Maďarsko: Putování V. - vzhůru k Balatonu
Balatonu se kdysi říkalo „magyar tender“, maďarské moře. Je to vzhledem k jeho rozloze výstižná nadsázka, i když pochopitelně jde o sladkovodní jezero, jež nemá s mořem nic společného. Patrně budeme mít s sebou aspoň malou mapku okolí a prakticky kdekoliv zastavíme, pokaždé se dostaneme jednak k vodě, jednak do spárů Balaton dnes ovládajícího obchodního turismu. Ubytování najdeme všude, ale s většími cenovými rozdíly mezi hotely a malými penzionky či dokonce přespáním v soukromí (které je nejlevnější, už od 300 Kč), avšak při poslední možnosti nepočítejme se snídaní.
Dálnice od Budapešti nás přivede k siófoku, čili na jižní břeh jezera. Nicméně ten je méně zajímavý a jaksi „lidovější“, je proto lépe přejet hned na začátku na severní břeh, k němuž se ovšem dostaneme přímo, pokud nejedeme z hlavního města, ale přes Veszprém. Na severním břehu by nás měla upoutat tři hlavní střediska: balatonalmádi, balatonfüred a badacsony. Prostřední z nich je nejstarší, nejproslulejší a také nejhonosnější. Sem jezdili bohatší Budapešťané už v dobách, kdy slovo rekreace ještě nikdo nepoužíval (městu se říkalo „Balatonská riviéra“) a na Füredu je to také vidět. Kromě koupání, přístavu lodí, jachtklubu a jiných zajímavostí je tu nejvíc restaurací různé cenové skupiny i občerstvovacích kiosků, prostě v sezoně to zde kypí dovolenkovým řáděním. Navíc tu najdete termální lázně pro kardiaky, příjemné i pro toho, kdo se srdcem potíže nemá. Chceme-li místo klidnější, pokračujeme do Badacsonyu nebo až do Szigligetu, působícího velmi domácky, leč s nádherným hradem na vrcholu a se skutečným vinným sklípkem. Těch je ovšem kolem vinařského střediska Badacsonyu (proslaveného zdejším tramínem a ryzlinkem) bezpočet. Jestliže kopírujeme břeh jezera po silnici, vedoucí kolem něj, ať jedeme z kterékoliv strany, neměli bychom vynechat Tihany, ležící na poloostrově a z obou stran zřetelně viditelnou dík dvěma kostelním věžím.
Tihany byla kdysi starobylá rybářská vesnice a zároveň sídlo benediktinského opatství, založeného r. 1055. Dnes nás zaujme barokním kostelem, několika zachovalými rybářskými domky a hlavně tím, že je odtud nádherný výhled na celý Balaton. Tihany je jaksi kultovní místo – kdo tu nebyl, nebyl u Balatonu. Což perfektně vědí i prodavači suvenýrů, papriček a badacsonyského vína, ale kupodivu, ceny jejich „produktů“ jsou tu zhruba stejné jako kdekoliv jinde. Máme však velký výběr a jestli si opravdu chcete od Balatonu přivést nějaký suvenýr, vyhledejte si na Tihanyi některého z prodejců místní keramiky. Není předražená a talíř, džbánek nebo tzv. kulač zpravidla vychází ze starých lidových předloh, přičemž jde o předměty nekonečně trvanlivé.
Od Balatonu bychom si měli alespoň na půl dne zajet do dvou nepříliš vzdálených míst. Je to Keszthely a hlavně Héviz. Kesthely bylo kdysi příjemné, poklidné městečko s několika kavárničkami, dnes je tu kaváren, restaurací a lákadel pro turisty bezpočet, ale místa k zaparkování málo. Velmi krásný zámek, pečlivě zrestaurovaný, přiláká ty z vás, kdo máte návštěvy takových objektů rádi. Přijdete si v něm a v jeho nádherném parku na své.
Do Hévizu si nesmíme zapomenout vzít plavky. Je tady nádherné, rozsáhlé koupaliště s termální vodou (která nás dík svému složení nadnáší tak, že se v ní plave s velkou námahou, ale to je malá daň za celkové uspokojení) přesněji řečeno propojený celek koupališť pod střechou i s nebem nad hlavou. Hévizské lázně před několika lety vyhořely, dnešní stavba jejich pavilonů je stylovou rekonstrukcí co nejvíce připomínající někdejší dřevěné budovy, a z maďarských termálních koupališť patří nejen k největším, ale i nejznámějším. Vykoupat se tady je nutnou součástí balatonského folkloru, asi jako návštěva Tihaně.
Héviz nám ostatně připomíná, co jsme řekli na začátku tohoto seriálu, totiž že Maďarsko je rájem milovníků vody v kteroukoliv roční dobu. Zatím jsme se tu u Budapešti zmínili o Margit-szigetu a hlavně ve třetí části o Miskolctapolce a také o Egeru, ve čtvrté o Stolníku.
Zapomenout však nemůžeme především na asi nejznámější maďarské lázně Bükfürdö, ležící nedaleko Szombathely směrem jakoby k rakouským hranicím, které jsou velkolepým střediskem pro uplatnění plavek, a dále na komplex koupališť u města Sárvár. Jižně od Balatonu si můžeme zajet necelých 40 km do města Zalaegerszeg, kde najdeme poblíž Zalakaros a vynikající aquapark s termální vodou, přičemž sám Zalaegerszeg (nazývaný zkráceně Zala) stojí za delší návštěvu. Poněkud pro nás stranou, až u chorvatských hranic, leží lázeňské místo Harkány, jeho termální koupaliště je však nádherné. Návštěvu můžeme spojit s městem Pécs - o němž se tu jinak pro jeho odlehlost nezmiňujeme, ačkoliv má mnoho historického kouzla. „Mekkou revmatiků“ jsou nazývány lázně v Hajdúszobosló, západně od Debrecenu. Teplé prameny tu byly objeveny teprve r. 1925 při geologických vrtech a z nevýznamného hajduckého sídla se stal rázem pojem. Pokud při svém putování kolem Debrecenu dostaneme chuť, je tohle přesně místo, které bychom neměli přehlédnout.
Předchozí odstavec je však jen přehledem těch nejzajímavějších termálních pramenů, vedle Hévizu to bude asi Bük a především z pocitového hlediska nejkouzelnější Miskolctapolca. Typických modrých značek s bílými vlnkami, upozorňujících na „fürdö“, lázně, najdete však po Maďarsku řadu – první hned krátce po přejezdu slovenských hranic v malém městě Mosonmagyarovár, a pak bychom je mohli sledovat v celé zemi. Pro návštěvníka, který nespěchá, protože ho nespoutává žádný autobus cestovní kanceláře (jak tomu možná bude i ve vašem případě), bude znamenat snad každá takováto tabulka příležitost ke svobodnému rozhodování o hodinové přestávce.
To je (možná, alespoň si myslíme) také jeden z důvodů, proč bychom ani dnes, v době dovolených v nejrůznějších vzdálených destinacích po celém světě, neměli na Maďarsko zapomínat.
Věřím, že Vás tento stručný, ač pětidílný průvodce inspiroval třeba jen ke krátké návštěvě této bezesporu zajímavé země, která sice za poslední roky ztratila trochu ze svého předrevolučního lesku, avšak stále patří k tomu nejzajímavějšímu, co střední Evropa nabízí!
Text: J.Chaloupka
Foto: Wikimedia Commons, Susulyka, Wolfgang glock, Thomas Jűngling, uzo 19, Tomas Orth, Nobli, Rovibroni, Mileaway, Alensha
Diskuze u článku (0) |