Washington

Hlavní město USA je mikrokosmem země velkých ideálů a ošklivé reality. Centrum Washingtonu bylo ještě před několika málo lety zanedbaným místem plným chudáků, kde hrůza z násilných činů tlumila duch dávného svobodného života. To je důvod, proč se blahobytné čtvrti vládnoucích zaměstnanců nachází ve vnějších částech města. Od 80. let učinil Washington mnohé pro to, aby se centrum vládní metropole stalo znovu obyvatelným a aby zdejší historické památky zůstaly zachovány. Široké, nádherné a velkorysé ulice lemované stromy, památníky a celá řada pěkných budov z 19. století vytváří překvapivě vřelou a útulnou atmosféru. Odráží se v nich spíše poklidný životní styl jižanských států než uspěchanost zaměstnaného severu.

Mnoho čtvrtí je dnes živými středisky s prolínající se kulturou, například vitální Adams Morgan, srdce latinské obce, se svým pestrým trhem nebo starý Foggy Bottom na břehu řeky Potomac s místem zasvěceným hereckému umění zvaným Kennedyho centrum. Když na konci 18. století hledal mladý americký národ sídlo pro svou vládu, vybral Kongres strategickou krajinu na břehu řeky Potomac. V roce 1791 poskytly státy Maryland a Virginie jako základ pro district of Columbia pozemek o rozloze 260 km².

Plánované město se pro své obyvatele stalo městem Washingtonovým a toto jméno mu také zůstalo. Vytvořením projektu hlavního města pověřili francouzského inženýra Pierra Charlese L' Enfanta. Jeho vzorem měla být architektura Paříže a Versailles. Architektovi se geniláním způsobem povedlo přizpůsobit plán města místní krajině. Ačkoliv byl L' Enfant kvůli neshodám s politiky brzy propuštěn, byla v roce 1792 zahájena výstavba Kapitolu. Avšak ještě než byl dokončen, podpálila jej roku 1812 britská vojska. Kongres se již chtěl experimentu s hlavním městem vzdát, nakonec ale rozhodl Kapitol obnovit. Neustálé spory však vedly k častému střídání architektů státní budovy, což skončilo vytvořením směsice nejrůznějších architektonických stylů.

V roce 1857 přibyla k senátnímu a parlamentínu křídlu budovy mohutná železná kupole a v druhé polovině 20. století se dostavby dočkala i východní strana. Stavba mezitím několikanásobně překročila původně plánované rozměry. Obyvatelé Spojených států však mohou mít uklidňující pocit, že jejich vláda spočívá na pevných základech. Rovněž Mall, velkolepá široká alej vedoucí od Kapitolu kolem Bílého domu k řece Potomac, vypadala v dobách, kdy ji L'Enfant projektoval, zcela jinak. Vzorem pro ni se stala pařížská Elysejská pole, nové domy však zcela změnily symetrii této promenády. L'Enfantova myšlenka postavit na každém otevřeném washingtonském náměstí sochu nebo jiný památník má své pokračovatele. Díky tomu je dnes na náměstích hlavního města možné obdivovat přes 300 pomníků, od elegantního Jeffersonova či Lincolnova památníku až po chrámy postavené v dórském stylu.

Americké umělecké proudy Washington do druhé světové války zcela míjely. Pouze kongresová knihovna s největšími sbírkami knih, časopisů, magazínů, karet a rukopisů na světě se těší zvláštní pověsti. Známý komplex muzeí zvaný Smithsonian Institute v červeném zámku z pálených cihel na ulici Mall byl světově proslulý, ovšem sami Američané jej pohrdavě nazvali „haraburdím národa“. Změna nastala teprve roku 1941, kdy se podpora umění a kultury v hlavním městě stala pro národ výzvou. K důstojnému Smithsonian Institute bylo přičleněno dalších 13 působivých muzeí, která si oblíbili milovníci umění všech stylů.

 

Text: Denisa Arvajová, Toulky světem

Foto: picasaweb.com - Predag Bubalo, wikipedia.com - UpstateNYer, Biggins, AgnosticPreachersKid