ČR: Výlet na hrad Házmburk

Dominantou Českého středohoří, viditelnou z daleka, je zřícenina hradu Házmburk v obci Klapý, obklopená chmelnicemi a lákavá v každém ročním období. Pojďte se  dozvědět více o případné samotné návštěvě této památky, jejíž počátky sahají až do roku 1335, kdy jí nechal zbudovat rod Zajíců, který zdejší panství držel až do poloviny 16.století.

Čedičový vrch čnící nad nekonečnými polabskými rovinami je jakousi předzvěstí blížícího se sopečného Českého středohoří, jemuž dominuje sopka Milešovka, které jsme se již také několikrát věnovali. O historii hradu se toho dozvíte dost na informačních tabulích či v elektronické encyklopedii, nás však bude zajímat, jak nejlépe se k němu vypravit, kde se občerstvit a jak si užít príma celodenní výlet tak, jak jsme ho začátkem března zažily my.  

Některým z ranních vlaků jedoucích z Hlavního nebo Holešovického nádraží či naopak od severu od Ústí n. Labem či České Lípy se přesuneme zhruba 80 kilometrů do stanice Lovosice. Lovosice nenabízejí příliš turistického vzrušení, ale vzhledem k návaznosti vlakových spojů se v nich stejně dlouho nezdržíte. Žlutá regionální lokálka se s vámi po necelých patnácti minutách dokodrcá do polí, kde již naši veškerou pozornost upoutá kuželovitá hora se známou siluetou hradu, který společně s vrchem Klapý působí z mírného pohledu jako docela solidní výšlap. Není se však čeho obávat.

Nejvhodnější zastávkou pro výstup z vlaku a začátek pochodu je malinká stanička Slatina pod Hazmburkem, odkud se vydáte polní cestou a nekonečnou alejí přímo za nosem k úpatí kopce, pod klerým na této straně leží vesnička Slatina. Ráno a dopoledne zde funguje jediné občerstvení v podobě typického smíšeného zboží obsluhovaného i zde usměvavou dívkou z Asie. Jinak je na vsi mrtvo. Možná tomu taky bylo i za dob K. H. Máchy či Svatopluka Čecha, kteří zde také hledali inspiraci pro svá literární díla. Kde se pánové tehdy občerstvovali však není známo. No, nebudeme odbíhat do nejasné historie, ale vrátíme se na cestu. Od Slatiny vede k hradu nijak zvláště dobře značená cesta, asi se předpokládá, že většina návštěvníků půjde z druhé strany od vsi Klapý, ale o tom až za chvíli.

Vytrvalé stoupání vede nejprve podél moderních rodinných domků, dosti nepřehlédnutelných, které vznikly jako pomoc postiženým po ničivých povodních z roku 2002. Stále stoupáme, polní cesta se pomalu mění na lesní stezku, která se jako serpentina vlní na severovýchodním úbočí čedičového vrchu. Za pár minut však stojíme u hradní brány, která je možná (jako v našem případě) zavřená. Jen neinformovaný turista se vydá na cestu, aniž by si zjistil podrobnosti o otevírací době, resp. sezoně, ve které je hrad přístupný veřejnosti. V létě by se vám ale tento omyl nejspíš stát nemohl. Po chvíli však zjišťujeme, že po hradbách a v areálu někdo chodí. Volám tedy na dotyčnou osobu, která za chvíli odpovídá, že hrad je sice přístupný celoročně, ale chce to přeci jen trochu horolezecké zdatnosti. Přelézáme tedy malou skalku, která je zároveň součástí hradby a Hazmburk je náš! Ano, můžete sice namítat, že podobné vniknutí do objektu je ilegální, ale zde skutečně není důvod, tedy snad jen morální, proč se táhnout 100 kilometrů na výlet zbytečně. Útěchou nám bylo, že po nás navštívilo hrad dalších několik párů a rodin, se kterými nás v tu chvíli pojilo jisté solidární pouto společně páchaného přestupku. Nutno dodat, že na zřícenině hradu není skutečně nic poškoditelného, pakliže tedy nenosíte s sebou na výlety dynamit či bagr…

