Komárno

Komárno patří mezi nejstarší města na Slovensku. Vyrostlo u soutoku nejdelší slovenské řeky Váh s mohutným Dunajem, i když dnes už nikdo neví přesně, kde ten soutok v minulosti byl, neboť – jak napovídá historický název Váhu (vagus = latinsky neuspořádaný, bloudivý, toulavý) – řeka zejména v nižších polohách často měnila svoje koryto. Skutečností zůstává, že v sousedství dnešního města je archeologicky doložen římský tábor Kelemantia jako jeden z oporných bodů obranné linie proti barbarům „limes romanus“.

Historie města

Dějiny samotného města začínají v roce 1265, kdy mu král Béla IV. udělil městská práva. Tehdy už na ostrovu při soutoku řek stál historický hrad, bránící středoevropský prostor před nájezdy Tatarů. V polovině 16. století, poté, co výboje Turků zasáhly uherské metropole Budín a Ostřihom, hrad přestavěli na středověkou pevnost, jež byla i v průběhu následujících století dále zdokonalována a přestavována podle nejnovějších poznatků evropských (zejména italských) fortifikačních stavitelů. Tak vznikl ojedinělý pětiúhelníkový obranný systém, skládající se z několika pevností, předsunutých polygonálních bašt, násypů, vodních příkopů a dalších objektů, jež sloužili vojenským účelům téměř do konce 20. století. Přestože část historického opevnění byla zničena opakovaným silným zemětřesením koncem 18. století a některé jeho prvky musely ustoupit rozvíjejícímu se městu a železniční dopravě, komplex nadále představuje největší bastionové opevnění ve střední Evropě a od konce 20. století se v něm postupně rekonstruují některé objekty kasární, vstupní brány a bašty, jež ožívají díky muzejním expozicím (v jedné z bašt se nachází lapidárium s největší sbírkou kamenných římských památek na území Slovenska), dále galériím, obchodním a restauračním zařízením.

Privilegia svobodného královského města dostalo Komárno v roce 1745 od císařovny Marie Terezie. V té době to bylo páté největší město v Uhrách (asi 10 000 obyvatel). Významným nositelem hospodářského rozvoje města byl přístav a s ním spojený obchod se dřevem a zemědělskými produkty úrodného regionu Žitného ostrova a Podunajské nížiny. Od 19. století se k němu připojily i loděnice, ve druhé polovině 20. století dokonce největší vnitrozemský producent říčně-námořních lodí. Po vybudování mostu přes Dunaj koncem 19. století dopravní a obchodní význam města dále rostl. Tehdy se ke Komárnu připojilo předměstí „Újszöny“ na pravém břehu Dunaje. Jejich spojení však trvalo pouhá dvě desetiletí, jelikož po roce 1918 obě části znovu rozdělila hranice, přičemž maďarské předměstí si už ponechalo maďarský název města Komárom (dnes asi 20 000 obyv.). Historické přemostění Dunaje je zajímavé tím, že na slovenské straně se první pole dá otevřít, aby umožnilo přístup do loděnic na Alžbětině ostrově i velkým lodím.

Pamětihodnosti

Ve městě se narodila řada významných osobností, z nichž vzpomeňme alespoň několik jmen: uherský a český král Ladislav Pohrobek (1440-1457), maďarský spisovatel Mór Jókai (1825–1904), hudební skladatel Franz Lehár (1870–1948) a další. Jim jsou věnovány nejen památníky a muzejní expozice, ale i pravidelný hudební festival a další kulturní akce. Architektonicky zajímavé stavby jsou převážně na centrální pěší zóně. Typickým symbolem města je neorenesanční budova radnice s typickou věží. Před ní je zajímavý Trojičný sloup ze 17. století. Nedaleko od radnice se nachází bývalý Kulturní palác Jókaiho spolku, dnes Podunajské muzeum s expozicemi dějin města a života obyvatel v minulosti. Další expozice věnované událostem ve městě od roku 1848 po současnost a slavným rodákům se nacházejí v Zichyho paláci.

V jeho sousedství však turisty přitahuje úplně nová atrakce – pestrobarevné Nádvoří Evropy. Skupina architektů zde na přelomu milénia vybudovala na ploše něco přes půl hektaru novou turisticky zaměřenou čtvrť s obchody, galeriemi a kavárnami, v níž každá budova napodobňuje různé stavební slohy ve 45 regionech celé Evropy. Náměstí s parčíkem a fontánou uprostřed doplňují sochy historických panovníků. Z dalších zajímavých staveb stojí za pozornost například Důstojnický pavilon, postavený ve stylu anglické neogotiky původně jako ubytovna pro císařské důstojníky s rodinami, nebo pravoslavný kostel Přesvaté Bohorodičky s bohatou kolekcí uměleckých předmětů, jež tu v minulosti zanechali utečenci z Balkánu, hlavně ze Srbska, prchající před tureckými vojsky. Multikulturnost města s vysokým podílem maďarsky hovořících obyvatel dokladují další církevní stavby včetně židovské synagogy.

K turistickým atraktivitám města patří též celoročně otevřené termální koupaliště, zásobované dvěma prameny s teplotou do 40°C. Na okraji města na břehu ramena Váhu je loděnice s areálem vodních sportů. V blízkosti města u obce Iža se nachází přírodní muzeum Kelemantia s vykopávkami z římské doby, zařazené mezi národní kulturní památky. Vyhledávané je i termální koupaliště Patince 13 km od Komárna. V okolí města je několik přírodních rezervací v lokalitách lužních lesů nebo s výskytem vzácných druhů ptactva.

Text: Jiří Výborný

Foto: autor a flickr.com

zpět