ČR: Most - úděl jednoho města II. aneb létající kostel poprvé
Duchovní a zároveň unikátní technická památka, v podobě kostela Nanebevzetí Panny Marie, je bezesporu asi největší pozoruhodností severočeského Mostu, jehož nedávnou historii jsme si přiblížili v první části tohoto příspěvku. Prakticky žádná ze sakrálních či jinak významných historických památek, původního a na přelomu 70. - 80. let minulého století zlikvidovaného města Most, nepřečkala devastující rozšiřování plánované povrchové těžby. Snaha zachránit to nejcennější tu ale byla a tak vznikl odvážný projekt přesunu celé chrámové stavby o stovky metrů dál, za hranice zóny likvidace.
Zmínky o původním kostele údajně nalézáme již na konci 13. století, kdy zde stála raně gotická trojlodní bazilika z let 1253 - 1257, ze které se do dalších století však zachovala pouze krypta.
V roce 1515 byl Most téměř zlikvidováno požárem, přičemž následná obnova prakticky určila ráz města pro mnoho následujících generací. Obnoven byl i kostel, byť jeho rozsáhlá výstavba trvala takřka 20 let. Tehdy byla hlavním zdrojem financí celonárodní sbírka s významným přispěním sousedního Saska a Lužice. V té bylo vybráno na 12 155 kop a 45 grošů. Třetina byla odevzdána papežské kurii pod vedením Lva X. a za zbytek vznikl projekt architekta Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu. Ten navrhoval vystavět velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po severní stěně a severozápadní sakristií. Po dokončení prací mezi lety 1550 - 1560 nikdo netušil, že město i kostel opět částečně vyhoří, již v roce 1578. Opětovná obnova a neustále opravy a úpravy pak vydržely až do konce 19. století, kdy proběhla poslední velká oprava a změny v interiéru podporující novogotického ducha celé stavby.
Další, a de facto rozhodující zlom, přichází s rokem 1964 s plánem demolice původního Starého Mostu. Uznávaná architektonická památka nemohla zůstat v troskách. Usnesení vlády z 18. listopadu 1964 definitivně tento fakt potvrdilo. Státní ústav památkové péče, spolu s řadou technických odborníků, vypracoval celkem 11 variant záchrany kostela. Ty spočívaly hned v několika možných umístěních, podkopání a umístění stavby na piloty, rozebrání a následný přesun i sestavené bloků na jiném místě, ponechání kostela a zachování uhelného podloží pod ním atd., atd., Tyto plány však nikdy nepočítaly s variantou zastavení postupující těžby, která by vzhledem k destrukci zbytku města již stejně neměla valného významu.
Prakticky všechny varianty měly, jak už to tak bývá, své ale. Přesunout kostel do nového Mostu nešlo z důvodu narušení prací na dopravním koridoru, podkopání kostela a jeho umístiění na piloty se ukázalo jako technicky neproveditelné. Rozebráním a opětovným složením by zase kostel ztratil historickou hodnotu a nedostávalo se ani natolik kvalifikovaných řemeslníků. Nechat kostel na uhelném soklu, uprostřed těžebního pole, by možná vypadalo zajímavě, ale vzhledem k nestálosti jílovitého podloží a objemu odstaveného uhlí + kvůli nutným náročným terénním i stavebním úpravám se ani tato varianta nedala realizovat. Sanace stavby a jejích základů do hloubky 65 metrů, za pomocí železobetonového rámu, se zdálo jako relativně uskutečnitelné, ovšem kostel by pak byl po dalších 30 let během okolních důlních prací prakticky odříznout od zbytku světa...
Jediným možným řešením tedy bylo přesunutí celého svatostánku vcelku o několik set metrů jižněji do sousedství gotického kostela sv. Ducha s ním sousedícího barokní špitálu. Bylo rozhodnuto.
A jak celý přesun probíhal si povíme v dalším díle...
text: Jan Chaloupka
foto: wikipedia commons: dobová rytina a sbírka M.Myšičky
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek