Jedovatí pavouci v České republice
Noční můra v podobě jedovatého teplomilného hmyzu se tak stala realitou i pro jinak relativně chladnou Českou republiku. Nejvíce pak pro její „nejteplejší“ část, tedy Jižní Moravu, která svým podnebím asi nejvíce připomíná středomořské oblasti. Trvalým a poměrně nebezpečným obyvatelem naší přírody je jedovatá zmije, na kterou si sice musíme dávat během pobytu v přírodě pozor, ale pavouků přeci jen potkáváme více než hadů a proto je představa jedovatého pavouka v našem příbytku přeci jen hrozivější.
Migrace do našich končin přinesla již několik nových druhů pavoukovců, mezi kterými je asi nejnápadnější křižák pruhovaný – Argiope bruennichi, který děsí především svým exotickým vzhledem, který je již na první pohled podezřelý. Výrazné žlutočerné pruhy, protkané tenkými bílými proužky a velikost kolem 2 cm (i větší) u samičky, která je o mnoho větší než sameček, ten je oproti ní třetinový a pruhovaný hnědě. Tento pavouk byl ještě před půl stoletím ve střední Evropě velkou raritou, s postupným oteplováním se ale přesunul později do oblastí u Severního moře. Na našem území se poprvé objevil na konci devadesátých let a jeho populace je dobře pozorovatelná od r. 1991, kdy se postupně z jižní Moravy přesunul i do zbytku republiky. Tento pavouk sice používá relativně silný jed k usmrcení své kořisti, avšak lidem by ublížit neměl, jelikož jeho kusadla neproniknou lidskou kůží natolik, aby byl jed účinný, natož nebezpečný. Je pravdou, že právě křižák pruhovaný je často považován za životu nebezpečného právě pro své křiklavé zabarvení, ale to je tak jediné, co je na něm pro běžného člověka zajímavé. Tím skutečně nebezpečným pavoukem je zápřednice jedovatá - Cheiracanthium punctorium, která se podobně jako křižák pruhovaný vlivem globálního oteplování usídlila v teplejších partiích ČR, kam se přestěhovala z jihu Francie. Oproti ostatním tuzemským druhům vyniká zejména svým zbarvením, které je lehce průhledné ve žlutém až nazelenalém odstínu, což samo o sobě dává jasnou zprávu, že zde není něco v pořádku. A skutečně není. Zápřednice je totiž jeden z nejjedovatějších a zároveň největších (1,5-4 cm) volně žijících pavouků Evropy, který svým kousnutím způsobí „jen“ bolesti a málokdy může skutečně zabít. Tento argument je sice uklidňující, ovšem jen málokoho nechá chladným, že se během letního vyhřívání na rozkvetlé louce pohybuje v okolí tvor, který dokáže způsobit velmi bolestivé kousnutí, lokální ochrnutí končetin, výraznou nevolnost, malátnost a nepříjemné pocity úzkosti. Ač jsou následky kousnutí velmi individuální, oběť čeká zhruba 24 velmi nepříjemných hodin, během kterých účinky jedu pomalu odeznívají. V ČR dnes žije na deset druhů tohoto skutečně (arachnolog odpustí) odpudivého tvora, které se dělí zejména podle typu svých teritorií. Bohužel zápřednice jedovatá v současné době patří k tzv. expanzivnímu druhu, což rozhodně neznamená, že by se její populace zmenšovala. Nalezneme je nejčastěji v lučním porostu, kde si buduje kokony na stéblech sušších travin, které nejvíce připomínají její středomořskou domovinu. Ač jsou prognózy útoku tohoto pavouka více než nepříjemné, není podmínkou, že setkání s ním znamená automaticky inzultaci. S nejagresivnější reakci se setkáte jako vždy u samiček, které aktivně brání svá vajíčka – zámotky. Někdo přirovnává účinky pavoučího jedu k bodnutí vosy, ale funguje zde i psychická stránka věci, protože Vás přeci jen kousnul pavouk! Asi nejvíce ohroženou skupinou obyvatelstva jsou jako vždy alergici, u nichž nelze s předstihem odhadnout reakci organismu na neznámou jedovatou látku. Pavouci rodu Cheiracanthium jsou největšími strašáky Evropy, jedinou výhodou je, že jejich jedovatý zástupce dosahuje v porovnání s ostatními druhy největších rozměrů, takže je dobře patrný už na první pohled a včas tak své okolí upozorní na fakt, že si na něj musíme dávat pozor!
připravil Jan Chaloupka
PS: Jedním z největších odbroníků přes Zápřednice je Jan Dolanský z Východočeského muzea Pardubice, který také na svých stránkách věnovaných Zápřednicím vyzývá k pomoci a zájmovému odchytu živých jedinců tohoto druhu. Takže kdo by měl zájem o tento nevšední koníček, který může být zároveň prevencí arachnofobie, nechť pana Dolanského kontaktuje...
Diskuze u článku (39) |