Itálie: Alpentrip II. - Brennerem do Jižních Tyrol

Je časné ráno, z vod jezera Achensee stoupají mlhy a před námi je dlouhá cesta, na jejímž cíli je italské jezero Lago di Garda. Naše putování má však jednu významnou zastávku, severoitalské Bolzano, nacházející se zhruba na polovině 300 kilometrové cesty, plánované na tento den.

Na této trase nás také čeká více než frekventovaný přejezd Brennerského průsmyku, který je každoročním dovolenkovým postrachem řidičů z celé Evropy. Passo del Brennero, jak zní jeho italský název, odděluje Stubaiské Alpy a Zillertalské Alpy v nadmořské výšce okolo 1500 metrů. Tento průtah mezi jihem a severem Alp byl díky své dobré dostupnosti již od dob starověkého Říma hojně využívanou obchodní stezkou. První oficiální silnice tu vedla již v roce 1772 a o sto let později pak přibyla i železnice. Téměř přesně 200 let po první silnici zde byl otevřen tolik známý dálniční tah A22 s mostem Europabrücke, který je se svou výškou 192 metrů jedním z nejvyšších v Evropě. Kdo zažil popsanou cestu za deště či plného prázdninového provozu, jistě tuto část raději přeskočí, jelikož jízda úzkým koridorem se svodidly ve výšce očí a nepřetržitou frontou kamionů či karavanů zrovna nepatří ke kdovíjakým řidičským zážitkům…

Od Brenneru dálnice A22 stále klesá jinak malebnými alpskými údolími s množstvím romantických hrádků a tvrzí, střežících bývalou kupeckou stezku a dnes pak útulné vinohrady, jejichž úroda snad nemůže být jiná, než vynikající. Chladnější horské klima je zde již často střídáno horkými slunečnými dny, což svědčí zejména odolnějším červeným odrůdám, z nichž pak vzniká na více jak 25 druhů převážně suchých vín, z nichž každá odrůda má své specifické mikroklima a terroir.

Krom vín je také Jižní Tyrolsko domovem Schnappsu, nám tolik známé ovocné pálenky, která je zde více medicínou, než konzumním alkoholem. Výroba tohoto sofistikovaného destilátu přešla z původních salaší a statků do velkovýroben a měst, ale ani to neubralo nic z pradávných tradic a obliby tohoto hřejivého moku, který si většina turistů i přiveze jako chutný suvenýr v podobě lahodné Grappy, vyráběné taktéž z mnoha rozličných vinných odrůd, dávajících tomuto nápoji svou specifickou jemnost a jiskru.

Když vidím tento krásný kout země, říkám si: „Tak tady bych chtěl dožít…“ Tedy samozřejmě ne na místy krkolomné dálnici, která se jako had vine údolími k městům Bolzano, Trento a…Bressanone. Mnohým tento italský název posledně zmíněného městečka nic moc neřekne, ale možná vám napoví německá varianta jména, tedy Brixen. Ano, literatury a českých dějin znalí již jistě zpozorněli. Brixen, ono místo čtyřletého vyhnanství českého básníka, našeho prvního novináře a buditele Karla Havlíčka Borovského. Netuším, jak mnoho si zde musel tento český velikán vytrpět, daleko od milované české vlasti a přátel, údajně se zde nikdy necítil dobře a spokojeně, však od toho ani nucené vyhnanství není. Lázeňské městečko s více jak 300 slunečnými dny v roce, křišťálově čistým vzduchem, obklopené hradbou velehor, lesů, luk a strání bylo Borovskému malou, ale dozajista ne nepříjemnou kompenzací trestu za hříchy spáchané na prohnilém rakouském mocnářství. Vládnoucí aparát neměl slitování, a tak si Karel Havlíček „užil“ alpského vyhnanství pouze 4 roky, mezi lety 1851 - 1855. Tuberkulózu, která se mu stala zanedlouho osudnou, si však neuhnal z náročných turistických výšlapů, ale byl jí nakažen svojí manželkou Julií. V Brixenu je na něj dnes vzpomínáno alespoň pamětní deskou. Co naplat, musíme jet dál. Naší další zastávkou bude krásné Bolzano a osobní návštěva u jeho nejzajímavějšího obyvatele – ledového muže Ötziho!

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: Japo, Franz L., Rhilber, A.Linden