Nejen Orlická hřebenovka

     Lze si vybrat v zásvislosti na počasí kratší trasy pro výlety s dětmi, ale i trasy pro „chlapy“. Středisek, odkud je možné poznávat Orlické hory najdeme několik. Od západu je to Olešnice nebo Deštěné v Orlických horách, na opačném konci pak Říčky nebo Rokytnice v Orlických horách. Deštné je spíše známé milovníkům sjezdového lyžování. Nedaleký Šerlišský mlýn je pak východiskem pro běžkařské trasy nejen po hřebeni ať již směrem k Olešnici nebo naopak přes Velkou Deštnou (nejvyšší bod Orlických hor – 1115 m) ke Zdobnici či Říčkám. Ale nejen po hřebeni vedou zajímavé úseky. Již tuto zimu bude možné bez problémů „křižovat“ hranici. Přejít na trasy do sousedního Polska je možné přes Vrchmezí  (Góra Orlica – 1084 m) a sjet do polského lyžařského střediska na odvrácené straně Šerlichu (1026 m). Jakmile překonáme podhorskou silnici, najdeme v hlubokých lesích několik turistických tras bez civilizace. Cesty se pohybují v nadmořských výškách mezi 700 – 800 m a neoplývají prudkými sjezdy a stoupáními. Vrátit se zpět přes hranici je možné na mostech přes Orlici, které nejsou všude, nejjednodušší to bude u Trčkova nebo Orlického Záhoří. Jiráskova cesta vede dále po hřebeni přes Vřesník, Korunu a Střední vrch, který je vysoký přesně 1000 m,  do oblasti Zdobnice, Říček a Roytnice v Orlických horách. Rokytnice se svým zázemím může být další vhodnou zákadnou pro výlety. Od horní stanice vleku vede cesta, která je upravována, směrem k hřebenové trase. Narazíme na ni u Panského pole, kde vidíme první sruby hraničního opevnění. Také zde zastavuje autobus a najdeme tu i občerstvení.  Pověstná pevnost Hanička je nedaleko, dostaneme se k ní krátkou odbočkou z hlavního hřebene v tomto směru vlevo. Je možné sjet z hřebene do Neratova a pokusit se pokračovat podél řeky Divoké Orlice, ale lepší je ctít vrcholy a zvlněnou cestou jet přes Anenský vrch k Pěticestí. Z hlavního hřebene je několik cest, někdy pěkných sjezdů, do Říček nebo Zdobnice. Z Říček je návrat do Rokytnice jednoduchý, podél řeky Říčky a pak z Julinčina údolí přes pláně, ze Zdobnice je lepší využít místní dopravu, ale pozor, jezdí poněkud zřídka. Podél celé hřebenové cesty najdeme množství srubů a řopíků pevnostního opevnění z druhé světové války, které se táhne Orlickými horami velmi hustě. Cesty sbíhající z hřebene do údolí Divoké Orlice (řeka zde tvoří hranici s Polskem)  i do vnitrozemí jsou méně často prošláplé a sjezdy někdy bývají divoké. Zvláště jdou-li přes úzké můstky a lávky. Širší lyže jsou tady vhodnější než závodní běžky. Na druhou stranu hřebenovka Orlických hor končí u Zemské brány, místa, kde Divoká Orlice vtéká na naše území. Řeka zde tvoří ostrý zákrut, přes nějž jde most silnice k Čiháku a pod ním tvoří krásnou, za velké vody obtížnou peřej, kterou se obrací na jih k přehradě Pastviny. K Pašerácké lávce u Zemské brány cesta prudce klesá a chceme-li se vrátit na hřeben třeba Pišlovou alejí, musíme ostře vystoupat opět na úroveň alespoň těch sedmiset metrů. Výletů mimo hřebenovou cestu najdeme na mapě tolik, že se vyplatí věnovat alespoň týden poznání celých Orlických hor. Za předpokladu dobrých sněhových podmínek.

Text/foto: Vojta Jančar

zpět