SR, Mochovce – atomová elektrárna
Už samotná cesta k atomové elektrárně v nás vzbuzovala respekt. Obrovské chladící věže, plot označený přísným zákazem vstupu či bezletová zóna nad areálem, to vše jsme mohli vidět po příjezdu na místo. Jelikož se jednalo o všední den, do nitra elektrárny jsme se samozřejmě nedostali. V podstatě dovnitř se dá dostat jen při příležitosti konání dne otevřených dveří. Rozhodli jsme se tedy vyšlapat na kopec, který se nachází naproti elektrárně. Přesto, že byl poměrně zatravněný a všude kolem byly vzrostlé keře, podařilo se nám na něj dostat. Naskytl se nám úžasný pohled na veledílo, které dodává energii do množství firem a domácností.
Po prvním focení areálu jsme si na chvilku sedli a z předem vyhledaných dokumentů jsme si začali číst o tomto energetickém kolosu. Jako první jsme se dočetli, že atomovou elektrárnu Mochovce začali stavět v roce 1981, a že ji tvoří čtyři bloky s tlakovodními reaktory typu VVER 440/V-213. Sice jsme tomu moc nerozuměli, ale pokračovali jsme ve čtení dále. První blok elektrárny začal dodávat elektrickou energii již od léta 1998, druhý od konce roku 1999. Oba bloky byly od roku 2008 upraveny a výsledkem toho bylo zvýšení hrubého výkonu ze 440 na 470 megawattů. Pozastavená výstavba třetího a čtvrtého bloku se spustila v listopadu 2008 a plánované dokončení se stále odsouvá.
Po tomto poněkud odborném úvodu jsme přešli na zajímavosti. Elektrárna v Mochovcích vyrobí ročně přes 3 000 gigawatthodin, což je pro představu přibližně 11 % celkové spotřeby elektrické energie na Slovensku. Dále jsme se dočetli, že při provozu jaderné elektrárny se do atmosféry nevypouštějí žádné skleníkové plyny, čímž se na Slovensku sníží emise CO2 o neuvěřitelných 15 milionů tun ročně. Také jsme se dozvěděli, že Mochovské bloky jsou moderní a splňují i ty nejpřísnější mezinárodní standardy bezpečnosti nebo že se v plánech vývoje a směřování elektrárny do budoucna uvádí, že v roce 2100 by místo elektrárny měla být už jen zelená louka. Poslední tvrzení v nás vyvolalo úsměv a nevěřící pohledy.
Kdysi zde stávala stejnojmenná obec, ale kvůli stavbě elektrárny bylo obyvatelstvo vysídleno a obec zrušena. Zachoval se zde jen pozdně barokní kostel a hřbitov. Tuto památku jsme při naší návštěvě neviděli, ale v rámci areálu elektrárny jsme pozorovali i menší fotovoltaickou elektrárnu, která dodává energii pro dostavbu 3. a 4. bloku. Ne že bychom to věděli, spíš jsme si to nastudovali.
Po návštěvách zámků, hradů či přírodních zajímavostí to byla příjemná změna. Však jednou i takové stavby budou muzei, ale věřme, že ne takovými, jakým se stal Černobyl. Na odchodu nás provázela diskuse o tom, zda je atomová elektrárna dobrou volbou pro lidi a životní prostředí, ale k jednoznačnému závěru jsme nedošli. Ten si musí udělat každý sám.
Pokud máte chuť na netradiční výlet, tak návštěvu okolí atomové elektrárny doporučujeme vyzkoušet.
Text a foto: Oskár Mažgút
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek