ČR: Smiřice - malé panství velkých rodů

Jak město přišlo ke svému jménu

Smiřice jsou třítisícové městečko na řece Labi, několik kilometrů na sever od Hradce Králové. K samotnému názvu města se vážou tři výklady o původu jeho vzniku. Podle pověsti se dva rytíři spolu dostali do sporu a ve vsi, kde se usmířili, se pak uchytilo jméno Smiřice.  Podle druhé pověsti název vznikl ze staročeského „samé říce“, protože z vyvýšeného místa se zdejší ramena Labe jevila, jako by zde teklo několik řek. Poslední výklad je v podstatě světštější verze první pověsti a pochází z kroniky rodu Zárubů, jež vypráví o vladykovi Budivojovi a jeho sporu s županem Červeného Hradce, mezi nimiž došlo nakonec ke smíru. Ten se týkal území kolem řeky Labe, resp. „smíru o říce“. Budivoj přijal přídomek Smír ze Smírříce, jeho potomci se později nazývali Smiřičtí ze Smiřic, z čehož vzniklo dnešní jméno obce.

Ve vlastnictví aristokratů

Již od pravěku měli lidé v oblasti Smiřic sídla. Jak již bylo zmíněno, panství nejprve patřilo rodu Smiřických, kteří  se během několika staletí stali jedním z nejbohatších českých rodů a Albrecht Jan Smiřický měl dokonce velmi reálnou šanci stát se českým králem, ovšem roku 1619, v pouhých 24 letech, zemřel  na následky špatného zdravotního stavu. Post mortem byl odsouzen ke ztrátě veškerého jmění, mezi nímž byly i tři tuny zlata. Vzhledem k tomu, že nebyli žádní potomci, jenž by byli pokračovateli rodu, vymřeli Smiřičtí po meči i přeslici…

V té době však Smiřice již dávno Smiřickým nepatřily, protože byly více než sto let majetkem jiného velmi zámožného rodu Trčků z Lípy, kteří si na místě původního hradu nechali postavit přepychový zámek podle italských vzorů, udržovali místní pivovar a velký mlýn.

Během třicetileté války panství získal Matyáš Gallas, které ovšem vzhledem ke svým vojenským povinnostem zanedbával a po jeho smrti Smiřice zažily nájezdy Švédů a jejich obyvatelé na svých bedrech pociťovali také tíhu roboty a neúrody. Navíc sem roku 1638 přišli jezuité, kteří měli přivést místní zpět ke katolické víře. O jednadvacet let později prohlásili Gallasové Smiřice městem, to pak získalo vlastní znak a též pečeť.

Za Marie Terezie Violanty z rodu Šternberků, nejdéle vládnoucí panovnicí (cca 60 let) Smiřic, která byla známá pro své až fanatické podřízení víře, byly dávány značné subsidie církvi – nechala například opravit či postavit mnoho kostelů v blízkém okolí Smiřic a ve smiřickém kostele nechala přistavět postranní oltář Panny Marie.

Během průmyslové revoluce se Smiřice staly zastávkou na trase železniční tratě vedoucí z Liberce do Pardubic, vznikla zde velká pila, cihelna, cukrovar, sušárna čekanky a lihovar. V polovině 19. století ve městě přibyla pošta a Občanská záložna, od roku 1872 mohli Smiřičtí ze svého města posílat telegrafy a roku 1906 byla povolena při poště také telefonická stanice.

Na konci 19. století byla ve Smiřicích, jako všude jinde v českých zemích, založena tělovýchovná jednota Sokol, vznikla i pěvecká jednota Zora a mnoho dalších spolků.

Co ve Smiřicích neminout

Zámecká kaple Zjevení Páně – národní kulturní památka je dominantou města. Byla postavena v letech 1699-1711 na zakázku hraběte Šternberka, podle plánu známého architekta Kryštofa Dientzenhofera, autorství je mimochodem přisuzováno i Janu Blažeji Santinimu. V kostele můžete najít barokní varhany z poloviny 18. století, postavené varhanářem Kašparem Welzelem či oltářní obraz Petra Brandla, známý jako Klanění tří králů, který je rovněž národní kulturní památkou. Dnes se v kostele pořádají kromě svatebních obřadů také koncerty a různé jiné společenské akce. Nejvýznamnější kulturní akcí je velikonoční hudební festival Smiřické svátky hudby.

Zámek – dnešní zámek stojí na místě tvrze, ke které náležely i hospodářské budovy. Jeho dnešní podoba pochází z první poloviny 17. století. Na konci 18. století zde byla nejprve umístěna nemocnice, později správa panství a pak zde bylo dokonce divadlo a hostince.  V polovině 19. století byl zámek modernizován a za první republiky zde byla umístěna rolnická škola.

Smiřické nádraží – pokud se dostanete k tomuto nádraží, litovat nebudete, protože je jediné svého druhu v České republice. Od ostatních se odlišuje tím, že je postaveno ve stylu loveckého zámečku, jemuž nechybí ani zvířecí příkop. Tato unikátní stavba vznikla v druhé polovině 19. století díky libereckému průmyslníkovi Johannu Liebiegovi.

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia.org