Historie
Dnešní Slováci jsou potomky západoslovanských kmenů, které se na slovenském území objevily asi na počátku 6. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s rozpadlými kmenovými vztahy, vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví, po roce 833 následovala integrace obou knížectví nazývaného Velkomoravská říše.
Po zániku říše okolo roku 907 Slovensko postupně obsadili Maďaři na téměř tisíc let. Hospodářský vzestup prožívalo Slovensko ve 14. až 16. století, kdy nastal rozvoj obchodu a měst. V této době také začala těžba rud a ražba zlatých dukátů, která trvá dodnes. Bratislava se stala hlavním i korunovačním městem a také sídlem sněmu Královského Uherska. Trnava se pak následně stala centrálním městem uherské římskokatolické církve. V 18. a 19. století probíhalo formování novodobého slovenského národa.
Za revoluce v letech 1848–1849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska a stali se samostatnou částí Rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867-1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování i nad územím Slovenska. 1.světová válka však přinesla rozpad Rakouska – Uherska a Slováci se stali jednou ze čtyř zemí nového Československa. V nové republice Slováci usilovali o uznání svébytnosti vydáním Deklarace slovenského národa, to se však nepovedlo, místo toho byla československou vládou propagována myšlenka čechoslovakismu, a tak slovenské úsilí o uznání slovenského národa a vytvoření vlastního státu bylo završeno až v roce 1993.
Foto: Wikipedia.org
Podrobnější články zde: