Ústecký kraj - Česká republika

Jeho hranice tvoří z větší části hřeben Krušných hor s nejvyšší horou Klínovec (1244 m), která částí náleží do sousedního Karlovarského kraje.

Články

Hora Svaté Kateřiny (na kole i pěšky)

Publikováno: 21.9.2007

Krkonoše a Šumava jsou sice známější a navštěvovanější, ale mnoho míst v Krušných horách má také své kouzlo.Výjimečnost těchto hor spočívá v tom, že přes svou drsnou přírodu a často nevlídné počasí je tam i tak nádherně a rozhodně stojí za to tam vyrazit.

Hora Svaté Kateřiny leží téměř v sedmistech metrech a většina obce včetně náměstí leží na „městském vrchu“. Město, které je zmiňované již v 15. století, vzniklo díky těžbě rud v okolí, zejména mědi a stříbra. Oblast byla osídlena převážně Sasy, jako nakonec většina pohraničí. Před válkou zde trvale žilo více než 1500 lidí a za zmínku určitě stojí skutečnost, že zde bylo 13 hostinců a 11 malých fabrik.

     Dnes se město opět stává turistickým centrem. Turistům je zde v zimním období k dispozici sjezdovka s vlekem, běžecké stopy a v jakémkoliv jiném ročním období je možné toulat se krajem jak pěšky, tak na kole. S ubytováním a stravováním zde také nebudete mít problém. Blízkost hraničních přechodů umožňuje prodloužit si trasu výletu směrem k Olbernhau a dále do německého Krušnohoří, což je další výhodou tohoto kraje.

     Zkusme jednu z tras, které patří k těm cyklistickým. Uvažme, že jsme výše než Špindlerův Mlýn, po silnici velmi zvolna klesáme jihozápadním směrem k Malému Háji a Rudolicím v Horách. Hned za nimi odbočíme vpravo a pokračujeme údolím Telčského potoka směrem k jeho ústí. Zpevněná cesta, která je až před koncem zase asfaltová, nás dovede až k hraničnímu přechodu Brandov. Údolí Telčského potoka je krásné snad v každém ročním období. Cestu, která je na kole jedním dlouhým sjezdem, lemují v několika místech skalní útvary. Asi v polovině, vpravo od cesty, stojí za povšimnutí klausura, která je velmi zajímavě stavebně řešená. U bývalé Gabrieliny huti, kde se Telčský potok vlije do Načetínského, který je zde hraničním tokem, pokračuje cesta již mírněji k Brandovu. Zde je možné, po nějakých 15 km, jet zpět k Hoře Svaté Kateřiny po silnici údolím hraničního potoka, tedy Svidnice. Cestou se můžete občerstvit v „Krušnohorském expresu“, což je restaurace v železničním vagónu.

     Z filmu „Marečku, podejte mi pero“ všichni určitě vědí, kam se odstěhoval Hliník. Ale víte někdo, kde se narodil? – No přece tady, pod Horou Sv. Kateřiny. Cedule to potvrzuje (viz. foto). Ti odolnější pokračují hraničním přechodem k Olbernhau, kde je možné se vydat i dále údolím Flohy, ale pro návrat zde odbočíme vpravo a po zpevněných cestách a malých silničkách dojedeme do lázní Kurort Seiffen. V tomto malebném městečku, které leží opět na kopci, můžete obdivovat  vyřezávaný kolorit nebo se zastavit v jedné z mnoha restaurací, či v cukrárně. Je dobré si zde odpočinout, protože cesta sem byla přece jen do kopce.

     Cest zpátky vede několik a jen podle toho, jakou si zvolíte, dosáhnete konečný součet kilometrů mezi 40 až 60 km. Pozor, některé kopce stojí opravdu za to, rozhodně to není úplná rekreace. Pokud chcete zvolit nejkratší cestu, vydejte se po zelené značce, která opět vede po silničce hezkým údolím až k hraničnímu potoku, kde je přechod pro pěší. Hned za ním je na české straně slušná hospoda, což je vlastně v zimě dolní stanice vleku na „Stadtberg“. Táhnout se přímo pod vlekem je malinko drsné, proto doporučuji kopec objet právě okolo vagónu Krušnohorského expresu a vydat se zpět na závěrečný „trhák“ k náměstí v Hoře Svaté Kateřiny.

     V okolí je možné uskutečnit nespočet výletů na všechny možné způsoby.Vracet se do Krušných hor se určitě vyplatí, i kdyby to mělo být jen pro tu jejich drsnou přírodu.

Text/foto: Vojta Jančar