Lužické hory - tip na výlet

Když se povede zima, což není loňský ani letošní případ, pak jsou zde terény na běžky jako dělané, i když se i zde najdou ostrá stoupání a strmé sjezdy. Výchozím místem může být Nový Bor, kam se dostaneme i vlakem, Jablonné v Podještědí, kam je to kousek i z Liberce a ze severní strany pak Varnsdorf nebo Zittau (hranice přece již nejsou). Výška hor se pohybuje mezi 500 a 800 metry, ale bohužel ne vždy je zde sněhu přáno. Kopce středohoří občas připomínající kužele, jsou členité, časté skalní útvary přidávají horám na výjimečnosti a najde se zde i nějaká ta ledová jeskyně či horská přehrada. Zajímavostí je jen k vyjmenování nepřeberně.

Již nad Novým Borem, městem sklářské tradice, kde dnes je sklářských provozů méně, respektive jsou menší a soukromé, zato je možné je sledovat na případné exkurzi, ční vrchol Klíč (759 m n. m.). Na výrazný kužel nad městem místní turisté každoročně pořádají novoroční výstup. Odsud se můžeme toulat přes Kytlici směrem ke Chřibské, kde hory přechází k Labským pískovcům. Zdejšími údolími vede i romantická železnice mezi Novým Borem a Chřibskou. Ze zastávky vlaku „Jedlová“ můžeme vyrazit jak na druhý nejvyšší vrchol, vlastní Jedlovou (774 m), tak o něco východněji na nejvyšší horu Lužice, „Luž“ (německy Lausche) (793 m).

Na svazích Jedlové i Luže najdeme v zimě i sjezdové tratě s vleky a pokud je dostatek sněhu, nepatří zrovna k lehkým loučkám. Z Jedlové máme na sever jako na dlani město Varndsdorf a ještě více na západ Krásnou Lípu. Mezi těmito městy pramení říčka Křinice, která odtéká do CHKO Labských pískovců. Naopak z Luže, který vlastně leží na hranici je výhled na Žitavský výběžek. Mezi jednotlivými vrchy najdeme několik zřícenin, jako je Milštejn, Rousínovský hrádek, Tolštejn, ale i skalní útvary jako je Pětikostelní kámen, Vrabčí skála nebo Trojhran. Ke každému místu se váže nějaká pověst. Z Pětikostelního kamene je údajně vidět pět věží kostelů v okolí, ve skutečnosti jsou vidět jen čtyři - v Jiřetíně pod Jedlovou, Dolním Podluží, Studánce a na Křížové hoře. Z Luže je možné pokračovat jižněji českou krajinou přes Krompach, další výraznou dominantu horu Hvozd s rozhlednou, která je také hraniční, a sjet do Petrovic či pokračovat směrem až na Hrádek nad Nisou.

Severní cesty vedou Německem v okolí Žitavy. Při dostatku sněhu tu bývají lépe vysoustružené stopy. V okolí lázní Jonsdorf je skalnaté území, kterému vévodí hora Oybín s rozsáhlým hradem, kdysi pánů z Lipé. Dnes je tento impozantní skalní hrad opravován, platí se tu vstupné, ale zato vám zde nabídnou místní specialitu, „Oybínskou hořkou“. Místo je krásné v každém ročním období, přece jen je to jednodušší na jaře či v létě. I na české straně najdeme zbytky hradů a hrádků, jako je na Loupežnickém vrchu či Starý Falkenburk na Sokolu. A samozřejmě i velmi zachovalý hrad Lemberk mezi Jablonným v Podještědí a Rynolticemi. Pod hradem leží Zdislavina studánka, kam si dodnes jezdí lidé pro vodu, která má údajně léčivé účinky. Ale to se již pomalu dostáváme k Ještědskému hřebeni, který od Lužických hor odděluje řeka Nisa, také Lužická, protože celý kraj současně s velkou částí dnešního Saska býval slovanskou državou – Srbskou Lužicí, kde žil dnes již málo početný národ Lužických Srbů.

Tex/foto: Vojta Jančar

zpět