Indonésie: Ne, celá neshořela XI – Lombok: neskutečný výstup na vrchol Rinjani

Berte na vědomí, že se zdejší teploty mohou dostat pod bod mrazu, tak se nezapomeňte vhodně obléknout. Cílem tohoto dne je totiž i zdolání samotného vrcholu hory Rinjani, kde budete potřebovat i rukavice. Na výstup si vezměte i vodu, sušenky, hroznový cukr a samozřejmě co možná nejvíc sil. 

Průvodce nám naplánoval výstup už ve 2.30 h. Bohužel jsme ke snídani dostali jen pár obyčejných sušenek bez náplně a teplý čaj. Nemít s sebou zbytky našich zásob a hroznový cukr, nahoru bychom určitě nevyšli.

Nejprve projdete skrz všechna stanová městečka, která jsou na okraji kráteru, a už stojíte v oblaku sopečného prachu, který se zvedá kvůli chůzi lidí před vámi. Zde je opravdu vhodné mít také roušku. S těmito podmínkami je totiž spojen téměř celý výstup na vrchol. Nejhorší pasáží (co se týče rozvířeného sopečného prachu) je prvotní prudký výstup z kempu na hřeben směřující na vrchol a závěrečná část. Cesta je zdlouhavá a opravdu velmi náročná. Brodění sopečným pískem a štěrkem bere hodně energie. Pokud je člověk k tomu všemu hladový a promrzlý, tak je dosažení vrcholu nadlidským výkonem.

Po prvotním prudkém výstupu se jde chvíli pouze mírně do kopce po hřebeni, kde je lepší cesta, což je příjemné. Ta se však postupně mění k horšímu. První 2 h cesty se dají vyjít bez velkého zastavování, poté jsme však i kvůli nadmořské výšce začali pociťovat větší únavu. Kroky v sopečném prachu v podobě dva dopředu a jeden dozadu jsou velmi náročné.

Východ slunce jsme bohužel zastihli těsně pod vrcholem. Cesta trvá více než 3,5 h, tak je lepší vyjít dřív. Výstup to je opravdu náročný, ale ten pocit překonání sebe sama a pohledy do okolí stojí za to! Pohled na jezero na dně kráteru, okolní krátery a sopky v okolí je úchvatný!

Při výstupu na Rinjani buďte opatrní, protože v některých případech může být krok o půl metru vedle hodně nebezpečný, hlavně při nočním výstupu. Při cestě zpět (za denního světla) se nám místy tajil dech, kudy jsme to nevědomky šli bok po boku.

Návrat zpět do Crater Rim kepmu trval 2 h. Čekala nás snídaně v podobě mini palačinky a třech obalovaných smažených banánů, které byly výborné, ale bylo jich opravdu málo. Toto je pouze naše zkušenost, třeba se dostanete do jiné skupiny, kde budete mít mnohem více jídla.

Po snídani jsme během chvíle asi na 30 minut usnuli. Poté jsme se sbalili a bylo nám řečeno, že následující noc budeme kempovat přímo dole u jezera Anak (2 000 m n. m.) – těšili jsme se na koupání v té kráse.

Pokračování už za týden…

GPS: 8°24'08.4"S 116°27'26.3"E

Text a foto: Martina Brožková