Japonsko: Hrad Himedži – samurajská pevnost
Publikováno: 23.1.2015
Tento týden ještě zůstaneme na druhé straně naší planety, abychom se podívali do dalšího monumentálního japonského hradu.
Vydáme se přibližně sto kilometrů západním směrem do půlmilionového města Himedži. Po masivním zemětřesení 1. září roku 1923, kdy otřesy dosáhly 7,9 stupňů na momentové škále, bylo hlavní město Tokio téměř zcela zdevastováno. Počet obětí přírodní katastrofy se odhaduje na asi 140 tisíc a 1. září je od té doby každoročně dnem prevence proti zemětřesení. Kvůli rozsáhlým škodám v Tokiu vláda uvažovala o tom, že hlavním městem by se mohlo stát právě Himedži. Nakonec však z tohoto plánu sešlo.
Když se podíváme na město dnes, je zde pro turisty několik potencionálně zajímavých bodů. Kromě samotného hradu, ke kterému se dostaneme za chvíli, můžete navštívit například chrám Engyō-ji, který byl postaven v roce 966 a je často navštěvován poutníky. Mimochodem se zde natáčely některé scény filmu Poslední samuraj.
Další himedžiskou atrakcí je botanická zahrada Tegarayama či zahrada Koko-en, jež se rozléhá na 3,5 hektarech a byla založena teprve v roce 1992. Zajímavým cílem na vycházku do přírody se může stát hora Seppiko. Hora je známá tím, že asketičtí mniši zde praktikují rituály šugendó (kombinace několika různých náboženských vlivů -buddhismu, taoismu, šintó, lidové víry. pozn. red.).
Patrně největší atrakcí města Himedži je místní hrad. Hrad byl postaven na úpatí stejnojmenné hory ve 14. století. Koncem 16. století se pevnost dostala do rukou Hidejoši Tojotomima, který na něm provedl významné stavební úpravy. Tou nejvýraznější byla přistavba třípatrové věže.
Na začátku 17. století se hrad dočkal dalšího významného rozšíření. Přibyly tři příkopy a bylo přistavěno několik budov. Během období Meidži byl hrad v roce 1871 opuštěn a když sem byla umístěna posádka japonské armády, byly některé jeho části zničeny, aby se vytvořil prostor pro kasárna.
Hrad byl nedlouho poté vystaven v aukci, kdy se prodal za částku, která se dnes rovná přibližně 50 tisíc korun. Jeho nový majitel však hrad nekoupil proto, aby ho zrenovoval. Naopak. Chtěl jej zbourat, aby získal půdu, kterou by využil ke svým podnikatelským záměrům. Naštěstí byla cena za demolici příliš vysoká na to, aby se to novému majiteli vyplatilo.
Teprve v 50. letech byl hrad rekonstruován. Roku 1993 byla pevnost zapsána na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO a dnes jej navštěvuje průměrně osm set tisíc návštěvníků ročně.
Rozměry se rozhodně nejedná o malý hrádek. Z východu na západ měří komplex více než kilometr a to samé platí pro směr sever-jih. Hlavní věž je 46 metrů vysoká.
Text: Maxim Kucer
Foto: Wikipedia.org: Bernard Gagnon, Bernard Gagnon (2), Corpse Reviver, Corpse Reviver (2), Corpse Reviver (3)
Vložit nový příspěvekSouvisejicí články
Publikováno: 20.12.2016
Hlavní město Japonska se zdá nekonečné. A vlastně to je docela pravda – nejde totiž o jedno město, ale o plynule navazující osídlení v celé oblasti regionu Kantó, kde žije zhruba 40 milionů lidí. A i přesto je velmi snadné se v něm cítit jako v malém městečku.
Publikováno: 8.10.2021
Na mapě vypadá jako nenápadné souostroví na východě Asie, přesto je to země s neuvěřitelně pestrou historií, úžasnými tradicemi, nádhernou přírodou a obrovskou ekonomickou sílou. Před první cestou do Japonska můžete čekat cokoliv, ale buďte si jistí, že vás překvapí. Možná mnohem víc, než si myslíte.
Publikováno: 30.1.2015
Do třetice se podíváme do Japonska na další z jeho nejslavnějších hradů. V Macumoto, hlavním městě prefektury Nagano, se nachází hrad, pro jehož vzhled se mu přezdívá Vraní hrad. Poněkud neobvykle nestojí na žádné hoře, ani není obklopen řekami, ale leží na planině. Byl postaven v polovině 16. století, tedy v podobném období jako Ósacký hrad a opět v něm sehrála svoji úlohu postava Hideoši Tojotomiho.
Publikováno: 5.9.2012
Co si představíte, když se řekne japonské jídlo? Neznám člověka, který by si nepředstavil syrovou rybu a rýži. Řada lidí se mylně domnívá, že Japonci nic jiného než tyto dvě potraviny nejí. A představa týdnů strávených o syrové rybě a rýži je potom často donutí, aby si s sebou na cestu do Japonska přibalili uherák.
Publikováno: 16.1.2015
Kdysi dávno jsme uveřejnili článek o jednom z největších japonských měst, Ósace. Na jeho konci jsme letmo zmínili i místní hrad, jehož plocha je pouze o něco málo menší než plocha Pražského hradu.
Publikováno: 8.3.2013
Jak vypadá jedno z největších a nejvýznamnějších měst?
