Myanmar: Země mnoha tváří X – meditační město Pindaya

Jezero Inle je perfektním výchozím bodem pro jednodenní výlet do města Pindaya. Veřejná doprava tu trošku skomírá a odkazuje na taxíka. Tomu dáváme červenou a jdeme si někoho stopnout. Vylezeme po stupínkách na dodávku plnou voňavých rajčat, cuket a fazolí v síťovaných pytlích. Na první velké křižovatce za jezerem řidič zastavuje a my seskakujeme. Dostáváme zeleninovou výslužku a pokračujeme ve stopování.

V Asii má člověk nápady, které by mu v Evropě stěží prošly. Dohadujeme se se třemi motorkáři na cestě do města za slušnou cenu. Dohoda má ale malý háček – sedíme na motorkách po třech. Po dvaceti minutách začíná jeden stroj nepříjemně bublat, brumlat a zpomalovat, z druhé motorky se začíná kouřit. Seskakujeme a napotřetí už máme štěstí. Zastavuje minivan s rodinou, která nás sveze až do cíle. S kopcovitým charakterem krajiny se mění i přírodní ráz. Stromy s odstíny zelené, okrová půda, do výšky se vlnící vinice, barevná políčka a zlaté kopulky pagod se prolínají přírodou.

Pindaya je malé město v Šanském státě. Leží ve výšce 1 200 m n. m. a centrum tvoří nádherné jezero s parkem, který vytváří stín pro odpočinek v parných dnech. Vodní plocha se dá obejít zhruba za hodinu. Nedaleko uměle vytvořeného jezera se pět dní v týdnu koná veliký trh, který se stal oblíbenou akcí místních obyvatel.

Buddhistické městečko se pyšní věhlasně známými jeskyněmi, ke kterým vede jednoduchá cesta – podívejte se k obloze a uvidíte „hadí schody“. Stovky vybetonovaných stupínků se stříškami se kroutí ve skalním srázu. Posledních 100 schodů si pěší návštěvníci mohou ušetřit a vyjet skleněným výtahem (9–12, 13–16 hod). K jeskyním ale můžete dojet i autem.

Před vstupem do jeskyní vás pozoruje zavěšený pavouk v nadživotní velikosti, ke kterému se váže pověst. V jezeře se koupalo sedm princezen, které pavouk odnesl do jeskyně. Princ Kummabhaya zasáhl pavouka šípem z luku, princezny zachránil a tu nejhezčí si vybral za ženu.

Vstupné stojí 3 dolary a nezapomeňte se vyzout. Vcházíme do tmavé jeskyně a před námi se objevuje neuvěřitelné množství velkých i malých sošek. Procházíme labyrintem s 8 000 budhistických zlatých, cementových, dřevěných a kamenných sošek. Nejstarší kusy pocházejí z 18. stol. Raritou je černá plastika Buddhy.

Kdo se proplete labyrintem, najde i meditační místnost. Komůrku, kam prolezou po kolenou jen štíhlejší návštěvníci. V tureckém sedu se uchyluji před tváře sošek, zavírám oči a začínám meditovat. Po 45 minutách vycházím odpočatá, uvolněná a plná elánu.

Za východem z buddhistického skalního království si kupujeme lahodné banánové chipsy. Nic chutnějšího jsem nikdy nejedla a nikde jinde v Barmě už poté nesehnala. Dole ve vesnici se venku v prašném koutku vyrábí masivní dřevěný nábytek. Sledujeme šikovné ruce dřevořezbářů a nabízíme jim kousky lahodného melounu. Ještě lok cukrové třtiny a zpět k jezeru Inle, kam se vracíme už za soumraku. 

GPS: 20°56'09.3"N 96°39'54.5"E

Text a foto: Šárka Vacková