Kategorie lezení

Rozdíl mezi horolezectvím a lezením spočívá v terénu, kde se horolezec či lezec pohybuje. Horolezec je člověk, který se vydal do hor, pohybuje se tedy v hornatém terénu, který je nutno velmi dobře znát, jelikož skýtá mnohé záludnosti. Pro horolezectví jsou charakteristické delší nástupy, vícedélkové lezení, objektivní nebezpečí (počasí, které se velmi rychle mění, padání kamenů, uvolněné kameny). Je zde velmi nutná dobrá orientace, schopnost budování štandů a práce s jistícími pomůckami. Pro horolezectví je tedy zapotřebí mít více dovedností a znalostí a určitě je zde každá předchozí zkušenost velmi důležitá. Je také náročnější na vybavení.

Lezec je člověk, který zdolává překážky na umělé budově nebo přírodní stěně (skále), tedy kratší a obtížnější stěny. Nástup je přímo na stěnu.

Dle přístupu lezce můžeme lezecké disciplíny rozdělit na dva základní typy:

-          Sportovní lezení: Pro lezce je nejdůležitější jeho fyzická zdatnost, psychické problémy jsou až na dalším místě, jelikož se většinou jedná o lezení po předem zajištěných cestách ať nýty či borháky. Vzdálenost mezi těmito jistícími body je od 1 m do 4 m - v případě pádu se tedy nejedná o žádné dlouhé lety, tudíž se lezec může soustředit na zdolání co nejtěžší stěny, aniž by se bál velkého pádu. Tento způsob je velmi oblíbený, jelikož ho může vyzkoušet každý začátečník i méně psychicky odolní jedinci.

-          Tradiční lezení je způsob vycházející z původního lezení na pískovcových skalách, kde jistící body jsou od sebe mnohem dál než u dnešního sportovního lezení, tudíž je nutné hledat v cestě dobrá místa na postupové jištění a zakládat smyčky. Mimo fyzické zdatnosti, která je u tohoto způsobu také velmi důležitá, je zapotřebí dokonale zvládat techniku a svoji psychiku. Lezou se tedy hlavně cesty nižší obtížnosti než u sportovního lezení a jsou velmi oblíbené pro zkušeného lezce, který má rád adrenalin a umí dobře zacházet s lezeckým materiálem.

Lezecké sporty mají své soutěžní a nesoutěžní oblasti. Soutěžní lezení se odehrává převážně na umělých stěnách, jelikož cesty jsou vytvořeny přímo pro tento účel a tudíž lezci danou cestu nikdy předtím nemohli vidět (natož lézt) - je tedy velmi objektivní, což je pro soutěž nutností.

Soutěží se ve třech kategoriích: lezení na obtížnost, lezení na rychlost a soutěž v boulderingu. 

Lezení na obtížnost - cílem závodníka je vylézt na neznámé cestě co nejvýše. Lezeckou cestu si závodník prohlédne až před každým lezeckým kolem.

Lezení na rychlost - cílem závodníka je vylézt cestu za co nejkratší čas, v řádu sekund.

Soutěž v boulderingu (boulder = balvan) - cílem závodníka je zdolat určitý počet boulderových problémů na co nejmenší počet pokusů. Jedná se o velmi krátkou cestu nízko nad zemí.

Text/foto: Martina Brožková