Thajsko, Loy Krathong a Yi Peng – Nejlepší zážitek života – VIDEO

Přijíždím do slavnostně vyzdobeného centra města a pomalu mířím na místo, kde to podle rozpisu má den před úplňkem celé vypuknout, k východní bráně. Na pódiu už se střídají různé umělecké soubory a okolní dav, ve kterém se mísí místní se stovkami návštěvníků, je plný očekávání. Nikdo neví, co se vlastně přesně bude dít. Najednou na pódium naráz přichází celý zástup lidí – představitelé města, nádherně oblečené Thajky, duchovní představení. Pár slov, úklona, potlesk, ohňostroj. Začínáme... 

Loy Krathong znamená v thajštině něco jako „poslat košíček po vodě” a přesně to se také v průběhu festivalu za 12. úplňku v roce děje. Lidé po vodě posílají květinami zdobený plovoucí košíček se zapálenou svíčkou a vonnými tyčinkami spolu s přáním, které se jim má splnit. Symbolika slouží hlavně jako odehnání smůly, ale mnoho Thajců tím také uctí boha vody Phra Mae Kong Ka a památku Buddhy. V průběhu svátku se také zapalují lucerny a svíčky ve všech chrámech a většině domů. 

Na severu Thajska (zvláště právě v Chiang Mai) se ve stejný den slaví ještě druhý svátek – Yi Peng – při kterém se do vzduchu pouštějí tisíce velkých lampionů. Symbolika je velmi podobná Loy Krathong. Lidé s lampionem nechávají odletět smůlu a zlé příhody, většinou přidávají i krátkou modlitbu nebo přání.

Lampiony ověšenou ulicí vyráží již nachystaný průvod a míří k řece, hlavnímu centru dění. Tam už lidé pomalu začínají pouštět své nazdobené „krathong”. Na každém kroku si tu můžete nějaký koupit a také si ho poslat. Velké, malé, květinové, ve tvaru želvy, z pečiva... Jak je libo. Nebýt tepla, bylo by to tu trochu jako u nás na silvestra. Lidé pouštějí rachejtle, házejí petardy, svítí prskavkami. Blázinec. Kolem řeky jsou navíc všechny ulice zabrané nočními trhy s nekonečným množstvím jídla a neprostupným davem, který stánky obklopuje.

Ochutnávám kde co – od místního sushi přes tradičně vynikající barbecue po čerstvý marakujový džus. Jídlo Thajci prostě umí. A také si ho sami značně užívají. Dav mě ale postupně úplně vyčerpává, takže se vracím ke svému báječnému růžovému kolu a mířím domů.

Další západ slunce, dnes to teprve bude veliké. Po cestě se zastavuji v několika menších chrámech, užívám si jejich poklidnou posvátnou atmosféru a pozoruji mnichy v oranžových hábitech, kteří všude zapalují svíčky a vyměňují ty již vyhořelé. Svou svíčku si přicházejí zapálit i někteří místní. U pomníku králů uprostřed centra už je trochu rušněji – všude tu visí lampiony a oheň v nich udržují přicházející Thajci i někteří návštěvníci festivalu. Při zapálení svíčky mohou vždy vyslovit nějaké přání a věří, že se jim splní.

Po chvíli pokračuji na kole dál k řece a v tom to vidím – nekonečný proud žlutých světel. Stoupají k nebi dělat společnost zářícímu úplňku. Mrazí mě v zádech a do očí mi bezděky vhrkají slzy. Tohle jsem opravdu nečekal. Přijíždím k řece, parkuji kolo a už po svých se blížím k mostu, odkud se většina lampionů pouští. Dnes sem nesmějí auta, takže i přestože je na ulici ještě mnohem více lidí, tak se tu dá pohodlně projít.

Obrovské papírové lampiony pomalu nabírají horký vzduch a pak rychle stoupají k nebi. Jeden po druhém. A pořád přibývají. Co na tom, že jich velkou část pouštějí turisté. V celé oblasti panuje posvátná atmosféra, lidé nadšeně mávají a mnoho z nich je (stejně jako já) dojato k slzám. Po řece pluje ještě mnohem víc svíček a díky všudypřítomným vonným tyčinkám celé město krásně voní. Nelze to popsat slovy, to člověk musí zažít.

V nejlepším se má přestat, a tak se vracím ke kolu a pomalu mířím zpět domů. Zastavuji ještě na vynikající nudlovou polévku u oblíbeného stánku a daří se mi to trochu (víc) přehnat s chilli, takže se opět nevyhnu slzám. Přijíždím do centra a nahlížím do několika chrámů, většina už je ale buď zavřená, nebo se tam nic neděje. Už to skoro vzdávám, když v tom se nečekaně vynořuji u dřevného chrámu, kde se mi před rokem podařilo vyfotit jednu z mých nejoblíbenějších fotek. Je celý ověšený lampiony a i na zemi tu všude svítí svíčky. Vcházím dovnitř a dýchá na mě ještě mnohem posvátnější atmosféra než u řeky. Celý prostor voní voskem a vonnými tyčinkami, hraje tu tichá meditační hudba a v malém jezírku, které je vedle chrámu, se celá ta nádhera odráží. A v povzdálí pořád stoupá nekonečný proud světel směrem k měsíci...

GPS: 18°42'08.8"N 98°59'01.3"E

Text, foto a video: Matouš Vinš

Hudba: Oskar Schuster