Chile: Velikonoční ostrov - tajemný ráj

Velikonoční ostrov je vulkanického původu ve tvaru trojúhelníku s délkami stran 16, 18 a 24 kilometrů a leží tisíce kilometrů od jakékoli civilizace. Když tam dorazili první Evropané o velikonocích roku 1722, uviděli nejdříve ze všeho na pobřeží postavené kamenné sochy, které hleděly do vnitrozemí. Místní obyvatelé k cizincům zaujali velmi rozmanitý postoj. Někteří přátelsky vítali nové příchozí a zapalovali ohně, jiní se chovali nedůvěřivě a sbírali kameny, aby se v případě nouze mohli bránit. Když kapitán Roggeveen a jeho holandské mužstvo vystoupili na pevninu, zjistili, že tu žijí ve svornosti tři rozdílné rasy. Někteří lidé měli pleť tmavou, jiní červenou a další měli překvapivě bílou kůži. Někteří měli zvětšené ušní lalůčky zdobené zvláštními kotouči a právě tito lidé prokazovali sochám zvláštní úctu. Odhlédneme-li od jejich sklonu ke krádeži všeho co viděli, byli tito domorodci velmi přátelští. Krádeže vedly ke konfliktu mezi Holanďany a místními, při němž vojáci několik obyvatel zastřelili. Objevitelé viděli jen málo žen, většina obyvatel se neodvažovala vylézt a skrývala se v podzemních jeskynních. Holanďané za jeden den ostrov opustili.

V roce 1770 španělská expedice z Peru nabyla podobné zkušenosti. Lidé na Velikonočním ostrově byli ještě pořád přívětiví a půda byla stále obdělávána. O čtyři roky později, kdy přistál u ostrova kapitán Cook, uviděl úplně jiný obraz. Země byla zanedbaná a zpustlá, lidé byli nepřátelští a demoralizovaní, nosili teď – na rozdíl od dřívějška – zbraně, dřevěné obušky a kopí. Velké sochy byly převrženy a zdálo se, že se k nim už nikdo nemodlí. V 19. století byl ostrov cílem lovců otroků a v roce 1862 bylo obyvatelstvo obzvlášť silně zdecimováno nájezdem obchodníků s otroky z Peru. Poté, co tato kultura byla už téměř zničena, přišli Evropané, aby ji blíže studovali. Křesťanští misionáři se pokoušeli obrátit obyvatele ostrova na křesťanskou víru a odvrátit je od uctívání boha, kterého nazývali Make-Make. Při tomto pokusu objevili i malé božské sochy, které lidé přechovávali ve svých obydlích. Později byly nalezeny i dřevěné tabulky, do kterých byly vyřezány znaky písma. Evropané je zničili, protože je považovali za pohanské kultovní předměty, některé z nich ale zůstaly zachovány. Tyto destičky rongo-rongo byly popsány zleva doprava a pak v opačném směru zprava doleva. Dodnes se však nepodařilo význam znaků dešifrovat.

Nejfantastičtějším objevem na Velikonočním ostrově jsou však obrovské sochy, které domorodci nazývají Moai. Mnohé z nich jsou čtyř a desetimetrové. Váží až 20 tun. Některé jsou ještě větší a váží více jak 90 tun. Mají neobyčejně velké hlavy, vysunutou partii brady a prodloužené uši, jsou však bez nohou. Některé mají na hlavách „klobouky“ z červeného kamene. V jednom kamenolomu byly objeveny i nehotové sochy. Existuje mnoho spekulací, jak obyvatelé Velikonočního ostrova tyto sochy přepravovali (obyvatelé tvrdí, že se sochy samy dostaly na svá místa).

Vědci zjistili, že sochy mají velmi hluboko ležící těžiště a že je pravděpodobně mohlo poměrně rychle vytáhnout asi 15 lidí pomocí dlouhých lan. Je zajímavé, že v jazyce Velikonočního ostrova existuje slovo, které označuje způsob pohybu, jímž lze pomalu posunovat bez použití nohou. Zřejmě tedy už není tajemstvím, jak tyto sochy vznikly a jak se jimi hýbalo. Nezodpovězených otázek je však dost. Proč byly stvořeny? Představují bohy, nebo předky? Proč se dívají do vnitrozemí a ně směrem ke břehu? Sochy však mlčí…

GPS: 27°05'53.4"S 109°22'34.5"W

Text: J. Štantejský a Divy světa

Foto: Wikimedia.org - Rivi, Bjørn Christian Tørrissen (2), Ian Sewell