Areál hradu je krásně přehledný, tvořený dvěma věžemi – Černou a Bílou. Jak už reliéf vrcholu hory z dálky napovídá – ty také tvoří celý profil hradu, podobně jak je tomu u hradů Trosky či Bezděz. Pod černou skálou, tedy tou níže položenou, se nachází krásná výhlídka směrem k severovýchodu, odkud je za dobrých povětrnostních podmínek krásně vidět Polabí s dominantou hory Říp a severněji i Litoměřicko. Od horní Bílé věže je pak vidět až na hřebeny Krušných hor a především pak na celé České středohoří v popředí s Milešovkou, Lovošem a dalšími sopečnými vrcholy. Při pohledu na západ je pak vidět obec Klapý, která bude naší další zastávkou po nenáročném sestupu a obkroužení hory.

Klapý je zemědělská obec s 500 obyvateli a krom parkoviště pro výstup na hrad příliš mnoho nenabízí. Údajně se zde nachází i restaurace u socialisticky vyhlížejícího kulturního domu, ale my jsme ji nenalezli, podobně jak tomu bylo ve Slatině. Liduprázdnost obce připisuji ale spíše únorovému mrazu, než lenosti místních obyvatel. Snad budete mít v létě více štěstí i gastronomických zážitků.

Nyní nás čekala zhruba 5 kilometrová cesta po silnici směr městečko Libochovice. Asi první z mnoha jmen dnes vyslovených, které vám něco řekne. Nutno dodat, že libochovičtí občané se vycházet nebojí, ba i zbloudilým a promrzlým turistům informace, kde se najíst, napít a kde se nachází trochu zastrčený starý židovský hřbitov, rádi poskytují. Ale to bych opět předbíhal. I cesta po silnici rychle ubíhá, hrad se pomalu vzdaluje a postupně mizí s přicházejícím časným zimním večerem, jak je vidět na přiložené panoramatické fotce. A Libochovice se pomalu blíží. Z místních památek je nejzajímavější renesanční zámeček, vybudovaný hrabětem Gundakarem z Ditrichštejna v roce 1682 až 83. K němu také přiléhá působivý zámecký park s množstvím udržovaných chodníčků, oranžérií a altánků. Celý areál je zařazen na listině národního kulturního dědictví. Mezi známé rodáky města a vlastně i zámku patří především český fyziolog, anatom, biolog a básník J. E. Purkyně. Další informace o aktuálním dění si můžete opět dle potřeby dohledat na stránkách města či v dalších encyklopedických zdrojích věnovaných Libochovicím.

Nás po cestě zajímaly tři věci: kde je židovský hřbitov, vlakové nádraží a hospoda. S radostí jsme zjistili, že vše po čem toužíme, se odehrává na zhruba kilometru čtverečním, což posléze ocení každý zmožený výletník. Hřbitov jistě stojí za návštěvu, protože je docela divoký, zarůstající a především otevřený. Nádraží a lidovou restauraci s dobrým Lounským ležákem pak dělí pouze několik kroků. Vlak jede o víkendech každé dvě hodiny a stokilometrová cesta do Prahy trvá s přestupem v Lovosicích zhruba hodinu a půl.

Co vás tedy čeká?

·         200 kilometrů ve vlacích ČD s jedním, reps. dvěma přestupy na celé cestě.

·         8 - 10 kilometrová nenáročná rodinná procházka přes obce Slatina - hrad   

          Hazmburk - Klapý a Libochovice.

·         Návštěva hradu, Libochovického zámku, židovského hřbitova a některé z

          restaurací.

Doporučuji si vzít krom svačiny i lehký oběd a dostatek tekutin, jelikož s občerstvením to po cestě není nijak zázračné. V létě je situace jistě lepší. Tak štastnou cestu…

Text: Jan Chaloupka

Foto: Jan Chaloupka a Tereza Překlasová