USA: Boston III. - městská doprava

MBTA

Neboli Massachusetts Bay Transportation Authority, nebo také zkráceně podle svého znaku pouze The T, je provozovatel bostonské hromadné dopravy. Tedy autobusů, vlaků a zejména metra či tramvají. Podzemní tunely pro metro byly v Bostonu otevřeny již v roce 1897 a člověk má občas pocit, že se od té doby příliš mnoho nezměnilo. Například vlaky svůj příjezd do stanice ohlašují děsivým skřípotem, jako by se třely o stěny příliš úzkého tunelu. Kdo je zvyklý na pohodlí metra v české metropoli, bude velmi nepříjemně překvapen. Rozhodně se nejedná o rychlý dopravní prostředek imunní vůči dopravním zácpám a podzemní stanice mají v letních měsících velmi daleko do chládku prostorného pražského metra. Teplota ve stanici je vždy tak o deset stupňů výše než teplota na povrchu. Nevěříte? Pojďte si to vyzkoušet na vlastní kůži!

Jízda zelenou linkou

Představte si horký letní podvečer, v parku v centru města je 30 ºC, pár metrů pod ním, ve stanici Park Station, ještě zhruba o 10 ºC více. Úmorné vedro se snaží rozehnat pár stojacích ventilátorů pouze o něco větších než těch, které jsou běžně v kancelářích. V rozsáhlé stanici samozřejmě nemají šanci pohnout těžkým a rozpáleným vzduchem ani o centimetr. Park Station slouží jako dopravní uzel pro všechny větve zelené linky a také jako přestupní bod na červenou linku. Zelená linka má čtyři větve: B, C, D a E a ty se dělí o dvě koleje po obou stranách jednoho nástupiště. Řekněme, že čekáte na zelenou linku C, ale jako u každé hromadné dopravy, přijedou jako naschvál nejdřív dva vlaky E, pak po jednom vlaku B a D a pak zase E, ale kýžené C nikde. Dodejme, že dnes hraje zápas bostonský basebalový klub Red Sox a jejich stadion se jako na potvoru nachází zrovna na zelené lince. Připadáte si jako v sauně, kde všichni ostatní návštěvníci na sobě mají basebalové dresy. Konečně se z tunelu ozve zběsilé skřípění a objeví se vlak C.

Nastupujete, ve vagónu jede na plné pecky klimatizace, teplotní rozdíl je zhruba 20 ºC. Metro se rozjíždí, ale ouha, obě koleje pro čtyři zelené linky se následně sjíždí do jednoho tunelu, což způsobuje zácpu a metro se krokem a s neustálým skřípáním plouží přes dalších několik stanic. Začíná vám být zima. Vzápětí metro vyjede nad zem a stane se z něj regulérní tramvaj. Linka C už má koleje jen pro sebe a tím pádem jí v pohybu kupředu nic nebrání. Kdo by si ale myslel, že teď už půjde vše hladce, je na omylu. Doprava se zbrzdí hned v první zastávce, kvůli systému „nástup/výstup pouze předními dveřmi“. Tento systém byl zaveden v rámci boje proti černým pasažérům, protože nadzemní zastávky, na rozdíl od těch podzemních, nemají turnikety. Ovšem když třicet pasažérů po jednom vystupuje úzkými předními dveřmi a následně jich zase třicet stejným způsobem nastupuje, pobyt tramvaje ve stanici se často prodlouží až na několik minut. Toto cvičení se opakuje na každé zastávce a když se konečně dostanete do cíle zjišťujete, že pěšky byste tam pravděpodobně byli rychleji.

Rychlostní linka Ashmont – Mattapan

Tato linka metra provozovaná společnosti MBTA na jižním okraji města klame už svým jménem, neboť rychlostního na ní není vůbec nic. Naopak, linka několikrát kříží silnici a navíc se jedná  téměř o historickou jízdu, neboť na ní slouží vozy ze třicátých let. Stejné vozy jsou jako historické relikvie vystaveny v jedné ze stanic v centru města. Pokud je tedy chcete vidět v akci, stačí zajet do Ashmontu a nastoupit do „rychlostního“ vlaku. Posunete se zpět v čase, ale kromě obdivování historického interiéru vozu se také nezapomeňte dívat z okna, linka totiž projíždí hřbitovem.

Text/foto: Anna Žilková