druhů). Hlavní průmyslový význam z lososovitých má omul, který představuje ⅔ celkového ročního výlovu. Dále následují lipani a sízy. Největší představitel vodní fauny je jeseter, který dosahuje délky až 180 cm a váží 100 až 120  kg. Z ryb, které se průmyslově neloví, je nejznámější holměnka velká, živorodá ryba, která patří k endemickému řádu. Mezi nejznámějším patří průsvitná ryba golomjanka, patnáct až osmnáct centimetrů dlouhá ostnoploutvá ryba s průzračným bledě růžovým tělíčkem, které působí dojmem, že svítí. Golomjanka slouží jako hlavní potrava bajkalským tuleňům – Něrpa.     

Roku 1996 bylo jezero Bajkal zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Pakliže by jste měli zájem tento krásný kout světa navštívit, doporučuji prostudovat nabídky outdoor cestovních kanceláří, které 14 denní okruh po krásách Bajkalu nabízí za cenu okolo 35-40tis/os.  

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikimedia Commons, Andrzej Barabasz (Chepry), č.2, de:Benutzer:Sansculotte, č.2, č.3, č.4, č.5, Jan van der Crabben, Siberia

zpět