Publikováno: 7.10.2013
Když jsem v rámci pracovní cesty zavítala do Japonska, neměla jsem moc času na prohlídku památek. Byl mi ale dán jeden den bez práce k tomu, abych jej strávila v hlavním městě Japonska, Tokiu.
Publikováno: 30.9.2013
Když jsem se v rámci pracovní cesty dostala do Japonska, neměla jsem na jeho prohlídku příliš času. Bydlela a pracovala jsem v Jokohamě, ale nedaleké hlavní město, Tokio, jsem si rozhodně nemohla nechat ujít.
Publikováno: 3.10.2012
Japonská historie není zrovna běžně diskutované téma. De facto se toho o ní mezi lidmi mnoho neví. Pokud se pokusíte zavést na ni řeč, většině lidí se vybaví události druhé světové války. Zbytek si vzpomene na samuraje, udatné bojovníky s katanou, samurajským mečem, a gejši, které jsou naneštěstí dodnes v podvědomí lidí zaškatulkované jako prostitutky.
Publikováno: 29.8.2012
Snad každý turista, který v Japonsku vleze do obchodu se suvenýry, se musí hodně snažit, aby nevykoupil všechny předměty, které takový krámek nabízí. Lákají ho barevné vějíře, keramika, kimona, reprodukce tradičních japonských dřevořezů, tisíce předmětů s roztomilými vzorečky a samozřejmě všudypřítomná Hello Kitty.
Publikováno: 26.9.2012
Jaký je hlavní rozdíl mezi Japonskem a Českem? Překvapivě jedna z nejčastějších otázek, kterou slýchávám. Jako kdyby snad na ni existovala odpověď. Jak já s oblibou říkám, v Japonsku je všechno jiné. I vzduch je tam jiný, než ten, na který jsme zvyklí. A není to jen odlišný vzduch, co nám japonská příroda nabízí.
Publikováno: 23.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla v květnu tohoto roku, roku 2013, do Jokohamy, velkého přístavního města ležícího na pobřeží Tokijského zálivu. Již jsem si ve volné chvíli stačila prohlédnout pobřežní část Jokohamy, ale ze zbytku jsem zatím neviděla více než příjemný Jokohamský park.
Publikováno: 22.8.2012
Tokijské metro, meziměstské vlaky, šinkanseny. Změť zastávek a tunelů, stovky stanic a tisíce Japonců, kteří se hemží mezi turnikety, nástupišti a vlaky. Při této představě turistům často nebývá do zpěvu.
Publikováno: 19.9.2012
Při cestování po Japonsku se turista velmi snadno přimotá k řadě zvláštních či komických situací. Mezi ty nejklasičtější, které si zažije každý, patří samozřejmě zabloudění, čekání na vlak na koleji, která je zrušena, nebo rozčarování nad veřejnými toaletami.
Publikováno: 17.10.2012
Existují věci, na které jsou Japonci nesmírně pyšní. Vzhledem k tomu, že Japonsko po dlouhou dobu své historie neudržovalo téměř žádné kontakty s pevninou a vyvíjelo se tak v ústraní, vyvinul se zde krom specifické japonské kultury, zvyků a jazyka i určitý pocit vlastní výjimečnosti.
Publikováno: 16.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla do Jokohamy, hlavního města japonské prefektury Kanagawa, které leží asi 30 kilometrů od Tokia na západním pobřeží Tokijského zálivu. Místo mých pracovních povinností bylo alokováno do krásné historické budovy Red Brick Wirehouse (Yokohama Akarenga Sōko), která stojí na pobřeží, hned vedle přístavu.
Publikováno: 15.9.2013
Stalo se, že v rámci pracovní cesty jsem dostala příležitost vydat se do země vysněné, do Japonska. Země vysněné proto, že už jedenáct let pomocí praktikování bojového umění aikido objevuji jeho kulturu a jsem jí fascinovaná.
Publikováno: 15.8.2012
Tokio. Město, kde vedle sebe žijí školáci ve staromódních uniformách, vymóděné paničky, které tráví dopoledne v nákupních domech, po parcích a všemožných koutech města se poflakující mládež, skejťáci s barevnými vlasy, holky s umělými řasami a dvaceticentimetrovými podpatky, psíci navlečení do minikimon a samozřejmě všudypřítomní byznysmeni, takzvaní sararímani.
Publikováno: 12.9.2012
Někteří z nás si myslí, že Japonci jaksi maskují své pocity, že je uzamykají kdesi hluboko v sobě. Že se jen neustále uklání a usmívají, že se chovají strojeně. Že jsou „naprogramovaní“, aby dobře a tvrdě pracovali pro svou firmu, rodinu a pro Japonsko. A že snad ani žádné pocity nemají.
Na to existuje jen jedna odpověď.
Publikováno: 10.10.2012
Jak vypadá noční Tokio v pátek a v sobotu v noci? Úplně jinak než ve dne. Dokonce by se dalo říct, že se jedná o zcela jiné město. Ulice se rozzáří světly, nápisy a vývěsní tabule ožijí díky barevné záři neonových zářivek. Dívky si obléknou sukně o deset až patnáct čísel kratší než normálně, na obličej si nanesou vrstvu make-upu, nalepí si umělé řasy a vyrazí do klubů. Kam přesně?
Souvisejicí fotogalerie
Japonsko je císařský ostrovní stát ve východní Asii, ve kterém se mísí moderní technologie s trad...