Víte, že? Od Úpy k Pomezkám

Pomezní boudy, kterým však málokterý místní řekne jinak než prostě Pomezky, jsou i dnes jedním z oněch mála míst, kde turistický ruch nijak zvlášť nenarušil ráz poklidné horské vesničky v malebném údolí říčky Malé Úpy, která dala jméno hned několika větším či menším osadám na jejím toku. Horní Úpa a Pomezní boudy jsou důkazem toho, že lze turistu přilákat i bez vidiny „propařených“ nocí na diskotéce, mnoha stovkami metrů sjezdovek či jinými lákadly rušnějších ski center. Těch několik chat, infocentrum a nově vybudovaný lyžařský areál by si první osadníci, kteří na rozlehlé pastviny, na dohled od naší nejvyšší hory, přišli již v 16. století, asi nedokázali představit. Bohaté lesy na úbočích skýtaly mimořádně kvalitní dřevo, které odtud bylo odváženo až do dalekých kutnohorských dolů. To vše do okamžiku, než byla v místních štolách objevena bohatá rudná a dokonce i zlatá žíla. Po několik staletí byla horní oblast Úpy a Pomezních bud prakticky odříznuta od okolního světa. K asi nejzásadnější události nedlouhé historie hornoúpska došlo v roce 1779, kdy zde přenocoval budoucí rakouský císař a český král Josef II, který ohromen skromností, vůli a odhodláním místních horalů přislíbil, že se osobně zasadí o rozkvět obce, stavbu kostela, hřbitova a školy.

Zajímavostí také je, že tehdy byl spolucestujícím budoucího vladaře generál Laudon, známá to ústřední postava lidové písně. Místem jejich noclehu se stal Mohornův mlýn, který po svém vyhoření a znovuvybudování dostal současný název - Spálený mlýn. Jakmile má vesnice kostel, má skoro vše, tedy alespoň centrum. Hospoda, pošta i další obecní instance na sebe nenechaly dlouho čekat. Až v poválečných letech, resp. v neslavném roce 1948 se centrum obecního života a správy přeneslo do výše položených Pomezních bud.

Pomezní boudy, nacházející se ve výšce 1050 metrů nad mořem, jsou dnes jedno z nejvyhledávanějších letních a především pak zimních rekreačních středisek. Hraniční obec mezi Polskem a Českou republikou skýtá turistům po celý rok nadmíru dostatečný komfort. Naleznete tu asi vše od bowlingových drah, wellness služeb, bazénu, dvou půjčoven zimního vybavení, několika penzionů a chalup všemožných názvů po dva středně velké skiareály s celkově 8 převážně modrými svahy, přičemž ten novější nabízí kilometrový sjezd s dojezdem prakticky do centra obce. Lyžaři si přijdou na své, ale ani na běžkaře se nezapomnělo. Všeobecně se tvrdí, že Krkonoše nejsou zrovna ideální běžkařskou lokalitou, vzhledem k vysokým převýšením, strmějším svahům a hřebenovým přejezdům, které však skýtají nádherné pohledy do údolí ve stínu majestátní hory Sněžky. Pomezní boudy jsou zároveň asi nejlepším výchozím bodem k tůře na naši nejvyšší horu. Po cestě rozhodně stojí za to navštívit proslulou Jelenku, tedy Jelení boudu – poslední chatu před dlouhým výstupem z východního směru. Ale zpět k běžkařům, pro které je připraveno hned několik spíše méně náročných tras, co do délky, které je nejlépe koncipovat jako půldenní výletní okruh pro všechny kategorie lyžařů, vyjma úplných začátečníků. Samozřejmě, Jizerské hory či Krušné hory to nejsou, ale i tak se zde na běžkách nudit nebudete. Pro všechny případy je tu stále odevšad dobře viditelný vrchol Sněžky – potenciální cíl pro ty nejzdatnější.   

Pomezní boudy ale i Horní, či Malá Úpa si na rozdíl od jiných středisek východních Krkonoš udržely řád klasické horské vesničky, která však opravdu máločím zklame či zaostane za očekáváním. Asi nejvíce oblíbenou památkou malebného údolí pak stále zůstává kostelík svatých Petra a Pavla z let 1788-1789, který je dnes 4. nejvýše položeným kostelem v České republice…

pozn.autora: ilustrační fotografie byly pořízeny na běžecké trase mezi Pomezními boudami, Eliščiným údolím a Horní Úpou v roce 2013.

Text: Jan Chaloupka

Foto: Jan Chaloupka