Tanzanie: Divoká zvířata na dosah i – začínáme

Kam tedy budeme cestovat? na východní pobřeží Afriky – na pevninskou část Tanzanie (původně nezávislý stát Tanganika). Zajímavostí je, že určitou dobu měla Tanzanie dvě hlavní města – Dar Es Salam a Dodomu, kam se postupně přesouvala vláda a důležité instituce. Nyní je hlavním městem Dodoma. Největším lákadlem jsou bezesporu národní parky. Mezi ty nejznámější patří Ngorongoro, Serengeti, Tarangire, Lake Manyara nebo také Selous, i když ten je trošku odlišný.

Letíme přes Turecko na letiště Kilimanjaro v Tanzanii. Jsme ubytované ve velice příjemném prostředí národního parku Arusha – Meru View Lodge. Pěkný pokoj, terasa, rozkvetlá zahrada, jen jediné jsme nečekaly – je tady pěkná zima. Tedy na „africké poměry“. Bylo polojasno a teploty možná tak 15–19 °C. Opravdu nic moc. Nějak mi nedošlo, že nadmořská výška tohoto parku je 1 387 m, takže jen o něco méně než naše Sněžka.

Po snídani přijíždí náš průvodce – bezvadný mužský, který perfektně zná prostředí, což se nám dost vyplatí. Little John (tak mu říkají) nás odváží do prvního národního parku Tarangire, který tu patří k těm nejmenším. Nejznámější je asi díky velkému stádu slonů, které čítá až 300 jedinců. Také si zde můžete blíže prohlédnout asi nejzajímavější stromy oblasti – starověké baobaby.

Slon africký je úžasné majestátní zvíře. Dříve sloni obývali téměř celý kontinent – s výjimkou některých částí Sahary – a žilo jich zde mnoho milionů. k vybíjení slonů začalo docházet již za dob Hannibala, který s nimi překonal Alpy, a tento trend stále pokračoval. Nejhorším obdobím byla léta, kdy vznikla obrovská poptávka po slonovině. od čtyřicátých let dvacátého století klesl počet slonů z 5–10 milionů na 1 300 000. Roku 1989 byl obchod se slonovinou sice zakázán, ale počty jedinců stále klesají, nyní na celém kontinentu žije okolo 450 000 kusů.

Vjíždíme do parku a první záběry na sebe nedají dlouho čekat. Menší stádo slonů nám jde naproti. o slonech jsem si něco nastudovala a dozvěděla se, že to jsou společenská zvířata, která žijí v rodinných komunitách. Jejich šéfem bývá nejstarší slonice. Dospělý samec od věku cca 12–14 let však ve stádu již není. Nejdříve se připojí k nějaké mládežnické skupině a poté zůstává zcela sám. Dospělý jedinec v podstatě nemá žádné přirozené nepřátele, jinak je tomu u slůňat. Ta ohrožují lvi, hyeny a krokodýli. Sloni se dožívají zhruba 65 let a umírají v podstatě hlady. Jednak ochabuje jejich „ruka“ (chobot), takže zručnost při podávání potravy je menší, ale především si slon obrousí jediné masivní stoličky a dále není schopen přijímat potravu.

Vraťme se ale společně na první safari. Jak to vlastně v národních parcích funguje? Otvírací doba je mezi šestou ranní a šestou večerní. Noční safari je velmi speciální, tento zážitek ale nenabízejí všude. po vjezdu do parku je možno v terénních vozidlech zvednout střechu a pozorovat okolní krajinu, natáčet a fotografovat. Pokud máte šikovného řidiče, objeví i to, co jiní minou. Poté vůz zastaví a vy se můžete kochat pohledy na zástupce velké pětky, různobarevné ptáky a i jiné příslušníky africké fauny. Vždy musíte zůstat ve voze. Je to zvláštní, chvílemi nabudete dojmu, že vás zvířata respektují a že by se snad dala i pohladit. Opravdu to nezkoušejte. To velké plechové monstrum už nějak vzali na vědomí a vědí, že „okousat se nedá“. Auta tedy respektují, a pokud nenastane nic výjimečného, ani na ně neútočí. Jakmile však vůz opustíte, stáváte se součástí potravního řetězce, budete považováni za vetřelce, který tam nemá co dělat, zvíře vás tak klidně může napadnout.

V národním parku po vás nesmějí zůstat žádné odpadky. Jídlo si můžete sníst výhradně v místech k tomu určených, kde jsou stolečky, židle a nechybí ani toalety.

GPS: (letiště Kilimanjaro) 3°25'43.5"S 37°04'16.0"E

Text a foto: Magdaléna Radostová